Dopis (Snarry) - Probíhá úprava

~32~

Dny plynuly poklidným mírumilovným tempem. Harry si zvykl Severuse navšťevovat ve sklepení a dlouho do noci si povídat. Objetí na rozloučenou se stalo nedílnou součástí jejich večerů a zdálo se,že se jejich vztah posunuje malými krůčky dopředu.
Ovšem nic netrvá věčně a tak se Harry neobešel příliš dlouho bez strarostí. Brumbálův konec se rychle blížil a Harryho začaly trápit noční můry. Všechny se týkaly Severuse a končily jeho smrtí. Harry se pak budil v propoceném pyžamu s divoce bušícím srdcem.
Tuhle noc se však splnily Harryho nejhorší obavy.
Stál na skále a kolem něj foukal silný vítr. Přibližoval se ke skromnému obydlí poháněm touhou po moci. Dveře se před ním otevřely a vstoupil do světnice. V křesle seděla starší žena a netvářila se vůbec překvapeně.
"Čekala jsem,že mě vyhledáš lorde Voldemorte!"
Místností zazněl skřehotavý smích,ten,který byl Harrymu tak důvěrně známý.
"Sladká Amanda! Opět se po letech setkáváme. Nebudeme to protahovat,dej mi pro co jsem přišel."
Žena se usmála šíleným úsměvem.
"Už to zde není."
Zmocnil se ho vztek.
"Kde to je!?"
"Nikde. Zničila jsem ho. Taková moc ti nenáleží."
Každou část jeho těla zalila zuřivost. Namířil hůlku a pronesl ta dvě nevratná slova.
"Avada kedavra!"
Harry se prudce posadil a tiskl si dlaní jizvu,která ho úkrutně bolela. Ještě pořád cítil vztek,který však nebyl jeho. Jakmile bolest trochu polevila,otevřel oči a zjistil,že svítá. Nasadil si brýle a vytáhl Pobertův plánek. Potřeboval nutně mluvit s Brumbálem. Měl štěstí,ředitel školy byl již vzhůru a přecházel po své pracovně. Rychle se oblékl a vydal se za ním.
Teprve když klepal na dveře,začal přemýšlet nad tím co vlastně viděl.
"Dále!"
Harry vstoupil a Brumbál se na něj zadíval s neskrývaným překvapením.
"Co tě za mnou přivádí v tak brzkou ranní hodinu?"
"Je možné,aby v jednom předmětu byly ukryty dvě části duše? Aby byl dvojitým viteálem?"
Pořád věřil,že je ještě naděje,ale Brumbál mu ji vyvrátil.
"Sice jsem o tom neslyšel,ale domnívám se,že je to možné."
Harry se zhroutil do křesla a snažil se tvařit neutrálně.
"V tom případě i nadále platí,že musím zemřít."
"Pověz mi,co se stalo Harry."
Harry mu převyprávěl co viděl a Brumbál se tvářil čím dál zachmuřeněji.
"Obávám se chlapče,že je to tak. Opravdu v tobě část Voldemortovy duše zůstala. Nejspíše je to ten kus,který se uvolnil,když Voldemort zabil tvou matku."
Harry neodpovídal,jen tiše seděl a koukal před sebe.
"Mrzí mě to Harry."
"Alespoň jsem dostal šanci. Jinak bych již dávno zemřel."
Harry se zvedl k odchodu,ale ve dveřích se otočil.
"Smím vás o něco požádat pane řediteli?"
"Jistě Harry."
"Nechci, aby to věděl. Už tak nese na bedrech vaší smrt."
Brumbál jen přitakal.
                              ******
Severus spěchal do Velké síně na snídani. Byl to první okamžik dne,kdy měl možnost vidět Harryho. Ten nepatrný úsměv,kterým ho Harry každé ráno obdaroval,pro něj znamenal hrozně moc. Měl dojem,že díky mladíkovi omládl a dokázal se i přese všechny starosti,dívat na svět s trochou optimismu.
Hned jak se na Harryho podíval poznal,že jeho přítele něco trápí. Byl mnohem zadumanější než obvykle a v jídle se jen přehraboval. Přesto zvedl hlavu a usmál se,když si všiml že ho profesor pozoruje. Severus i na tu dálku viděl jak Harryho oči září,když se na něj dívá. Pro ten okamžik odsunul veškeré starosti stranou a užíval si tepla rozlévajícího se jeho hrudí.
                           *******
Dnešní hodina lektvarů dopadla katastrofálně. Harry i přes veškeré princovy rady nebyl schopen uvařit alespoň ucházející odvar kostirostu. Místo zelenkavé barvy měl obsah jeho kotlíku na konci hodiny barvu bahna. Věděl,že bude muset snést sarkasmus profesora Snapea i výsměch Zmijozelu. Tiše v něm bublal vztek. Byl naštvaný na celý svět,který mu neustále házel klacky pod nohy. Nejraději by do něčeho praštil.
"Obsah vašeho kotlíku nemá s lektvarem shola nic společného. Pottere, víte o tom,že máme hodinu lektvarů?"
"Ano."
"Ano pane."
"Mě nemusíte říkat pane,pane profesore."
Třída zalapala po dechu a se zaujetím sledovala Snapeovu reakci.
Ten musel vynaložit veškeré úsilí,aby nedal najevo pobavení.
"Potter zde zůstane a uklidí učebnu. Vy ostatní můžete jít."
Když i poslední student opustil místnost, kouzlem zavřel dveře a otočil se k Harrymu.
"Promiň,ujelo mi to."
"Je pravda,že kdyby nebylo tvé drzosti,tak by to asi nebylo ono. Náhodou jsi mi skvěle oponoval."
Harry se usmál a pustil se do úklidu. Severus však mávl hůlkou a vše se začalo uklízet samo. Na Harryho tázavý pohled odvětil otázkou.
"Děje se něco? Ještě se nestalo,že by jsi s princovou knihou udělal chybu. Ale dnes si jich udělal nespočet."
Harry doufal,že jeho výmluva bude dostatečně důvěryhodná.
"Jsem jen unavený. Ron měl jednu ze svých živých nocí,takže pořád mluvil a chodil ze spaní."
"Měl sis přijít pro lektvar."
Mladík si trochu oddechl,protože nejspíše mluvil přesvědčivě.
"Přece tě nebudu budit kvůli každé hlouposti."
Severus si povzdechl a udělal pár kroků k Harrymu.
"Nevadilo by mi i kdybys mě vzbudil naprosto bezdůvodně."
Pevně Harryho objal.
"Dnes by ses měl vyspat."