Dopis (Snarry) - Probíhá úprava

~26~

Harry přešlapoval před dveřmi Snapeova kabinetu a snažil se zklidnit bušící srdce. Ještě ten den co se vrátil z tajného domu,požádal profesora o přerušení lekcí alespoň na týden. Potřeboval se vzpamatovat ze všech informací,které získal. Bylo toho na něj trochu moc. Ale po důkladném rozjímání,se s novou situací smířil. Jistěže to bolí a bolet bude,ale nezmění to. A jak řekl Brumbál,všechno zlé,je pro něco dobré.
Po týdnu stál před dveřmi a přemýšlel zda nemá raději zbaběle utéct.
Jsi Nebelvír Harry! Zvládneš to!
Nadechl se a zaklepal. Po chvíli uslyšel kroky a ve dveřích se objevil Snape. Vypadal překvapeně,ale odstoupil,aby Harrymu uvolnil místo.
"Nečekal jsem,že příjdeš. "
"Myslel jsem,že je vhodné trénovat. Týden byl dost dlouhá doba na odpočinek."
Severus se na Harryho zkoumavě zadíval,ale rozhodl se nevyzvídat. Nechtěl,aby se opakovala nedávná situace.
"Nezazlívám ti,že sis chtěl odpočinout. Opravdu jsem čekal,že si vezmeš delší volno."
"Díky,ale nebylo to potřeba."
Již delší dobu Snape zvažoval,zda má Harryho požádat o laskavost. Nebyl to jeho styl,i když to všeobecně celé jeho chování v Potterově přítomnosti,takže se rozhodl.
"Dobře. Než začneme,chtěl bych tě o něco požádat."
"O co?"
"Byl bych rád,kdybys mi příště dal vědět, až zase budeš mizet."
Harrymu poskočilo srdce. Že by profesoru záleželo na tom co se s ním děje? Chtěl se zeptat,ale pak si to rozmyslel a jen souhlasil.
"Ano pane."
                            ******
"Ten týden na tvých dovednostech není poznat."
Harry se ušklíbl.
"Zato na vás ano."
Severus málem zalapal po dechu. Ten mladík si z něj utahuje!
"Pozor na jazyk Pottere. Mohl bych vám napařit školní trest."
Mladík vypálil několik kouzel,které Snape hravě odrazil. Pak se mezi nimi vytvořila ohnivá stěna.
Harry vykulil oči a Severus se tvářil překvapeně.
"Jak jsi to udělal?"
"J-já nevím."
"Musel jsi to nějak vytvořit."
Harry se na okamžik zamyslel.
"Jen mě napadlo jestli kletby dokažou projít ohněm a objevil se oheň."
Severus spustil ruku s hůlkou a zamyslel se.
"Pomysli na něco. Na cokoliv. Jen pomyslet,bez soustředění."
Najednou se Snapeovi vytrhla hůlka z ruky a přistála v Harryho dlani. Harry se jen omluvně ušklíbl.
"Ještě něco."
Profesor Snape tam stál v šatech Nevilovy babičky. Potter se rozchechtal na celé kolo.
"Opravdu vtipné Pottere. A něco užitečného?"
Harry si otřel slzy smíchu a podíval se na svého profesora. Kolem něj se začaly ovíjet provazy. Jak rychle všechno vytvořil,tak rychle to i zmizelo.
"Vrátíme se Harry."
Mladík si netroufal protestovat,ale byl zklamaný. Čas,který trávil se Snapem ve své hlavě se mu líbil.
                             ******
Snape seděl za stolem a pozorně si Harryho prohlížel.
"Co se děje?"
Severus byl na okamžik v pokušení lhát,ale věděl,že by to k ničemu nevedlo.
"To co jsi předvedl je velmi neobvyklé. Každý má ve svém nitru něco co nevědomky potlačuje a skrývá. Muselo se ti podařit tu bariéru přerušit,tím jsi ovšem své magii otevřel další dveře."
"Takže můžu používat své myšlenky v boji?"
"Přesně tak a myslím,že to nebude jediné co dokážeš."
"A co to pro mě znamená?"
Pro profesora lektvarů se jednalo o jeden z nejtěžších okamžiků poslední doby. A Harryho zářící oči mu to nijak neulehčovaly.
"To znamená,že jsi připraven dostat Pána zla ze svého těla."
Jiskřičky začaly pohasínat a Harryho zachvátil smutek. Sklonil hlavu a zkoumal špičky svých bot. Proto neviděl,že i ve Snapeových očích se zračilo zklamání a bolest.
"Takže už nebudu potřebovat lekce?"
Severus si povzdechl.
"Ne,už žádné lekce nepotřebuješ. To ovšem nic nemění na tom,že můžeš kdykoli přijít."
Harry si nedokázal představit výmluvu s jakou by mohl přijít za profesorem lektvarů. Přesto odpověděl.
"Budu na to pamatovat pane."
Zvedl se ze židle,ale s rukou položenou na klice se ještě otočil.
"Budete mě mít za blázna a idiota,ale hodiny s vámi jsem si užil a budou mi chybět. Dobrou noc pane."
"Dobrou Harry."
To už však byl chlapec dávno pryč.
Mě budou chybět taky Harry.
A tak se dvě srdce utápěla ve smutku,aniž by o sobě věděla. Ač se Albus Brumbál snažil sebevíc,ještě pořád si ti dva paličáci neuvědomili,že je dělí jen malý krůček od štěstí. Že jejich láska není slepá.