Dopis (Snarry) - Probíhá úprava

~12~

Ráno bylo pro Severuse Snapea velkým překvapením. Jeho záda a krk se bolestivě ozývaly z nezvyklé polohy spánku a po důkladném protření unavených očí na něj z postele zíral Potter.

„Dobré ráno, pane profesore.“

Snape na něj překvapeně koukal neschopen slova. Ještě před pár hodinami zde ležel na pokraji smrti a teď mu přeje dobré ráno. Ovšem vypadal pořád stejně špatně.

„Jak se cítíte Pottere?“ otázal se studenta.

„Vzhledem k tomu, že vůbec netuším jak jsem se sem dostal, dobře,“ odvětil rychle mladík a

Severus si byl jistý tím, že Potter lže.

„Vaše nitrobrana je na skvělé úrovni.“

Harry znervózněl, ale přesto se pokusil o ledabylý tón: „Po tom co se loni stalo, jsem hodně cvičil.“

Snape zkontroloval, zda nejde Poppy a rozhodl se jednat na rovinu: „Pottere, uděláme dohodu. Vím, že se něco děje. Už z vašeho dopisu o prázdninách. Řekněme, že bych vám rád pomohl, ale to mi nesmíte lhát. Nejsem takový hlupák, abych to nepoznal.“

Potter si velmi dobře promýšlel svou odpověď a nakonec promluvil: „Ani já nejsem takový hlupák, jak si o mě většina lidí myslí. Kdyby bylo bezpečné mluvit narovinu, tak to udělám. Ale velmi nerad bych měl na svědomí něčí smrt.“

Již podruhé za dnešní ráno byl Severus překvapen. Moc dobře věděl, o čem Harry mluví.

„Chápu. Podle vašeho zdravotního stavu nemáme moc času. Máte návrh, kde hledat?“ zeptal se jednoduše.

„Umývárna Ufňukané Uršuly. Mohlo by vám to napovědět. Hledal jsem v knihovně, ale vypadá to, že jsem opět výjimečný případ.“

„Ředitel o tom ví?“

„Ne, pane. Nechtěl jsem ho zatěžovat. Obzvlášť, když má mnohem důležitější starosti.“

Snape ještě chvíli uvažoval a pak jen pokýval hlavou: „Začnu se tomu věnovat, ale vy prozatím zůstanete zde.“

Zavolal na madam Pomfreyovou a odcházel.

„Jsi dostatečně důležitá starost, Harry.“

Potter si myslel, že se přeslechl. Nikdy ho Snape neoslovil jménem a nikdy mu neprojevil byť i náznak náklonnosti.
      
                    ******

Albus Brumbál si právě vyslechl informace o Harryho stavu i podivném chování profesora Snapea. Jeho nejhorší obavy se naplnily. Harry Potter je Voldemortovým viteálem. Ale jeho nynější stav se přece jen vymyká všemu, co Brumbál zná. Jediné možné vysvětlení je, že se něco muselo změnit při loňském spojení Harryho a Voldemorta. Unaveně si promnul oči a pohlédl na Fawkese. I fénix jako by tušil, že se dějí zlé věci. Ostražitě se rozhlížel kolem, připraven k letu.
              
              ******

Severus se rychle převlékl a zamířil do druhého patra. Sám byl zvědav, co v umývárně objeví. Naštěstí byla sobota a studenti ještě spali. Otevíral dveře jedné kabinky za druhou. Až u té poslední byl úspěšný. Nalezl kotlík a několik lahviček s již hotovými lektvary. Po zběžném prohlédnutí je identifikoval. Pak vzal do rukou dvě knihy, které se válely na zemi. Na okamžik se mu zastavil dech. Přípravy lektvarů pro pokročilé. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby na první stránce nebylo napsáno Tato kniha je majetkem Prince dvojí krve. Takže Potter vynikal v lektvarech díky radám Prince. Obrátil pozornost k druhé knize. Kletby působící ve spánku. Tak proto lektvar Bdění. Snapeovi vše začalo zapadat do sebe jako dílky puzzle.

Potter se snaží nespat, protože ho někdo mučí ve spánku. A nemůže mi to říct, aby se to nedostalo k Pánovi zla. Což znamená….že ho mučí sám Pán zla!

Severus neváhal a rychlým krokem spěchal do ředitelny.
                        
      ******

Brumbál zrovna uzamkl do trezoru další nalezený viteál, když se ozvalo rázné klepání.
Snape do ředitelny vpadl jako kdyby někde hořelo.

„Ach Severusi, co se děje?“ zeptal se ředitel. I přes obvyklý tón, který Brumbál použil, Snape poznal, že je něco v nepořádku.

„Jedním slovem Potter,“ odvětil a posadil se.

„Ano, slyšel jsem již o tom co se stalo,“ pronesl klidně ředitel a Severus měl pocit, že se zřejmě přeslechl.

„To je všechno, co k tomu řeknete?“

„Netuším, co jiného bych ti měl říct, Severusi.“

„Mám dojem, že opět víte víc než říkáte,“ začínal být rozčilený Snape.

„Sám moc dobře víš, že jsou věci, které ti říct nemohu,“ pokračoval Brumbál.

V Snapeovi se zvedla vlna vzteku, kterou se tentokrát ani nesnažil zastavit.

„Brumbále, tohle už mě opravdu nebaví! Před lety jsem vám musel přísahat, že budu Pottera chránit a pomáhat mu. Tak pokud víte něco co se ho týká, tak mi to ksakru řekněte!“ vypálil na ředitele naštvaně.

Brumbál se i přes vážnost situace usmíval: „Snad ti ten chlapec nepřirostl k srdci?“

„Chlapec? Tím už dávno není, Brumbále! Naložili jsme mu toho na bedra tolik, že dávno dospěl. Jen to pořád nevidíte!“ Severus si ani nevšiml, že ve vzteku si stoupl a pochoduje po místnosti. Posadil se zpět a začal se uklidňovat.

„Dobře. Řeknu ti co se s Harrym děje. Tedy to co vím.“