Dopis (Snarry) - Probíhá úprava

~8~

Velká síň byla vyzdobena jako každým rokem a i po šesté ta krása Harryho nepřestávala udivovat. Jen tentokrát měl divný pocit, že příští rok se sem už nepodívá. Ron a Hermiona ho mlčky následovali a ani se s ním nesnažili zapříst hovor. Posadili se k nebelvírskému stolu a Harry s hraným úsměvem odpovídal na otázky svých spolužáků. Zařazování i Brumbálův proslov vnímal jen okrajově a odolával nutkání pohlédnout k učitelskému stolu. Bál se, jak na něj bude profesor Snape pohlížet poté, co ho o prázdninách otravoval. Nakonec se přece jen odhodlal a nenápadně svůj pohled stočil k profesorskému stolu a v tom okamžiku se střetl se Snapem, který ho upřeně pozoroval. Nervózně polknul a věnoval se raději jídlu. Chvíli, kdy mohl jít do ložnice bral jako trest i vysvobození zároveň.

                              ******

„Pane řediteli, zapomněl jste mi říct v jak příšerném stavu Potter je. Teď už rozumím vašim obavám,“ pronesl chladně Severus, sotva dosedl na židli v ředitelně.

„Chtěl jsem, aby sis utvořil obrázek sám. A teď by mě zajímal tvůj názor,“ klidně opáčil Brumbál.

„Pochybuji, že bych vám řekl něco, co ještě nevíte. Ten kluk vypadá jako kdyby celé prázdniny nespal a nejedl. Být jeho přítelem, tak bych mu na ty falešné úsměvy ani náhodou neskočil. Ve zkratce, Potter vypadá, že je na naprostém dně,“ zhodnotil mladíkův stav Severus.

„Přesně tak, Severusi. Problém je, že netuším co ho k tomuto stavu dovedlo ani jak se s tím poprat.

Severus, ač to nedával najevo,měl o Harryho čím dál větší strach.

                         ******

Dny plynuly dál a Harryho špatného stavu si všímali další a další lidé. V hodinách byl často nepozorný, praktické části téměř vždy zkazil a celé dny trávil zavřený v knihovně nebo v umývárně u Uršuly. Tak jako před lety tam s Ronem a Hermionou tajně vařili Mnoholičný lektvar, tak i on nyní stával denně nad kotlíkem. Zásoby lektvarů mu docházely a bylo mu jasné, že na ošetřovnu jít nemůže. Rozhodl se, že zkusí připravit i Povzbuzující lektvar, aby jeho indispozice nebyla ve vyučování tak znát. Teď, když měl učebnici lektvarů, která patřila nějakému Princi dvojí krve, si byl přece jen jistější než se svými dřívějšími znalostmi a věřil, že lektvar uvaří správně.
   
                     ******

Snape se blížil ke sborovně a přál si posunout čas dopředu, aby se už mohl vracet zpět do sklepení. Tyhle zbytečné porady profesorského sboru ze srdce nenáviděl. Vždy se usadil a neposlouchal až do Brumbálovy věty: ,Pokud už nikdo nemá nic k projednání, tak porada končí.‘

Posadil se na své obvyklé místo v rohu a nasadil soustředěnou masku. Tiše vyčkával až tahle šaškárna skončí, když ho zaujala slova Minervy McGonnagalové.

„Pane řediteli, ráda bych probrala prospěch Harryho Pottera.“

„Ale Minervo, na souzení prospěchu je přeci jen trochu brzy, nemyslíte?“ odvětil shovívavě ředitel.

Brumbál se nenechával vyvést z míry, ale Severus na něm viděl, že je znepokojen.

„To jistě ano, ovšem tohle nelze přehlížet až do pololetí. S některými kolegy jsem se již bavila a téměř ve všech předmětech pan Potter propadá,“ sdělila ředitelka nebelvírské koleje.

„Minerva má pravdu. V kouzelných formulích nezvládá ani učivo třetího ročníku,“ přidal se svým pisklavým hlasem profesor Kratiknot.

„A to není vše. Jmenovala jsem pana Pottera kapitánem nebelvírského famfrpálového družstva a on mi odznak vrátil s tím, že s famfrpálem končí,“ pokračovala znepokojeně Minerva.

Severus měl náhlé nutkání se do rozhovoru zapojit a aspoň v něčem Harryho pochválit. Přišlo mu nefér, že po všem co již zažil se o něm mluví jako o naprosto neschopném studentovi.

„To je opravdu zvláštní. Pět let jsem poslouchal jak jsem vůči Potterovi zaujatý. Teď ve vašich předmětech propadá a v lektvarech exceluje. Ještě jsem mu i přes značnou nechuť nemohl udělit jinou známku než výbornou,“ pronesl s úšklebkem a sledoval jak se na něj všichni dívají jako na blázna. Jen v Brumbálově tváři se zračilo pochopení.

„Minervo, chápu vaše obavy, ale nesdílím je. Všichni víme, co Harry umí a neumí. A taky víme čím si prochází. Setkání s Voldemortem tváří v tvář je šokem pro dospělého kouzelníka, natož pro dítě. Pokud bude propadat i v pololetí, osobně se do toho vložím. Porada končí,“ ukončil ředitel poradu.

Učitelé jeden po druhém odcházeli z místnosti. Snape se také zvedl k odchodu, ale Brumbál ho zastavil.

„Severusi, posaď se ještě na chvíli.“

Doufal, že se zrovna tomuhle vyhne, ale jeho přání nebylo vyslyšeno. S povzdechem se posadil a zadíval se do Brumbálovy tváře.

„Chtěl bych ti za Harryho poděkovat. Pochybuji, že by kterýkoliv z kolegů pochopil, že ses Harryho právě zastal. A jak si vede v obraně?“

„Abych pravdu řekl, sám nevím, pane řediteli. Po tom do jakých šlamastyk se už dostal by pro něj mělo být dané učivo jako opakování, ale jeho práce jsou průměrné až mizerné. V hodině je naprosto bez zájmu. Na příští hodinu jsem si připravil praktické cvičení. Takové o kterém vím, že ho Potter zvládá bez problému. Chci si ho vyzkoušet,“ odpověděl Severus.

„Podobně bych Harryho výkon hodnotil i já. Na našich sezeních poslouchá, ale chybí tomu ta jiskra. Ten zájem. Jsem rád, že na něj dohlížíš. Občas mám pocit, že toho chlapce máš i rád.“

Severus zbledl a odpověděl bezbarvým hlasem: „Vy sám jste mi kladl na srdce, že na něj nemám pohlížet jako na syna Jamese Pottera a to dělám. Dívám se na něj jako na Harryho Pottera. A ten se potřebuje postavit na nohy, aby mohl vyhrát válku.“

Otočil se k odchodu tak prudce až jeho plášť zavířil.