Dopis (Snarry) - Probíhá úprava

~22~

Sotva Severus ucítil pevnou zem pod nohama otevřel oči a zjistil,že stojí na famfrpálovém hřišti. Harryho reakce již byly bleskurychlé a Severus z něj měl radost. To ovšem nehodlal dát najevo.
"Jak originální Pottere!"
Harry se jen ušklíbl a vzápětí stáli v lektvarové laboratoři.
"Já zapomněl,že nemáte rád famfrpál. Přesto mu však rozumíte."
"Máte pravdu Pottere. Ovšem lektvary zase nemáte rád vy. A přesto je vaříte."
Harry se upřímně zasmál.
"Špatně pane. Nikdy jsem neřekl,že nemám rád lektvary. Pouze jsem neměl rád hodiny s vámi. Zřejmě jsem v jistém období nedokázal řádně ocenit vaše učitelské nadání."
Severus neměl slov. Tohle ho na tom tréninku opravdu bavilo,jejich neustálé popichování.
"Co budeme trénovat dnes?"
"Souboj. Vaši mysl již bravurně ovládáte."
Harry se zarazil a nevěřícně na Snapea zíral.
"To mám jako bojovat s vámi?"
"Máte s tím snad nějaký problém Pottere?"
Harry se vnitřně uklidnil a připravil si hůlku do pohotovostní polohy.
"Ne pane."
Severus musel obdivovat Potterovu mrštnost. Útoky odrážel s přesností a elegancí zkušeného bojovníka. Horší však bylo,že sám na Snapea používal naprosto neškodná kouzla. Proto profesor Harryho na chvíli zarazil.
"Co se děje Harry?"
Potter se na něj zmateně díval a vůbec nechápal o čem jeho profesor mluví.
"Co by se mělo dít? Nějak nechápu vaši otázku."
"Hodláš na Pána zla používat taková primitivní kouzla?"
"Nejspíš ne."
"Tak proč je používáš na mne?"
Harrymu konečně svitlo a pro jednou se rozhodl být upřímný.
"Je mi nepříjemné na vás útočit. Věřím,že každou mou kletbu odrazíte,ale přesto mám obavy,abych vás nezranil."
Raději se díval na špičky svých bot,aby se nemusel dívat jak se na něj Snape dívá. Proto si ani nevšiml,že k němu Severus přistoupil. Až když ucítil dotyk na rameni vzhlédl. Z profesorova výrazu se nedalo nic vyčíst,ale neviděl tam ani žádný výsměch.
"Harry,vážím si tvých obav,ale pokud nebudeš používat vše co budeš potřebovat,může se ledacos pokazit. Nevěřím,že bys používal Nepromíjitelné a ty ostatní mě nezraní tak,abych to nevyléčil. Takže se do toho pusť na plno."
Vrátil se zpět na své místo s příjemným pocitem na hrudi,zato Harry se cítil ještě hůř. Tenhle 'milý' Snape mu to pěkně ztěžoval. Pak si ale vzpomněl na všechno to co už snesl a popadl ho vztek. Začal znova útočit a tentokrát do toho vložil vše co ovládal.
                            ******
"Nechtěl bych tě mít za soupeře Harry. Jsi rychlý a máš dobré reflexy. Možná ti v tom pomohl i famfrpál."
Harry se na profesora díval se značnou nedůvěrou.
"Nepřijde mi,že bych byl nějak zvlášť dobrý. Snad mi to ale bude stačit na Vol- Vy-víte-koho."
"Nikdy by mě nenapadlo,že to řeknu zrovna já,ale zbytečně se podceňuješ. Nebudu ti tvrdit,že jsi na stejné úrovni jako Pán zla,ale jsem přesvedčený,že ještě pár tréninků a máš úspěch v kapse."
Harry mlčel. Nevěděl co říct ani jak se chovat. Srdce mu bolestivě bušilo a ruce se mu nervozitou klepaly. Citíl se zvláštně,spokojeně a zároveň nesvůj. Ono trapné ticho naštěstí přerušil Severus, který se zdál být v dobré náladě.
"Pan ředitel říkal,že vaše hodiny jsou velmi úspěšné."
"To ano. Pan ředitel mi již vysvětlil spoustu věcí. Snažím se si vše zapamatovat,abych pak uspěl."
Profesor byl s odpovědí spokojen,ovšem rozhodl se trochu zariskovat.
"Oba jsme se ovšem shodli,že jsi v poslední době myšlenkama jinde. Že by v tom byla dívka?"
Severus měl co dělat,aby zachoval klidnou tvář,když viděl Harryho rekci. Ten vyskočil ze židle a začal zběsile koktat.
"C-cože?D-dívka? N-ne já a h-holky ne..."
"Tak snad chlapec?"
Ač Severusovi vadila představa,že by mladík někoho měl,tahle situace byla nadmíru zábavná.
Harry zbledl a vykulil oči.
"Chlapec? V-vy snad v-víte..."
Víc už neřekl a vyřítil se ze dveří.
Severus se za ním díval se směsicí pocitů. To,že se Harry nebude chtít bavit o svém osobním životě mu bylo i jasné. Ovšem takovou reakci při zmínce o chlapcích nečekal. Myslel si,že Harry bouchne a bude nadávat co si to o něm Snape myslí,ale on mu to nepřímo potvrdil. Nevěděl co si má o Harryho chování myslet,celý dnešní večer byl zvláštní. Najednou mu však přišel kabinet podivně velký,jakoby po Harryho odchodu prázdný. Jak ho vlastně napadlo přemýšlet nad pocity a chováním mladíka,když sám v sobě neměl jasno.