Dopis (Snarry) - Probíhá úprava

~17~

Severus Snape odcházel z Velké síně ve špatné náladě. Nejprve ho rozčílil mladý Malfoy, který se svého úkolu ujal smrtelně vážně, ovšem nedomýšlí následky. Pak Brumbál ohlásil Vánoční ples, na kterém má Snape dělat dozor těm přerostlým děckám. A aby toho nebylo málo slavný trojlístek Potter, Weasley, Grangerová se na snídani ani neukázali. Severus si zvykl každé ráno Harryho při snídani zkontrolovat. Jediné, co ho uklidňovalo byl fakt, že je někde s přáteli. Byl natolik zamyšlen, že úplně přeslechl zvuk přemístění a vzpamatoval se, až když ho Dobby začal tahat za lem hábitu.

„Pane profesore! Musíte ihned s Dobbym! Slečna Grangerová posílá Dobbyho pro profesora Snapea. Pan Harry Potter je zraněn!" mlel rychle skřítek a Snape v duchu zaklel. Okamžitě vzal skřítka za ruku a nechal se přemístit do umývárny ve druhém patře.

„Grangerová! Co se ksakru stalo?" otázal se hned, jak dívku spatřil.

Hermiona se na profesora podívala trochu vvyplašeně a tiše odpověděla: „T-to nevím, pane. V noci nebyl v ložnici a ráno jsme ho našli tady."

Severus si klekl k Harrymu,.seslal pár diagnostických kouzel a zjistil ,že opět bude muset vstoupit do mladíkovi mysli.

„Kdy odešel z ložnice?"

Hermiona se podívala na Rona, který se tvářil jako kdyby žvýkal citrón.

„No, něco po půlnoci. A celou noc byl tady."

„A to víte jak, pane Weasley?"

Ron zrudnul a nevěděl co má odpovědět, ovšem Snape ho s odpovědí předběhl.

„Jistě, ten plánek."

Znovu se podíval na Harryho a pak si povzdechl.

„Vy dva musíte na vyučování. Kdyby se kdokoliv ptal, tak řeknete, že je Harry nachlazený. S madam Pomfreyovou to domluvím, aby potvrdila, že si přišel pro lektvar. Mám dvě hodiny volné, tak ho dám do pořádku," pronesl vážně profesor.

Poprvé za celou dobu Ron dobrovolně promluvil:
„Vy víte, co se mu stalo?"

„Tuším, pane Weasley. A teď běžte ať nepřijdete pozdě," odvětil a více si nebelvírských studentů nevšímal.

Weasley a Grangerová odešli a Severus zůstal sám s Potterem a Dobbym.

„Dobby, přenes pana Pottera do mého pokoje. Přijdu tam."

Dobby udělal, o co ho profesor požádal a Snape se vydal rychlým krokem do sklepení.

~~~

Ron byl celé vyučování neobvykle zamlklý, až si Hermiona začínala dělat starosti. Po obědě to ticho už nevydržela a zeptala se: „Co se děje Rone? Jestli jde o Harryho, tak ten bude v pořádku. Profesor Snape ví, co dělá."

„No právě," odvětil zrzek a stále se mračil.

„To ti pořád tak vadí, že to je zrovna profesor Snape, kdo nám pomáhá," začala se rozčilovat dívka.

„Tak to není, jen mi je z toho všeho divně. Co se Ty-víš-kdo vrátil je všechno úplně jinak. Brumbál se stará o viteály, ale Harrymu nepomůže. McGonnagalová se tváří jako kdyby to ani nebyl její student, sám Harry je úplně vyměněný a Snape, který je pořád stejně nesnesitelný jako dřív, nám pomáhá. Je to postavený na hlavu."

Hermiona se zamyslela nad jeho slovy a pak mu dala za pravdu: „Jo, to je. Ale měli jsme to čekat. Ty-víš-kdo je velká hrozba a mohlo nám dojít, že nic není jako dřív. Taky si někdy připadám, jako kdyby ty předešlé roky vůbec nebyly. Ale jsem ráda, že víme, kdo je na naší straně. Ať je Snape jaký chce nemůžeš popřít, že je to skvělý kouzelník."

„To asi ne. Kde je Harry teď? Zajímalo by mě, kam ho Snape schoval."

„To nevím, ale určitě se o něj postará."

~~~

Severus seděl u stolu a opravoval eseje z obrany. Kousek od něj na provizorním lůžku spal Harry. Profesor lektvarů namíchal správný poměr Bezesného spánku a lektvaru Bdění, aby se mladík vyspal bez mučení. Napsal známku u poslední eseje a protáhl se. Koutkem oka pohlédl na Harryho a pak se vydal do kuchyně pro kávu. Když se vrátil, Harry byl vzhůru a zmateně se rozhlížel.

„Kde to jsem?"

„V mých obytných pokojích. Čekal bych, že tě to napadne."

Harry se začervenal a začal se zvedat.

„Ne tak rychle. Sedni si zpátky," přikázal Severus a Harrymu nezbývalo nic jiného, než se posadit zpět.

„Tohle si vezmi." Severus mu podal malou dřevěnou krabičku. Když se do ní mladík zvědavě podíval, zjistil, že je plná lektvarů.

„Co to je?" zeptal se nedůvěřivě a překvapeně zároveň.

„Speciální směs. Měla by ti zaručit kvalitní bezesný spánek," odvětil Severus a byl rád, když viděl Harryho nadšení.

„Děkuji, pane."

„Není za co. Jsem rád, že jsi mě poslechl, ovšem nebyl bys to ty, kdyby ses do všeho nehnal po hlavě, že ano. I přestože neschvaluji tvé bezhlavé činy, dokážu tvé jednání pochopit."

Harry se nadechoval, že něco řekne, ale Severus ho zarazil: „Mlč a nech mě domluvit. Bez cviku to nepůjde. Proto navrhuji, abychom se co druhý den sešli a trénovali. Až budeš plně připraven, nechám tě být a můžeš se rozhodnout podle sebe, zda budeš bojovat nebo se vzdáš."

Nechám tě být, protože musím, jinak bych ti nikdy nedovolil, abys s Pánem zla bojoval.

„Proč?" zeptal se Harry a Severus před sebou na okamžik viděl chlapce, kterého vzal do cukrárny. Ten se také pořád ptal proč.

„Chci mít jistotu, že jsem tě na boj s Pánem zla dostatečně připravil a že máš šanci na výhru," odvětil klidně profesor, ale uvnitř něj to vřelo.

A chci tě poznat. Trávit s tebou čas bez předsudků. Zjistit, proč mi na tobě tak záleží.

Harry neodpověděl, jen stroze přikývl.