~33~

3.8K 242 11
                                    

Harry se smířil se svým osudem. Nebál se smrti a věděl,že zemře pro dobrou věc. Pomalu si plánoval,jaké instrukce dát svým přátelům. Po jeho smrti se bude muset najít někdo, kdo Voldemorta zabije. Povzdechl si a zadíval se z okna. Stál na stejném místě na kterém ho před časem vylekal Albus Brumbál. Možná měl poslechnout Severusovy rady a pořádně se vyspat,ale měl pocit,že je důležité uspořádat si myšlenky. A pomohlo to. Hodlal si užít každý okamžik v Severusově přítomnosti, každou chvíli se svými přáteli,vykonat nezbytné a pak se vydat vstříc smrti.
"Pan Weasley má opět divokou noc?"
Harry se nevyděsil,viděl Severuse v odraze okna. Neodpovídal,dál se zarytě koukal na bradavické pozemky. Severus ho ze zadu objal. Pocítil náruč plnou bezpečí a lásky.
"Co se děje Harry?"
Mladík se rozhodl pro malou polopravdu.
"Jen mám zlé sny."
"O čem? Co tě děsí,tak že zase ponocuješ?"
Harry bolestně zavřel oči,přesto však odpověděl.
"O tobě. O tvé smrti,odchodu,zradě. Jsou to jen sny,nic víc."
Severus otočil Harryho čelem k sobě a jemně vzal jeho tvář do dlaní.
"Zapamatuj si Harry,že já tě ani neopustím ani nezradím. To bych nikdy nedokázal udělat."
Pak se sehnul a lehce ho políbil. S Harrym se zatočil svět a málem se mu podlomila kolena. Severus se odtáhl a dal Harrymu ještě polibek na čelo,než si ho přitáhl do objetí.
"Miluji tě."
"Já tebe taky Severusi."
Udělali další pomyslný krok ve svém vztahu a Harry měl pocit,že i kdyby hned ráno zemřel,tak tenhle okamžik stál za to.
                          ******
Po pár dnech se Harry rozhodl co ještě musí vykonat. Nedokázal by zemřít s pocitem,že nechal některé záležitosti nedořešené. Bylo mu více než jasné,že jakmile vykročí z Bradavic,bude se mu jednat o život,takže vše musí udělat dokud je zde. Navštíl ředitele školy a doufal,že nebude muset mnoho vysvětlovat.
"Jak ti mohu pomoci Harry? Děje se snad něco?"
"Ne pane. Chtěl bych vás o něco požádat. "
"Pokud budu moct,tak ti samozřejmě vyhovím."
Harry se zhluboka nadechl a pevně si držel palce ukryté v kapsách.
"Potřeboval bych na pár dní opustit Bradavice."
Ředitel školy se zamračil a zkoumavě si Harryho prohlédl.
"Harry,jsi si vědom toho,že mě žádáš o věc,která je v rozporu se snahou o tvou bezpečnost?"
"Ano pane. Ovšem vím,že se mi rozhodně nic nestane. Kdyby se nejednalo o nálehavou situaci,nežádal bych vás o to. Oba víme,že zde nebudu tak dlouho jak bych chtěl a oba víme,že jakmile vyjdu z Bradavic nebudu se moct pohybovat kdekoliv bych si přál."
"Smím vědět o co se jedná Harry?"
"V domnění,že budu žít,jsem dal slib,který ale nebudu moct splnit."
Brumbál se dlouze díval do Harryho očí,ale nakonec si povzdechl.
"Severus o tom ví?"
"Zatím ne,ale řeknu mu to."
"Dobrá tedy,máš mé povolení."
Harrymu se ulevilo.
"Děkuji pane. Je to pro mne moc důležité."
Albus Brumbál se ještě dlouho díval na dveře,kterými chlapec zmizel. Nikdy ho nepřestane obdivovat.
                          ******
Severus pozoroval Harryho a marně přemýšlel co se s ním děje. Mladík se věnoval knize,jako vždy,když měl Severus ještě práci. Dnes vypadal jinak. Vážněji,snad ještě dospěleji než dřív. Byl vyrušen z rozjímání Harryho tichým melodickým hlasem.
"Severusi?"
"Ano Harry?"
"Budu teď pár dní mimo Bradavice."
Severus byl rázem na nohou.
"Cože? Jdete snad někam zase s ředitelem?"
Harry zavřel knihu a podíval se na svého profesora.
"Ne. Jdu sám."
"To snad nemyslíš vážně?!"
"Severusi, budu v pořádku."
"To nikdy nemůžeš vědět! Nikdy nevíš koho potkáš! Co je tak důležitého,že musíš opouštět hrad?!"
Mladík se postavil z křesla a přistoupil k Severusovi.
"Jsou věci,které si potřebuji zařídit. Jakmile skončí školní rok,Smrtijedi po mě půjdou. Jediná chvíle,kdy se mohu pohybovat relativně v bezpečí je teď. A budu mít neviditelný plášť."
Nečekal na Severusovu odpověď a políbil ho. Svým činem Snapea naprosto zaskočil,že chvíli trvalo než mu polibky začal opětovat. Pro tyhle okamžiky by oba zabíjeli. V tuto chvíli ani jeden netušil jak málo společných chvil je ještě čeká a jaké nástrahy si pro ně osud připravil. Přesto všechno se oba cítili neskutečně šťastní.

Dopis (Snarry) - Probíhá úprava Kde žijí příběhy. Začni objevovat