Dopis (Snarry) - Probíhá úprava

~34~

Skryt pod neviditelným plášťem Harry scházel schody vedoucí z bradavického hradu. Nespěchal,kráčel pomalým krokem. Chtěl si užít ten okamžik svobody. Dostal se na cestu,kterou se nedávno vracel ze svého souboje s Voldemortem. Měl namířeno za Eldorou. V batohu na zádech ho tížili zásoby,které mu přinesl Dobby z kuchyně a v kapsách mu cinkalo pár prospěšných lektvarů. Chtěl Eldoře přinést něco užitečného. Když v dálce uviděl vilu,ve které slíbil,že se postará o malého ještě nenarozeného chlapce,zmocňila se ho nervozita. Vyslal patrona s domluveným vzkazem a z povzdálí čekal na odpověď. Vzápětí z domu vyleťela sova a on se vydal ke dveřím. První,čeho si na dívce všiml, byla absence bříška,což znamenalo,že se chlapec již narodil.
"Pojď dál Harry!"
Eldora ho přivítala s otevřenou náručí. Vypadala čím dál hůře a Harryho svíral pocit viny.
"Nemyslela jsem si,že se tady ukážeš. Ale jsem ráda,že tě opět vidím."
Harry se rozpačitě usmál a podal jí zásoby,které s sebou přinesl.
"Musí být náročné dostat se nepozorovaně do obchodu nebo sehnat něco k jídlu,tak jsem myslel,že by ti to mohlo přijít vhod."
"Děkuji Harry. Moc si toho vážím. Máš pravdu,dostat se ven je čím dál těžší."
"Ještě mám něco. Nevím zda ti to pomůže,ale pár lektvarů od bolesti a bezesný spánek se jistě hodí."
Vděčně se na něj usmála a veškeré věci odnesla do kuchyně.
"Co je nového? Děje se něco mimořádného?"
"Voldemort sílí,snaží se ovládnout ministerstvo a má zálusk i na Bradavice. Nic co bychom neočekávali."
Eldora si povzechla.
"Nezbývá než doufat ve šťastný konec. A co ty Harry? Mám dojem,že jsi mě nenavštívil pouze ze zdvořilosti a zájmu."
Harry se začervenal studem.
"Je pravda,že je něco co s tebou musím probrat."
Dívčin obličej zvážněl a do očí se jí vkradl smutek.
"Tak mluv."
"Víš,když jsme spolu mluvili minule,byl jsem si téměř stoprocentně jistý,že tuhle válku přežiju. Situace se změnila. Zemřu. Musím zemřít,aby byl Voldemort poražen."
Eldora mlčela a jen se na něj smutně dívala.
"Takže nemůžeš dostát slibu? To jsi mi přišel říct?"
Harry přikývl.
"Nechtěl jsem,aby jsi to nevěděla a odešla s vědomím,že se o chlapce postarám. Bylo by to nefér."
"Harry Pottere, poznala jsem dobré i zlé čaroděje,ale ty máš to nejupřímnější srdce pod sluncem. Cením si toho, že máš odvahu něco takového říct. Znáš někoho,komu by jsi mohl chlapce svěřit?"
Harryho napadla hned tři jména o kterých si byl jist,že by byli vhodnými kandidáty.
"Ano,pár takových lidí znám a jsem si jist,že to budou ochotni udělat."
"Děkuji ti. Jakmile se mi přitíží,uvedu hocha do magického kómatu,aby tady přežil,než ho někdo najde."
Harry se pořád cítil jako zrádce,ale přece jen měl naději,že se mu podaří zachránit nevinný život.
"Kde vlastně je?"
"Pojď,zavedu tě za ním. Narodil se minulý týden. Od té doby se tady máma neukázala."
Mluvila s lehkostí,přesto Harry poznal,že má o svou matku strach.
"Určitě je v pořádku."
Jemu samotnému ta slova zněla prázdně a lživě.
Došel k malé postýlce a podíval se na malého chlapce. Černé vlásky mu trčely do všech stran a v malé pěstičce svíral cíp peřinky. Harry se usmál,nepatřil mezi milovníky dětí a vlastně nikdy nad ničím takovým nepřemýšlel,ale když se díval na to malé nemluvně,pocítil jen mír a klid. Takový malý drobeček a narodil se do tak zlé doby. Harry si usmyslel,že udělá všechno pro to,aby se chlapec dostal do správných rukou.
"Jaké jméno bys dal svému synovi Harry?"
Harrymu odpověď vyklouzla dříve než se stihl vůbec zamyslet.
"Severus Albus."
Eldora se zarazila.
"Proč Severus? Ty nevíš,že je to jeden nejvěrnějších Smrtijedů?"
Harry se narovnal a na chvíli odtrhl zrak od dítěte v postýlce.
"Severus Snape je již sedmnáct let dvojitým agentem a jeho věrnost je jen a pouze na straně Brumbála a mě. Je to ten nejodvážnější muž,jakého znám a pokud bych měl pojmenovat svého syna,jeho jméno by bylo samozřejmostí."
Otočil se zpět k chlapci a nevnímal Eldořino překvapené povzdechnutí. Tohle by o Snapeovi nikdy neřekla.
"V tom případě ti Harry představuji Severuse Albuse. "
Harry se na ni podíval se směsicí údivu a vděčnosti. Tohle považoval za nejhezčí připomínku dvou největších čarodějů své doby.