Dopis (Snarry) - Probíhá úprava

~11~

„Hermiono to přece nemůžeš myslet vážně!“

„Rone nekřič!“

Hermiona se rozhlédla po společenské místnosti, jestli je někdo neposlouchá.

„Já vím, jak to zní, ale na rozdíl od McGonnagalové mi aspoň řekl co s Harrym je,“ promluvila šeptem.

„Hermiono, je to Snape! Vždyť je to umašťený Smrtijed!“ zvyšoval opět hlas Ron.

Hermiona si unaveně promnula čelo a uvažovala jestli byl dobrý nápad Ronovi vůbec něco říkat.

„Podívej Rone, teď jde o Harryho život. A pokud mu pomůžu tím, že budu věřit zrovna Snapeovi tak to udělám. Je to šílené, ale na druhou stranu, Snape měl už spoustu možností Harryho předat Ty-víš-komu a neudělal to,“ pokoušela se svého kamaráda přesvědčit.

Ron se netvářil přesvědčeně, ale raději se s Hermionou nehádal. O Snapeovi si myslel své, ale Hermiona měla pravdu. Teď šlo o Harryho život.

                             ******

Snape vyšel z krbu a zamířil přímo k Harryho lůžku.

„Dobře, že jsi tady, Severusi. Vyzkoušela jsem všechna zaklínadla, která znám a nic nepomáhá. Jeho stav se rapidně zhoršuje,“ svěřila mu ihned Poppy.

Harry Potter se bezhlesně svíjel v křečích a na několika částech těla se objevoval řezné rány. Severus neváhal a zamířil na něj hůlkou.

„Legilimens!“

Vstoupil do jeho mysli, ale našel pouze pár bezvýznamných vzpomínek, zbytek byl skvěle ukryt. Harryho nitrobrana se nepohnula ani pod jeho nátlakem. Ukončil kouzlo a Harry se konečně přestal zmítat. Madam Pomfreyová okamžitě začala ošetřovat vzniklé rány a Severus ji tiše pozoroval. Byl to jen pokus, ale jak se ukázalo, zjevně je něco v nepořádku právě s Harryho myslí.

                             ******

Harry ležel na zemi a už se ani nenamáhal bránit. Voldemort stál nad ním a používal jeden Cruciatus za druhým.

„No tak Pottere, braň se trochu!“

Mladík se s námahou vyškrábal na nohy.

„Proč bych měl? Zabiješ mě tak či tak. Ale stejně ti úsměv z toho tvojeho hadího ksichtu jednou někdo smaže,“ odplivl si před Voldemorta.

„Jak se opovažuješ! Crucio!“

Další nával bolesti a Harry cítil jak ho opouští i zbytek sil. Dnes už to skončí….

Náhle se vše kolem začalo třást.

„Ale, ale. Máš štěstí. Někdo se snaží prolomit tvou nitrobranu. Budu se muset na chvíli vzdálit. Ale nečekej, že tvá drzost zůstane bez trestu.“
 
                         ******

„Co to bylo Severusi?“

Snape se usadil do křesla v Poppyině kanceláři.

„Sám nevím Poppy. Vypadá to, jako by Pottera někdo napadl zevnitř,“ pronesl vážně.

Poppy si sedla za stůl a složila hlavu do dlaní.

„Jsem bezradná. Za celý svůj život jsem se s ničím podobným nesetkala. Netuším co dělat, ani jakou medikaci nasadit,“ zoufale odvětila bradavická ošetřovatelka.

„Než na něco přijdeme, tak ho budeme muset hlídat. Pokud tohle zhoršuje jeho stav, tak by nebylo dobré, abychom něco přehlédli. Pohlídám ho do rána, ať se trochu vyspíš,“ oznámil jí profesor lektvarů a zvedal se ze židle.

Madam Pomfreyová se na Snapea podívala se směsicí vděku a překvapení.
„Nevím kde a kdy se udála změna, ale je příjemné vidět, že se umíš chovat jako člověk.“

Severus za sebou rychle zavřel dveře a než došel k Potterovu lůžku několikrát si zanadával. Zadíval se na chlapce a pohroužil se do svých myšlenek.

Už dávno to není chlapec. V mnohém má větší zkušenosti než leckterý dospělý čaroděj. Osud se na něm opravdu vyřádil. Bez dětství, bez dospívání. Není jako jeho otec. Teď to vidím jasně. Neporušoval školní řád pro zábavu, ani se neznažil být středem pozornosti. Brumbál měl pravdu, je mnohem více podobný Lily. Bylo hloupé odhánět ho od sebe. Podruhé stejnou chybu neudělám.

Ticho a klid vládnoucí na ošetřovně Severuse uspalo v křesle u Harryho postele. Netušil, že jeho za zády stojí dva Harryho nejlepší přátelé skryti pod neviditelným pláštěm.
 
                          ******

„Říkala jsem ti to!“

Ron se tvářil jako by snědl obzvláště kyselý bonbón.

„To, že spí u jeho postele nic nedokazuje. Pořád je to Snape,“ nepřestával protestovat Ron.

„Ronalde přestaň být tak paličatý! Už jsi někdy viděl Snapea bez hábitu? A aby hlídal některého studenta na ošetřovně? To neudělal ani pro nikoho ze Zmijozelu!“ rozčílila se Hermiona.

„Vidíš? To znamená, že má něco za lubem.“

„A nebo mu jen na Harrym záleží!“

„Zbláznila ses? Copak jsi neviděla jak se k Harrymu celé ty roky choval? Harry by musel být padlý na hlavu, aby mu na něco takového skočil,“ naštvaně zafuněl Ron.

„Aby ses nedivil co všechno Harry dokáže poznat. Na rozdíl od tebe! Nebudu se s tebou hádat. Je směšné jak ti leží v žaludku Snape, ale to že umírá náš kamarád tě nijak zvlášť netíží!“

Hermiona už neviděla jak Ron zrudl studem, protože prolezla otvorem do nebelvírské věže a vztekle vydupala do ložnice. Ron se usadil u krbu a přemýšlel nad jejími slovy. Nebylo mu jedno co s Harrym bude.