Dopis (Snarry) - Probíhá úprava

~27~

Harryho čekal úkol v podobě boje s Voldemortem,ale nedokázal se soustředit. První dny po poslední lekci ho provázel všudypřítomný smutek,který mu svíral srdce. Smutek plynule přešel ve vztek,nejprve na Snapea,že se choval tak normálně,pak na sebe samotného,že se vůbec zamiloval. Teď už pociťoval jen tupou bolest a snažil se přežívat. Tahle fáze byla pro Harryho nejhorší,každou chvíli přemýšlel co mohl udělat jinak,jak se měl zachovat a co měl říkat. Neměl si ani s kým promluvit. Nebylo možné svěřit se svým přátelům s něčím takovým. A tak se dál utápěl ve svých myšlenkách. Podcenil však chytrost Hermiony,která si vše domyslela. Proto si ho taky odchytla v knihovně.
"Harry,takhle to dál nejde."
"Nevím o čem mluvíš."
Harry se tvářil,že se soustředí na úkol z přeměňování,ale za dvě hodiny nenapsal ani čárku.
"Já to vím."
Harry se na ni podíval a konečně začal vnímat.
"Co víš? Hermiono já ti vůbec nerozumím."
Hermiona si povzdechla a posadila se blíž ke svému kamarádovi.
"Vím o tobě a Snapeovi."
Potter sebou při vyslovení profesorova jména trhnul.
"Pořád ti nerozumím. O tom,že jsme spolu měli lekce jsem vám řekl."
"Harry nedělej hlupáka ze sebe ani ze mně. Mluvím o tom,že ho miluješ."
Harry zrudnul a zadíval se zpět do učebnice.
"Poznala jsem to už před časem. Nevím co se mezi vámi stalo,ale už zase chodíš jako tělo bez duše. Proč si s ním nepromluvíš?"
Harryho se začal zmocňovat vztek.
"A o čem,hm? O tom,že jsem naivní hlupák? Že jsem díky pár hezkým slovům začal bláznit? Že mi je fuk,že to je zrovna Snape a že je můj profesor? Víš o čem vlastně mluvíš?"
Hermiona byla zaskočena bolestí,kterou z Harryho slov cítila. Ale nenechala se odradit.
"A to že se od všeho odstřihneš je lepší? Napadlo tě Harry, že on na tom může být stejně? A ani jeden to nebude vědět když budete mlčet!"
"Nechceš se radši starat o sebe Hermiono!"
Hermiony se jeho chování dotklo a měla na něj vztek.
"Budu! Ale až zjistíš,že jsi zahodil příležitost na štěstí,tak si nestěžuj!"
Zvedla se a nechala ho jeho vlastním myšlenkám.
                         ******
Severus byl nervózní. Neměl tušení jestli Harry už svedl souboj s Pánem zla nebo ne. Vlastně o něm nevěděl vůbec nic. Na hodinách se na něj ani nepodíval a ve Velké síni zdržoval jen krátce. Tahle změna nastala po jejich poslední lekci,ale profesor lektvarů nedokázal přijít na důvod. V hlavě mu pořád zněla poslední Harryho slova.
Je vůbec možné,že by mladého Nebelvíra trápil konec lekcí? Nebo si Severus něco nalhává? Stýskalo se mu po společných rozhovorech,po večerním popíjení čaje a hlavně po Harrym. Kdyby byl mladší a byla jiná doby věděl by co má udělat. Ale teď byl bezradný. I kdyby Harry jeho city opětoval,je na něj příliš starý a brzy má zabít Brumbála. To mu Harry neodpustí.
Usadil se do křesla a přivolal si z police whisky. Již dlouho nepil alkohol,ale měl dojem,že je spravná chvíle si dát skleničku. Vždy,když zavřel oči viděl Harryho a ty jiskřičky,které ho přitahovaly. Dnes je nechal zavřené a upíjel whisky,doufaje,že opilost mu pomůže.
                           ******
Dospět k okamžiku,kdy se člověk rozhodne konat a nepřemýšlet nad následky nebývá lehké. Mnohdy se taková zbrklost nevyplácí,ale jsou i chvíle,kdy je to přesně naopak.
Harry právě do takového bodu dospěl. Možná za to mohla Hermiona,bolest ze ztráty kontaktu se Snapem nebo jen obyčejná touha po troše štěstí.
Počkal,až všichni studenti opustili společenskou místnost a vytáhl pergamen a brk. Na malý okamžik zaváhal a pak se dal do psaní.

Pane profesore,
rozhodl jsem se,že dnes se opět setkám s Voldemortem. Oba víme,že i přese všechno co jsem se díky vám naučil se může ledacos pokazit. Chtěl bych,abyste věděl,že vám opravdu velmi děkuji. Nejen za lekce samotné,ale i za naději,kterou jste mi dal. Rád jsem s vámi trávil čas,těšil jsem se na každou naši lekci a byl jsem šťastný za každý náš rozhovor. Jste člověkem,kterému bych svěřil život,ten komu bezvýhradně věřím a ať se dnes nebo kdykoli jindy stane cokoliv vážného,vždycky budete mou důvěru mít. Pokud se vše podaří jak má,tak si zas budu připadat jako naprostý hlupák a půjdu zbít nějaký strom,ale chtěl jsem,abyste tohle věděl. Je toho mnohem více,ale nerad bych sebe nebo vás uvedl do nevhodné situace. Budu mimo Bradavice,takže se zbytečně nestrachujte. Doufám,že se brzy uvidíme.

Váš arogantní student Harry

Psal chaoticky,nepřemýšleje nad souvislostmi. Když měl hotovo,dopis poslal letaxem do sklepení. Napsal ještě krátký vzkaz Ronovi a Hermioně,přehodil přes sebe neviditelný plášť a vydal se k hranici bradavických pozemků.