Dopis (Snarry) - Probíhá úprava

~16~

„Váš lektvar hodnotím jako véčko,“ oznámil mu profesor a Harry v duchu zajásal.

„Děkuji, pane.“

Snape sepjal ruce do stříšky jako to dělal Brumbál a pořádně si Harryho prohlédl.

„Jak jste na tom s nitrobranou?“ zeptal se svého studenta.

„N-nevím,“ odvětil mladík, který byl profesorovou otázkou překvapený.

„Nevíte? Vaše nitrobrana je klíčem ke zničení Pána zla a vašeho přežití.“ Severus Harryho propaloval pohledem a byl zvědav, jak zareaguje.

Harryho se opět začal zmocňovat vztek a přestal se kontrolovat: „Na tohle jsem vám svůj názor řekl a nehodlám ho měnit. Pokud nemáte nic jiného na srdci, tak půjdu.“

Začal se zvedat ze židle, ale byl profesorem zadržen.

„Sednout!“

Harry se jen velmi neochotně posadil zpět.

„Nitrobrana neslouží pouze k obraně mysli, Harry. Pořád zapomínáš, že je to tvoje hlava. Zkusil jsi někdy změnit prostředí, odzbrojit Pána zla nebo bojovat? Ne? Tak to zkus. Pokud Pána zla ve své mysli porazíš, jeho duše jako viteál přestane existovat. Mou pomoc nechceš, ale můžeš to zkusit cvičit sám. Nitrobranu jsi taky zvládl.“

Severus se odmlčel a sledoval Harryho reakci. Nemusel být jasnovidec, aby viděl, že ho zaujal. Ale svého vzdorovitého postoje se ještě pořád nevzdal. Snape si povzdechl.

„Myslím, že majitel by chtěl, abys tu učebnici dál používal,“ podal mladíkovi učebnici lektvarů, kterou onehdy nalezl na záchodcích ve druhém patře.

Harry překvapeně vzhlédl. Přelétl pohledem z učebnice na Snapea a zeptal se: „Vy jste znal Prince dvojí krve?“

Severus nad odpovědí na okamžik zaváhal.

„Ano. Když ji psal bylo mu tolik co tobě. Pak si zvolil špatnou cestu a spousta lidí na to doplatila. Je pozdě. Měl bys jít.“

                        ******

Harry seděl v umývárně a poslouchal Uršulino naříkání. Vzpomněl si na její nabídku, že by tady mohl strašit s ní. Tehdy ho smrt neděsila, protože nebyla tak strašně blízko. Dnes se cítil na rozhraní. Jedna jeho část smrt vítala a ta druhá se chtěla rvát za každou další minutu s přáteli, Wesleyovými, profesorem lektvarů… Právě kvůli němu je teď tady. Rozhodl se jít spát bez lektvaru a zjistit, zda měl Snape pravdu. Jestli opravdu dokáže něco ve své mysli změnit. Pokud ano, zase by mu svitla naděje. A tentokrát by se jí nevzdal. Oči se mu začaly klížit a po chvíli upadl do neklidného spánku.
  
                   ******

„Harry Potter! To je překvapení! Už jsem se bál, že jsi na mě zapomněl.“

Voldemort se smál jako šílenec, Harry ho však nevnímal. Stál vzpřímeně, oči pevně semknuté a soustředěný výraz ve tváři.

‚Chci být na louce, chci být na louce…‘

Po chvíli si všiml, že Voldemortův monolog utichl a odvážil se otevřít oči. Pán zla nezmizel, ale opravdu stáli na louce.

„Pokoušíš se mě dostat z tvojí hlavy? To se ti nepodaří. Mě se nezbavíš, jsem tvou součástí,“ pronesl hrozivě a namířil na mladíka hůlku.