Dopis (Snarry) - Probíhá úprava

~15~

Divoce mu bušilo srdce pokaždé, když si vzpomněl na rozhovor se Snapem. Od toho dne se snažil profesoru lektvarů vyhýbat.

„Nám všem na tobě záleží."

Harry se opřel o polštář a zavřel oči. Nechtěl vidět to zklamání ve Snapeově tváři.

„Mám skvělé přátele, školu, která je mi domovem a dokonce i profesora lektvarů, který mi chce pomoct, to je víc, než jsem kdy měl, ale... Když jsem vám psal v létě, byl jsem rozhodnutý bojovat. Celé prázdniny jsem vařil lektvary, abych byl schopný fungovat a přežít. Pak začaly hodiny a ředitelem. Zpočátku mi to nedocházelo, ale až po poslední lekci jsem začal pochybovat. Před pár dny jsem si to uvědomil. Spojení mysli, hadí jazyk, hůlka.... Nebudu vám lhát, že se těším na smrt, ale za ty životy, které to zachrání to beru jako přijatelnou daň," odvětil rozhodně Harry.

Severus dlouho mlčel než odpověděl: „Měl jsem pravdu, když jsem Brumálovi říkal, že dávno nejsi dítě. Přesto se domnívám, že je možnost jak zbavit tvé tělo části duše Pána zla aniž bys musel zemřít."

Harry se neodvažoval otevřít oči. Možná by v nich Snape uviděl touhu žít a pak už by nebylo cesty zpět.

„Strašně si vaší snahy cením. Opravdu si toho vážím. Ale pokud by se to nepodařilo, tak by se stejně nic nezměnilo. Nebudu už v nic doufat. Budu se snažit přežít tak dlouho, dokud nenajdeme a nezničíme všechny ostatní viteály. Měl byste jít do postele pane, strávil jste u mne dost času." Harry byl překvapen chladem, který ve svém hlase slyšel.

Nastalo krátké ticho a mladík se domníval, že profesor zřejmě už odešel.

„Kdykoliv budete chtít přijít, máte dveře otevřené, pane Pottere. Ať už názor změníte nebo ne, nemusíte na vše být sám. Zkuste o tom přemýšlet."

Harry si setřel neposlušnou slzu a zadíval se do ohně. Od té doby už uběhly téměř dva měsíce. Tolikrát to chtěl vzdát a jít za ním. Ale neudělal to. Nedokázal nebýt zbabělec. Už to pro něj nebyl profesor Snape, kterého musíte nenávidět, ale profesor který vám chce pomoct a vy ho za to máte rádi. A toho se Harry bál, té náhlé změny ve svém smýšlení.

Netušil, že na druhém konci hradu profesor Snape přemýšlí nad tím stejným.

******

Severus uklidil poslední pergamen ze stolu a šel se posadit do křesla. Byl unavený a frustrovaný. Podařilo se mu najít ten správný způsob na zničení duše Pána zla. Ale Potter nepřicházel a Snape byl příliš hrdý a zároveň zbabělý, aby ho sám vyhledal. Byl i za Brumbálem, ale nedozvěděl se nic kloudného. Snad jen, že se Harry pustil do hledání viteálů s větší vervou než tomu bylo dřív. To považoval za špatné znamení. Za znamení blížící se smrti. Pohlédl na polici a musel se ušklíbnout. Nevrátil Potterovi učebnici lektvarů. Jeho výkony na hodinách tomu odpovídaly.

Měl bych mu ji dát zpět. Aby náhodou nenechal vybuchnout učebnu nebo záchody.

V hlavě se mu náhle zrodil plán, jak si s Potterem promluvit. A záminkou bude učebnice lektvarů.

******

Harry se k učebně lektvarů vysloveně loudal. Kdysi mu vadily lektvary i samotný profesor. Dnes ne. Teď už pomalu chápal, co je na lektvarech tak zajímavého. Ale být v místnosti s člověkem, který vám pár větami překopal celý dosavadní život, není nic jednoduchého. Ať se Harry snažil sebevíc pokaždé, když byl Snape nablízku, srdce se mu rozbušilo jako o závod. A ještě se opět v lektvarech zhoršil, protože postrádal Princovu učebnici.

Posadil se vedle Rona a čekal na Snapeův dramatický příchod.

„Při vašich písemných pracích jsem přemýšlel zda učím lidi nebo bandu trollů. Pokud to někdo z vás nepochopil, tato třída je příprava na OVCE. Nestrpím zde kohokoliv, kdo není schopen ani zapálit oheň pod kotlíkem," Snape se dramaticky odmlčel a pohlédl na studenty.

„Lektvar proti bolesti jsme probírali ve čtvrtém ročníku. Dnes si ho tedy připravíme. Každý sám. Ten kdo, nedostane přijatelné a výše se již do přípravného kurzu nepodívá," pronesl natolik chladně, že se většina studentů za svými stoly přikrčila.

Poklepal hůlkou na tabuli, kde se objevil postup.

Harry se okamžitě pustil do práce. Nepotřeboval se dívat na tabuli. Jeho ruce pracovaly naprosto automaticky. Vždy, když se k němu Snape přiblížil znervózněl, přesto se mu dařilo neudělat chybu. Na konci hodiny šel odevzdat svůj vzorek s pocitem zadostiučinění. Věděl, že jeho lektvar je v naprostém pořádku. Hned jakmile lahvičku položil na katedru chvátal ke dveřím, ale ke své smůle byl zastaven.

„Poterre! Na slovíčko!"

Harry se zastavil a s narůstající panikou se otočil. Třída již byla prázdná, jen profesor Snape stál před tabulí a čekal. S pocitem, že jde na smrt kráčel směrem k němu.