~18~

1.2K 123 15
                                          

Úsměv. Je naší každodenní součástí. Bereme jako samozřejmost,že se usmívají lidé kolem nás a my jim to oplácíme. Nepovažujeme něco tak primitivního za výjimečné. Ale toho rána byl úsměv natolik úžasný jev,že to poznamenalo spoustu lidí.
Harry spolu s Ronem a Hermionou šel do Velké síně na snídani. Jeho dva nejlepší přátele po sobě udiveně pokukovali,protože Harry se už od rána na všechny okolo usmíval. Ne tím falešným strojeným úsměvem,ale opravdovým upřímným od srdce. Nebyli překvapeni jen oni,ale většina spolužáků. Všichni si již zvykli,že se Harry jen mračí a s nikým se nebaví. Co ovšem takový úsměv způsobil u profesorského stolu bylo opravdu nevídané.
Profesor Kratiknot si posunul brýle,aby na Harryho lépe viděl. Ředitelce nebelvírské koleje vypadla vidlička z ruky a Brumbál si Harryho nezakrytě prohlížel. Severus Snape,aniž by si to uvědomil se usmíval. Toho si samozřejmě všimli nejen studenti,ale i kolegové.
"Řekni mi Severusi,co si o tom myslíš?"
Severus pozvedl obočí a tázavě se na Brumbála podíval.
"Nerozumím pane řediteli. O čem mluvíte?"
"O Harrym přece. Je to vítaná a překvapivá změna."
"Třeba si Harry uvědomil,že naděje umíra poslední."
"Harry,Severusi?"
Snape se na Brumbála zmateně podíval.
"Jistě. Bavíme se přece o Potterovi."
Albus Brumbál se uchechtl.
"Ano,to ano. Ale především ty jsi ho nazval Harrym. Že by jsi dospěl?"
Snapeova bledá tvář se začala barvit do červena. Neodpovídal a raději se věnoval snídani. Přesto mu na tváři hrál jemný úsměv.
                              ******
U nebelvírského stolu vládla skvělá nálada. Harry se zapojoval do hovoru a dokonce se rozesmál při Seamusově popisu svého pojednání do Obrany. Ani by ho nenapadalo se podívat k profesorskému stolu,kdyby nebylo Rona.
"No to mě podrž!"
Skoro všichni se na Rona podívali čekajíc co z něj vyleze.
"Lidi už jste někdy viděli Snapea se usmívat?"
Harry okamžitě pohledem vyhledal profesora lektvarů a opravdu! Snape se usmíval. Krátce vzhlédl od snídaně a setkal se s Harryho pohledem. Lehce na něj pokývl a dál se věnoval jídlu. Harryho úsměv a dobrá nálada se ještě zvětšily.
Kdo ví co mu zvedlo náladu,ale Snape s úsměvem je rozhodně dobré znamení.
Harry se najednou nemohl dočkat jejich hodiny. Ne jen té vyučovací,ale i večerního tréninku. Doufal,že odhalí důvod Snapeovi radosti.
                             ******
"Minule jsme probírali jak se ubránit neživým. Vaše eseje byly otřesné."
Profesor Snape se odmlčel a hůlkou rozeslal oznámkované úkoly. Harry s radostí shledal,že dostal Přijatelné.
"Pane Finnigane,pokud budete před nemrtvým hrát mrtvého,nejsem si jist zda přežijete následující minuty."
Cela třída vybuchla smíchy. Rázem nic nepřipomínalo hodinu s nejobávanějším profesorem v Bradavicích.
"To jen,aby jste věděli jak nesmyslné věci dokážete napsat. Vy se moc nesmějte pane Malfoyi. Jasně jsem říkal,že běžná kouzla jsou k ničemu,ovšem vy byste použil Petrificus Totalus. Stejně jako Finnigen ani vy byste nepřežil."
Profesor počkal až se třída trochu uklidní a pokračoval.
"Jak jistě víte,azkabanští strážní již nejsou ve službách ministerstva. Proto se dnes zaměříme na mozkomory. Je jen jeden účinný způsob jak se jim bránit. Tím je Patronovo zaklínadlo."
Členové Brumbálovy armády na sebe mrkli. Tohle je Harry učil.
"Jak zní Patronovo zaklínadlo?"
Hermionina ruka byla okamžitě ve vzduchu následována dalšími. Snapea to na okamžik ohromilo,ale pak si všiml,že Harry se nehlásí.
"Pottere?!"
"Expecto patronum."
"Základem je šťastná vzpomínka,ta udržuje štít mezi vámi a mozkomorem. Nyní si to vyzkouším."
Snape vyvolával střídavě Zmijozel a Nebelvír. Ze zmijozelských Patrona nevyčaroval nikdo,zato z Nebelvíru všichni kdo se loni učili s Harrym.
"Pottere!"
Harry byl připraven použít stejnou vzpomínku jako vždy,když se mu na mysl vkradla jiná,stejně intenzivní.
"Expecto patronum!"
Místo jelena na kterého byl Harry zvyklý,běhal po třídě panter. Všichni ho sledovali s posvátnou úctou. Harry si vyměnil nechápavy pohled s Hermionou a díky tomu si nevšiml,jak Snape zbledl.
                            ******
Severus pročítal všechny možné knihy,aby se utvrdil v tom co si myslel. Změna Harryho patrona pro něj byla šokující. Obzvláště proto,že bylo málo důvodů,kdy se patron změnil. Dočetl poslední stránku a opřel se o opěradlo.
Můj patron byl panter než zemřela Lily.
Přece není možné,aby jako šťastnou vzpomínku použil kteroukoliv s ním. A musel by někde v hloubi duše ke Snapeovi cítit nějakou pozitivní emoci.
Ne,ne a ne! Není to možné. Může být vděčný za radu a pomoc,ale víc v tom nebude. Musím se mýlit!
Snapea netrápilo,že by Harry něco cítil,více se užíral tím,že on sám mladého Pottera má rád. Odmítal si tento fakt přiznat. Nechtěl znovu sledovat jak mu umírají nejbližší. A pak ho to napadlo.
"Expecto patronum!"
Srdce mu vynechalo úder a na obličeji se usadil užaslý výraz. Kolem něj v kruhu pobíhal jelen.

Dopis (Snarry)Zde žijí příběhy. Začni objevovat