Dopis (Snarry) - Probíhá úprava

~14~

Dnes bylo vše jinak. Harry se rozhlédl a zjistil, že je v kleci. Přes mříže viděl něco, co se podobalo promítacímu plátnu. Zmateně se rozhlížel a hledal Voldemorta. Vždy se ukázal. Náhle kolem klece začalo hořet. Po chvíli se Harrymu špatně dýchalo a bylo mu nesnesitelné horko. Měl pocit, že se uvaří. To, co se podobalo promítacímu plátnu jím ve své podstatě bylo. Nejprve se ukazovaly všechny hezké zážitky Harryho života a pak se obraz změnil. Mrtví rodiče, mrtvý Cedrik, mrtvý Sirius. Zase změna. Ron pověšený za ruce v nějakém žaláři a postava v kápi bodající do jeho těla znovu a znovu, Hermiona ležící v kaluži krve s rozervaným hrdlem, Molly Weasleyová….

„Už dost! Tak to ukonči! Slyšíš?!“

Harry se choulil v klubíčku mezi plameny a tiše plakal. Vedro už bylo na neúnosné hranici a hrůzné obrazy nepřestávaly.

                           ******

Snape vyměnil Harrymu obklad a seslal na něj chladící kouzlo. Nic však nezabíralo a horečka stále stoupala. Stočil zrak zpět ke knize v níž doufal, že najde odpovědi. Základ měl, ale potřeboval najít způsob jak Pottera zbavit utrpení. Otočil stránku a začetl se.

Dvě duše stejného mínění mohou sdílet jedno tělo v naprosté harmonii. Jiný případ ovšem nastává, když se cizí duše do těla dostane násilně. Ta jest podrobena smrtící bolesti a z těla vyhnána. Velmi často se však stává, že se z duše odtrhne malá část, která je schopna samostatně myslet a jednat. Tato část se většinou pře v mysli hostitele o prvenství. Lidé, kterým se toto stalo povětšinou zešílí a stává se z nich živý viteál. Jediným možným způsobem jak tomuto zabránit….

Severus odtrhl oči od knihy a vyskočil na nohy. Harry se choulil do klubíčka a po tvářích mu stékaly slzy. Horečka dosáhla smrtelné hranice.

„Pottere, musíte se vzbudit!“ Snape s Harrym třásl, ale mladík dál spal.

„No tak, Harry! Jen se vzbuď a přejde to!“

Žádná reakce. Severus tedy vytáhl hůlku a namířil na Harryho.

„Legilimens!“

Opět se ocitl v Harryho mysli. Tentokráte před ním nestála zeď, ale všude zuřil požár. Žadné myšlenky ani vzpomínky, jen oheň. Pokusil se přenést myšlenku na probuzení do centra požáru. Pak mladíkovu mysl opustil a vyčerpaně se posadil zpět na židli. Chlapec se přestal třást a horečka začala pomalu klesat. Severus si oddechl a uklidnil se. Netušil, co mladík ve své mysli zažívá, ale dokázal si jeho zážitky celkem slušně představit. A musel pomyslně smeknout. Mladík měl odvahu a výdrž, jakou by mu mohl závidět i takový Moody. Snape si protřel unavené oči a aniž by si to uvědomil, usnul. Vzbudil ho až jemný dotek na rameni.

„Pane profesore?“

Rozespale se rozhlédl a uviděl Grangerovou.

„Grangerová! Co tady děláte?“

„Chtěla jsem se jen podívat na Harryho, ale vy jste vypadal, že nejspíše spadnete ze židle. Jestli chcete, tak ho pohlídám a vy se jděte vyspat,“ navrhla mu s úsměvem .

Severus se na ni chvíli díval v pokušení její nabídku přijmout. Nakonec však zakroutil hlavou.

„Děkuji Grangerová, ale rád bych s Harrym mluvil až se probudí,“ odvětil tiše.

Hermiona taktně přešla mlčením, že nepoužil Harryho příjmení jako obvykle a optala se: „Víte něco nového?“

„Ano i ne. Zatím vím jen, že je nějaká šance na záchranu,“ pokusil se o vlídný tón Severus.

Harry se na posteli pohnul a Hermiona rychle odešla. Nevěděla, zda by uvítal její přítomnost.

„Už zase zde nocujete, pane?“

Potter se snažil chovat nenuceně, ale letmý úsměv ho prozradil. Severus si toho všiml a lhal by, kdyby tvrdil, že ho to nepotěšilo.

„Jak se zdá, tak vás nemohu nechat bez dozoru. Víte, co se dělo?“ zeptal se rovnou.

Harry sklopil oči, aby se nemusel na Snapea dívat.

„Nejspíš nový způsob mučení.“

„Ne. Ten oheň jste vytvořil vy. Něco způsobilo, že se vaše podvědomí začalo bránit. Bohužel příliš přehnaně, mohl jste zemřít,“ vysvětlil Severus.

Harry na něj překvapeně zíral. Že to způsobil on? Na jednu stranu měl radost, ale na druhou stranu mu vadilo to předhazování smrti. Už zjistil, že i on je viteálem a bude muset zemřít.

„To by mnohé vyřešilo,“ odvětil tak klidně, jak jen v tu chvíli dokázal.

„O čem to mluvíte, Pottere?“

„O tom, že kdybych zemřel, hodně by se vyřešilo. Vím, že to stejně musí nastat,“ vysvětlil stále klidný Harry.

Tentokrát to byl Snape, kdo byl překvapen. „Ty víš, že jsi viteál?“

„Jistě. Tak proč se vlastně snažit? Proč mě zachraňovat? Komu na tom záleží, abych žil, když stejně musím nakonec zemřít, aby mohl být Voldemort zabit?“ Harry začínal být rozčilený, protože tohle téma se mu ani trochu nezamlouvalo.

Zato Severus zůstával v klidu: „Panu Weasleymu a jeho rodině, slečně Grangerové, řediteli a mě také. Nám všem záleží na tvém přežití, Harry.“