Shadows Behind You // h.s.

I. Dear Madison

Do třídy jsme dorazily ještě před osmou, ale třída byla prázdná. Bylo za dvě minut osm hodin, ale ve třídě nebylo ani nohy. Naše oči kmitaly po třídě až se zastavily na naší společné lavici. Pomalým krokem jsme k ní došly a na našich místech se nacházely dva dopisy a dvě krvavě rudé růže.

Na jednom z dopisů bylo napsáno mé jméno a na druhém Bayley. Rozklepanýma rukama jsem vzala růži a položila ji trošku dál, abych si mohla vzít ten dopis. Vzala jsem jej do rukou a dívala se na mé úhledně napsané jméno. Obálku jsem otočila a vyndala z ní dopis. Podívala jsem se na Bayley, která dělala úplně to stejné, co já. V dopise stálo :

Drahá Madison,

doufám, že jsem tě dnes ráno moc nevystrašil. Měl jsem o tebe trošku strach, protože se mi zdálo, že si při pohledu na mé auto trošku zbledla, ale o tom si popovídáme až potom.

Tvoje matka a tvůj nevlastní otec mi dluží opravdu hodně peněz, a proto bych ti chtěl něco oznámit. Dal jsem jim na vybranou, buď mi dají co chci, nebo dostanu tebe. Na rozhodnutí mají čas přesně do půlnoci, takže být tebou bych jim moc nelezl na nervy, aby neudělali nějakou hloupost, která by je mohla stát život.

Varuji tě, jestli se pokusíš opustit město, stejně si tě najdu a potom nebudu moc hodný. Chci aby sis zabalila všechny své věci a čekala na nás s tvojí rodinou do půlnoci. Nemusíš se bát, Mady, budeme se snažit, abychom ti aspoň prozatím, neublížili a nedělej žádné hlouposti, hlídáme vás. Půjdete na policii a máte kulku v hlavě. A pozdravuj rodiče, Madison.

S láskou, Harry.

Když jsem dočetla ten dopis začala jsem nekontrolovaně brečet. Bayley měla svůj dopis také přečtený a měla slzy na krajíčku. Obě dvě jsem se té druhé dostaly do objetí a tiše jsme plakaly. Pravděpodobně tam Bay měla podobnou zprávu.

,,Musíme utéct někde daleko, kde nás nenajdou," vzlykla Bayley do mého ramene.

,,Psali tam, že pokud se pokusíme utéct, tak nám ublíží a já to radši nechci riskovat," řekla jsem a utřela jsem si slzy do rukávu mého trička.

Najednou nám oběma přišla nějaká zpráva na telefony. Byl to skupinový chat.

Neznáme číslo: Ale no tak, Bayley, buď hodná holka řiď se pokyny, které si dostala. Měla by ses od Madison co učit, aby si nám náhodou do té půlnoci přežila. xxx L.

Madison Wellstone: Kdo jste? Vy jste Harry?

Bayley Hodgkinson: Nebudu tě poslouchat ty psychopate vypatlanej!

Neznáme číslo: To je tajemství má milá, Madison.

Neznáme číslo: Ale no tak, Bayley, bude následovat trest jestli se takto budeš chovat. Buď slušná holka jako Madison.

Bayley Hodgkinson opustila skupinový chat.

Uživatel Neznámé číslo přidal uživatele Bayley Hodgkinson do skupinové konverzace.

Neznámé číslo: Tak tedy dobře. Za chvíli jsem u tebe Bayley.

Podívala jsem se na Bayley a ona se rozběhla pryč z místnosti. Já jsem měla obrovský strach, a tak jsem stála jako přikovaná u mého stolu a začala jsem se nekontrolovatelně klepat strachy. Těžce jsem dopadla zadkem na studenou podlahu ve třídě a schovala jsem se do klubíčka jako malé kotě.

Co se to tady děje ?

Z druhého konce třídy jsem zaslechla kroky, které se blížily ke mě.

,,Madison, drahoušku, kdepak jsi?" ptal se nějaký muž chraplavým hlasem.

,,Ozvi se mi, drahoušku," vyzýval mě klidným hlasem a já už nevydržela být zticha a vydala jsem jeden tichý vzlyk. Už jsem jen cítila jeho vůni, která mě obklopila. Otevřela jsem oči a uviděla muže klečícího přede mnou s šátkem přes pusu a kloboukem. Podívala jsem se mu do očí, které mě propalovaly a nemohla jsem se od nich odpoutat. Ty překrásné zelené smaragdy, které mě sledovaly byly opravdu překrásné.

,,Neboj, Mady, neublížím ti," řekl a podal mi ruku, abych se zvedla ze studené země. Chvíli jsem váhala, ale poté jsem jeho ruku přijala a on mě vytáhl zpátky na nohy. Pořád jsem plakala, a tak si mě muž lehce přivinul do medvědího obětí a já se nijak nevzpírala, protože jsem se u něho cítila v jakémsi pomyslném bezpečí.

__________________

Oprava 4.8. 2022 (Zveřejnění finální verze 8.8. 2022 - nechtěly se mi uložit některé změny)

První kapitolka hotová.