Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

85. Jsou tady

*pohled třetí osoby*

,,Nic se nestalo! Koukli jsme na film a já pak odešla, hotovo! Víc nic! Kdy to pochopíš?!"

Pokud někdy byla Bella nedůvěřivá, s naprostou jistotou by se dalo říci, že více jak při rozhovoru s Lavaris o noci, kdy odešla s Alexem do pokoje pro hosty na pizzu a film to rozhodně být nemohlo. Propalovala ji podezřívavým pohledem skrz své řasy, div jí nevypálila díru do hlavy.

Bella mlaskla, nespokojeně a naprosto nedůvěřivě přimhouřila už tak dost přivřené oči a zkřivila rty v podivném úšklebku. Lavaris vlastně ani netušila, co je horší... Zda výslech na policejní stanici nebo ten Bellin.

,,Fajn, já ti věřím." řekla sarkasticky. ,,Ale není trochu zvláštní, že jsi normálně naprosto nepřístupná a dostat od někoho takovou nabídku, rozkopala bys mu zadek, a najednou k tobě přijde Alex, zeptá se tě a ty bez protestů jdeš? Mně to totiž mnohem víc než zvláštní."

Ačkoliv byl ten výslech pro Lavaris sebevíc horší, bleskům, co na Bellu vypálila z jejích očí, se to rovnat ani zdaleka nemohlo. ,,Bello... Přísahám bohu, že jestli z pusy vypustíš ještě něco takového, tak zapomenu na nějakou sebekontrolu a zprovodím tě ze světa." řekla Lavaris varovným tónem. ,,Nic. Se. Nestalo." odsekala postupně. Bez dalších poznámek se obrátila a pokračovala hlouběji do lesa.

Hned druhý den po oné noci se k takovéto konverzaci nedostali, přestože Bella až nezdravě chtěla, protože celý den se pouze trénovalo. Když se pak tedy další den Lavaris sebrala s tím, že půjde na lov, aby všichni měli dost síly, Bella neváhala a i přes protesty ostatních šla. Doslova toužila po této konverzaci, kdy se konečně dozví podrobnosti. Bohužel, zjistila toho mnohem méně, než vůbec věděla předtím.

Možná to bylo tím, že už Lavaris znala poměrně dost a věděla, že ona by jí nikdy neublížila. Pobaveně se ušklíbla a nehodlala to jen tak lehce vzdát. ,,Ale-"

Tehdy to bylo jako časovaná bomba, jako aktivní sopka či kola s mentos. Sama Lavaris si nebyla jista, zda to částečně způsobil i stres ze zbývajících tří dnů, každopádně tíha otázek na jejích ramenou způsobila svoje.

,,Drž už hubu! Kurva, drž už hubu, Isabello!" vykřikla a nakopla přitom trs trávy před sebou. ,,Neřeš to, jasný?! V poslední době už tak dost přemýšlím sama, nepotřebuju, aby mi tvé otázky ještě přitěžovaly! Jsou to pitomosti! To nemůžeš někdy něco prostě nechat být?"

Její hlas zněl spíš vyčítavě a zklamaně. Bella na ni bez výrazu koukala a párkrát jako ryba na souši jen pootevřela pusu a vzápětí ji zase zaklapla.

,,Zbývají nám tři dny... Tři, Bello! Jenom zasraný tři dny a ty se mě budeš ptát na to, jestli se nějak nezvrhlo nevinné pozvání na film a pizzu? Myslíš, že toho nemám dost? Že se už tak dost nestresuju tím, jestli vás dokážu ochránit a když už, tak jak?" vyjekla. Začínala být nepříčetná a oči jí pomalu nabíraly rudého až žlutého odstínu. ,,Každou chvíli se může něco totálně pokazit! Bojím se o tebe, o tvou rodinu, i o toho debila Alexe, proboha! Ani nevím proč! Mám myšlenek plnou hlavu, nepotřebuju se zabývat tvými dětinskými hovadinami. Dokážeš to už pochopit?!"

Bella jen zírala na její dlouhé a ostré tesáky, rudožluté oči a zabijácký výraz v obličeji. ,,Já-" začala pomalu a tiše.

Okolí najednou prořízl řev a tříštění skla. V tu ránu nabraly Lavarisiny duhovky svůj obvyklý zelenohnědý odstín a bělmo klasickou bílou a výraz v obličeji se rázem změnil ze zlostného na poněkud vyděšený.

Nebyli tak daleko od Carlislova domu, vlastně jen asi půl kilometru. V okolí žila snad jen Bella a pak o kousek dál leželo město. Nikde nikdo nebyl a od nikoho jiného se to tím pádem nemohlo ozývat.

Bella s Lavaris si vyměnily rychlý a zděšený pohled. ,,Sakra!" vykřikla Lavaris, chytila Bellu a hodila si ji na záda, kde se jí Bella pevně chytila za ramena.

Nečekala, ihned se rozběhla vpřed, vstříc nezvaným hostům, kteří právě dobívali jejich útočiště. Běžela mnohem rychleji než běžný upír či dokonce vlkodlak. Rozrušeně a naštvaně funěla, přičemž se jí známý a tolik nenáviděný pach narušitelů se jí zabodával do nosu jako ostří tisíce jehel.

Předtím jimi cloumal hrozný strach, jakmile ale stanuli před Carlislových domem, už ani netušili, jestli vůbec někdy opravdový strach zažili. To, co jimi v tu chvíli otřásalo dosud nepoznali. Bylo to naprosto tělo a mysl ochromující a v uších jim znělo podivné varovné pískání.

Tohle nebylo vůbec dobré...

Všude bylo sklo a kousky dřeva. Dům byl místy nehezky poškozen a vzduchem se nesl pach krve. Podivné dusno, které zde vládlo, se prolínalo s hlasitým vrčením a výkřiky bolesti a zlosti. Všude byli vlkodlaci a upíři. Všichni propleteni se svým vlastním nepřítelem, jak se snažili toho druhého zbavit života. Některým se to už i povedlo a na zemi leželo pár nehybných těl. Bohužel mezi ně nepatřili jen Toriáni...

,,Bože můj... Musím najít Edwarda a Renesmee!" vyjekla Bella a chtěla se vrhnout k domu.

Kolem její ruky se jí však ihned ovinula Lavarisiny ruka a stáhla ju zpět do křoví, do kterého se skryli. ,,Nemůžeš tam jen tak bez rozmýšlení vtrhnout!"

,,A co jiného chceš teď asi tak dělat, ty inteligente?!" vyprskla Bella.

,,Musíme si to nějak promyslet, aspoň trochu! Když tam teď jen tak vlítneš, zmizí ti hlava dřív než Kanada v hokeji převálcuje Koreu..."

,,Jak chceš v takovou chvíli vymyslet nějaký plán?! Tam se bojuje! Naši spojenci můžou každou chvíli umřít do jednoho! Naši přátelé, naše rodina, naše všechno! Nemůžeš ztrácet čas s nějakým hloupým plánem, když je naprosto absurdní teď něco vymýšlet! Jediné, co můžeme udělat je vtrhnout tam a pomoci našim blízkým!"

Lavaris zbrunátněla. ,,To nejsou moji blízcí! Kdy to pochopíš?!"

V tu chvíli se Bella zarazila a věnovala Lavaris pohled plný výčitek a uvědomění, ta jen polkla a jakoby si zrovna uvědomila sval slova, pootevřela rty ve snaze omluvit se. Bella ji ale předběhla. ,,Aha..." řekla tiše a slabě přikývla. ,,Takže to všechno byly jen kecy. Na nikom z nás ti nezáleží. Ani na mně, ani- Ah, sakra, to je jedno." odmávla to rukou. ,,Jste pro tebe stále jen hloupé nic, nehledě na to, kolik jsme ti toho dali a jakou trpělivost jsme s tebou měli. Víš, Lavaris... Třeba si v minulosti prožila hrozné věci a třeba nikomu nevěříš a nechceš se na nikoho vázat, ale na nás si to vylévat nemusíš. Nic špatného jsme ti neudělali, ba naopak. Takže si tu klidně seď, lituj se, mně je to jedno... Ale já tam jdu, bez ohledu na to, že nemám takovou sílu, a že mohu každou chvíli zemřít. Jdu tam a aspoň se pokusím pomoci své rodině, osobám, které nade vše miluju."

Po jejím monologu se rychle zvedla a otočila se k Lavaris zády s úmyslem vyrazit na bojiště. Tristanka na zemi zaraženě pozorovala její záda a i přestože se párkrát pokusila otevřít pusu a něco říci, nepovedlo se jí to. Zkrátka ji tentokrát hořká slova srazila na kolena.

,,Já..." pokusila se promluvit, ale hlas jíl selhal. Sklidila pohled poraženě k zemi a nervózně se podrbala na zátylku.

,,Nemusíš se snažit vymyslet nějakou tvoji další pitomou výmluvu, okterou nestojím nebo něco, díky čemuž bys udělala tu špatnou ze mě. Přiznej si to už konečně... Nejsi dokonalá, nemáš vždy pravdu a ze svých činů nebo špatných slov se pokaždé nevykroutíš. Posrala si to, tentokrát už doopravdy. A já už na to nervy nemám, už to nebudu tolerovat, už tě nebudu omlouvat. Tentokrát jsi v tom sama." řekla Bella skoro ihned. ,,Víš... Vlastně mi je tě svým způsobem líto. To, co se z tebe stalo je... je to smutné. A je mi líto i toho času, co jsem vkládala do toho, abych z tebe vytloukla něco dobrého. Vlastně ani nevím, proč pro tebe máme ještě bojovat." pokrčila rameny a následně se už doopravdy rozběhla k domu.

Lavaris jen pozorovala její mizící záda a to, jak se vrhla do domu. Skrz prosklené dveře viděla, jak se okamžitě pustila do boje s nějakou rusovlasou upírkou, které zaryla nehty do tváře a následně jí nemilosrdně utrhla hlavu.

Stále neměla slov. Byla jako politá studenou vodou. Cítila se jako při spánkové paralýze. Viděla a udělala hrozné věci, ale nemohla s tím nic udělat.

A za to vše mohla jen její blbost.