Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

23. Pohled

Vyskočila jsem a chytla se víka od šachty. Opatrně jsem se chytla rozbitého světla po mé pravici a druhou volnou rukou odendala víko. Vyšvihla jsem jednu nohu a opatrně ji strčila do šachty. Pak i druhou nohu. Rychle přemístila pravou ruku ze světla do šachty a pak se do ní nasoukala celá. Levá ruka s víkem zatím ještě koukala z šachty a tak jsem víko vrátila na své místo - ani nevím, jak se mi to povedlo - a už jsem byla v šachtě naprosto celá.

Nasála jsem všechen pach kolem mě a snažila se určit, kterým směrem se mám vydat, protože se tu šachta rozdělovala na další tři. Silný pach krve se linul z prostřední šachty. Okamžitě jsem se tamtudy vydala, ovšem potichu.

*pohled třetí osoby*

Alice, Edward, Bella a Jasper již stáli před kinem a hypnotizovali odemčené pootevřené vstupní dveře.

,,Tak ta tam už stoprocentně je...'' uchechtla se Alice.

,,Buď to už bylo otevřené předtím než sem došla a nebo je to prostě fakticky profík a precizně si to otevřela sama. Sázím na tu druhou možnost...'' pronesl zaujatě Jasper.

Edward si odfrkl. ,,Sice se taky víc přikláním k té druhé, ale tak, aby byla sranda... Vsadím se s tebou o zajíce, že ty dveře už byly otevřené předtím!"

,,Ok. Platí.'' zasmál se Jasper a plácnul si s Edwardem.

,,Myslím, že toto je v tuto chvíli naprosto, ale naprosto nepodstatné a nepotřebné...'' protočila Alice očima a prodrala se mezi Edwardem a Jasperem ke dveřím, které pomalu otevřela.

Pomalu dovnitř strčila hlavu a rozhlížela se po prostoru, pro jistotu nasála nosem. ,,Necítím tady v téhle místnosti nikoho... Tedy necítím tady žádný čerstvý pach. Vlastně pardon, cítím, ale jen Lavarisin, ale ten je taky tak deset-patnáct minut starý. Ach jo, motá se mi to nějak. A pak tu jsou samé minimálně hodinu staré. Cítím... Setha! A Jareda! A... Taky ještě někoho neznámého, ale je to hrozně zvláštní pach, nemůžu rozeznat kolik jich bylo a prakticky... Nejde to pořádně vysvětlit. Páchne to tak nějak zvláštně, nemůžu ten pach určit. Jako by to byly všechny pachy světa najednou, ale přesto jenom jeden. Je k nerozeznání od všech ostatních.'' otočila se ke všem za sebou.

Jasper se okamžitě taky naklonil dovnitř. ,,Zvláštní.'' zamračil se na ni. ,,Je až neuvěřitelné, o kolika věcech jsme až doteď nevěděli.''

,,Hele, vím, že je to celé nějaké zvláštní a já sama pořád skoro nic nechápu a mám v tom mimořádný zmatek, ale teď musíme jít na pomoc Lavaris. Něco se mi nelíbí...'' prošla mezi nimi Bella.

,,Jak to myslíš?" optala se Alice.

,,Nevím, asi... Intuice?"

,,Dobrá...''

*pohled Lavaris*

Už jsem šla šachtou dobrých pět minut a pořád nic. Dobrá, možná to není zas tak dlouhá doba, ale na to, jaká se to zdála krátká cesta to bylo docela dlouhé. Šachta se pořád dělila a dělila, už mě nebavilo pořád jen čmuchat. Vážně jsem byla jako psisko...

Konečně jsem před sebou spatřila další víko. Tohle bylo děrované, tím lépe. Jakýsi šepot jsem slyšela už když jsem do šachty lezla, ale teď byly hlasy hlasitější. I pach krve byl mnohem silnější. To muselo být ono.

Bingo! Rozeznělo se mou hlavou ono slovíčko, jakmile jsem se dírkami ve víku podívala, co se pode mnou nachází. Přímo pode mnou stál ten starý upír a po jeho levici přešlapoval mladý vlkodlak jemuž jsem chtěla a - i když naprosto netuším proč - urputně potřebovala vidět to tváře.