Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

3. Cesta k pravdě*

*pohled třetí osoby*

,,Co si o tom myslíte?" zeptala se Bella s rukama založenýma na prsou, jakmile dopověděla, co se právě stalo.

Všichni mlčeli a nechápavě na ni hleděli, nakonec si Carlisle povzdechl. ,,Omlouvám se, Bello, ale já osobně netuším. Sám jsem z toho zaskočený a upřímně mi to nedává smysl. Neslyšel jsem o nikom, kdo by měl více schopností najednou. Navíc, tohle je poprvé, kdy měla Renesmee vizi. Je to velmi zvláštní. Třeba něco najdeme v knihách," zamyšleně se zamračil a promnul si čelo.

Následující dlouhé ticho přerušila Renesmee sedící vedle Jacoba na pohovce. ,,A nemohl to třeba udělat Aro?'' zeptala se se zvednutým obočím.

,,Aro?'' vyhrkli všichni naráz.

,,Proč by to dělal?" zeptala se Rosalie, která si následně vyměnila nechápavý pohled s Emmettem.

,,No,'' nadechla se Renesmee. ,,známe přeci jeho povahu. Myslím, že posledně jsme ho poměrně urazili, jeho postavení lehce znehodnotili, protože jsme prokázali, že lhal, když tvrdil, jak nebezpečná mohu být. Třeba je tohle nějaký druh pomsty. Někdo z jeho poskoků by mohl mít schopnost zmást mysl. Třeba to udělali mně, jsko čistou provokaci," vysvětlila.

Jasper zavrtěl hlavou. ,,Slyšel jsem už sice o upírech, kteří umí různě manipulovat s myslí. Je to ale vyjímečný dar. Myslím si, že kdyby ho někdo z Arova dvora měl, tak už to víme. Zvěsti o takových jedincích se nesou velmi rychle. Navíc, Aro má svou čest, je pyšný jako páv, nemyslím si, že by se snížil k něčemu takovému."

Renesmee sklonila hlavu, věděla, že měl pravdu. ,,Tak co to tedy bylo?"

,,Já nevím," zavrtěl Jasper hlavou. ,,Alice, ty- Lásko, co se děje?" polekal se náhle. Všichni upřeli pohled na upírku, která strnule a vyděšeně zírala před sebe. Vypadala nepřítomná a třásla se. ,,Má vizi," pronesl tiše Jasper. ,,Alice, co vidíš?" zeptal se něžně a pohladil ji po tváři.

,,J-Jsem v lese," šeptla po chvíli. ,,Mám strach. Něco tu je. Cítím... Cítím silnou energii, nedokážu to popsat, ale je tu někdo skutečně mocný a- O můj bože," vydechla.

U jejích kolem se náhle objevila Bella. ,,Co se stalo, Alice?"

,,Tahle vize, to... Ta postava, temná, nedokážu ji rozpoznat. Je to zvláštní, ale myslím, že vidím to samé, co viděla Renesmee. Jen je toho víc," řekla a poté očima začala přebíhat po místnosti. ,,Je toho hodně, těch zvuků. Bolí mne hlava, ale myslím, že zvládnu jít blíž. Musím vidět to, co tam je."

,,Co kde je? O čem to mluvíš?" zeptala se zmateně Bella.

Alice polkla. ,,Přede mnou se něco děje. Není to daleko, zkusím se tam dostat," pronesla pomalu a pak na chvíli ztichla. ,,Vidím tu jen obrovský pařez, něco za ním je. Cítím to samé, co předtím, jen je to mnohem silnější."

,,Je tam ještě něco, co lze blíže identifikovat?" položil jí Jasper svou ruku na její. Stiskla prsty jeho dlaň a na chvíli zavřela oči.

,,Nemyslím si, že je to místo daleko od nás. Sly- Slyším náš smích? Slyším, jak se každý z nás na něco ptá. Myslím, že na jméno."

Pokojem se rozlehl vyděšený hlas Rosalie: ,,Jak jako na jméno?"

,,S někým hovoříme. Je to někdo, koho neznám, ale brzy asi poznáme," řekla a náhle sebou prudce cukla. ,,Sakra, něco po mne sáhlo, na záda," vykřikla vyděšeně a její pohled byl rázem normální.

Na krátkou chvíli zavládlo opět ticho. ,, Co má tohle znamenat?" zeptal se náhle Edward.

Alice zavrtěla zamyšleně hlavou. ,,Nevím, ale asi bude momentálně nejlepší, když se všichni rozdělíme a prohlédněte lesy. Myslím, že nás tam něco čeká," prohlásila. ,,Víc probádat jsem to nedokázala, tudíž nemůžu určit nic přesného."

,,A co schopnost Renesmee? Může ti tu vizi vybavit znovu a společně ji prozkoumáte," navrhla Bella.

Obě dívky se na sebe podívali. ,,Možná by to šlo?" řekla Alice tázavě k Renesmee.

Míšenka přikývla. ,,Myslím, že ano. Pojďme to zkusit." Zvedla se a sedla si vedle Alice na místo, které jí uvolnil Jasper. ,,Tati, bylo by možná lepší, kdybys mi četl myšlenky. Bez mluvení budeme mít s Alice možnost se více soustředit," obrátila se ještě ke svému otci, který pouze přikývl.

Položila své tetě ruku na tvář a poté obě zavřeli oči. Renesmee se soustředila jen na onu vizi, kterou chtěla vidět a vytáhla ji z hlavy Alice. Snažila se ji ukázat sama sobě, stejně jako kdyby ji chtěla ukázat někomu jinému. Takhle tam nějakou chvíli seděli, tuto vzpomínku bylo těžší vyvolat, když to však přišlo, její síla na ně dopadla dříve, než předtím. Jako by otevřely pandořimu skříňku.

Vzpomínka se přímo vyřítila ze tmy a udeřila Renesmeinu mysl tak silně, že se málem přestala soustředit. Zpozornila, a když se obraz zaostřil, okamžitě začala s Alice pátrat po něčem důležitém.

Ve vzpomínce se náhle nacházeli obě. ,,Cítíš to?" zeptala se Renesmee Alice.

,,Ještě silněji, než předtím," přitakala její teta. ,,Až poběží, tak ihned za ní, rozumíš?"

Renesmee přikývla a pak obě jen čekali, až se znovu objeví ta podivná tmavá postava. ,,Už ji slyším," šeptla míšenka a připravila se. ,,Bacha, teto, aby tě nesrazila."

,,Jsem opatrná."

Postava se skutečně objevila a běžela stejně neskutečně rychle, proto se Alice s Renesmee rozběhla ještě předtím, než byla postava u nich. Netrvalo dlouho a předběhla je, ale ony se jí drželi v patách. Dávali do běhu všechnu sílu, aby jí měli alespoň stále na očích.

Náhle však temná silueta před nimi zastavila a vyskočila na strom, proto udělali to samé. Nadále pak sledovali, jak přiběhl vlkodlak a dva upíři. Ani nevěděli jak a strhla se rvačka. Černá postava je zničila naprosto lehce, bez potíží a pak rychle utekla.

Obě se na sebe podívali a co nejrychleji vyrazili za ní. Viděli ji skutečně ken velmi daleko, ale náhle z ní šel pach krve, proto se snadněji orientovali.

Nakonec se ocitli tam, kde už dřív - zase u velkého pařezu. ,,Zase tady?" podivila se Renesmee.

,,Myslím, že tohle je to, co skutečně potřebujeme vidět. Musíme najít tohle místo ve skutečném světě," odpověděla Alice. ,,Asi vím, co za tím je a ty patrně taky."

Už nadále neváhali a udělali pár rychlým kroků k místu, kam se chtěli podívat už dříve. Za pařezem však nic nebylo. ,,Jak je to možné? Stále to cítím!"

Alice přikývla. ,,Já také. To, co hledáme je před námi, ale není nám dovoleno to vidět. Něco tu leží, vím to."

,,Skutečně?"

,,Ano, naprosto jistě. Musíme především zjistit, kde jsme. Poznáváš tady něco?"

Renesmee zavrtěla hlavou. ,,Asi- Počkat, podívej. Není to rozhledna?" vyhrkla a ukázala prstem před sebe.

V dáli se skutečně na jednom z kopců tyčila vysoká, štíhlá stavba. ,,Máš pravdu. Od nás není tak daleko. Můžeme se podle ní orientovat."

,,Takže... Teď už máme vše?" zeptala se Renesmee.

Alice přikývla. ,,Netuším, co víc bychom tu měli hledat. Můžeme se vrátit."

Její neteř uposlechla a vzápětí se ocitli zpátky v pokoji. Renesmee se zprvu zamotala hlava, energie potřebná k tomuhle kroku byla velká.

,,Edwarde, viděl si vše jasně?" zeptala se Alice.

,,Naprosto."

,,Výborně, pak tedy bychom se co nejdříve měli rozdělit a vyrazit do lesů. Půjdu s Jasperem, Bella s Edwardem, Esme a Carlisle a nakonec Rosalie s Emmettem."

Dívka vedle ní si odkašlala. ,,A já s Jacobem."

Dostalo se jí pochybovačného pohledu od její tety. ,,Jsi si jistá? Tohle tě muselo vyčerpat."

,,Jsem si stoprocentně jistá," prohlásila Renesmee odhodlaně. ,,Půjdeme přeci jen hledat, no ne? Nic náročného nás nečeká," řekla s úsměvem, ale v hloubi duše jí něco říkalo, že možná ne teď, ale brzy je čeká hodně zlého a mnohem víc, než náročného.