Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

21. Kde ti dva jsou?

*pohledem Lavaris *

Ty dva policisty jsem opravdu zvládla levou zadní. Když zářídíte, aby se pár křoví rozšustilo, tak to jde opravdu snadno. Vylákala jsem ty dva trochu dál, aby - až se probudí - jim to trochu trvalo. Když se ti hlupáci přiblížili ke křoví, já už nenápadně čekala nad nimi na stromě. Zhoupla jsem se a potichu za ně dopadla, oba dva omráčila a vydala se k autu. Škoda, že těla už odvezla na pitevnu, nemohla jsem si pořádně prohlédnout zranění. Podle pachu a škrábanců na autě jsem usoudila, že to vážně byli oni.

Chtěla jsem se nenápadně dostat do domu do pokoje, ve kterém jsem byla ubytována, ale okno do něj bylo zavřené a tak byla má maličkost nucena jít hlavními dveřmi. Než se má ruka stihla dotknout kliky, dveře se otevřely sami a v nich stál Edward. Seřval mě jako kdyby byl můj otec, ale já se ho snažila ignorovat. Nakonec jsem taky vybouchla.

V obýváku, kde jsme vedli rozhovor mě najednou začala bolet hlava. Tak strašně moc... A okamžitě bylo jasné, kvůli komu a proč. Bella je v nebezpečí! I ta holka naproti mě se svíjela v bolestech, avšak ne v tak hrozných jako já. Během chvíle jsme vyrazili a mě poháněla čirá zlost a... Strach?

Nakonec jsem ji zachránila, ale bylo to o chlup. Teď chodíme po městě a hledáme dva naše vlkodlaky. Myslím, že se jmenovali Seth a Jared. Jo, to bude ono.

,,Sethe!" křikla Bella v jedné tiché černé uličce. ,,Jarede!" připadalo mi až zbytečné chodit po městě a volat, pach jsme se snažili chytit, ale nic moc.

,,Hele zkusíme se vrátit ke kinu a tam znovu chytit pach.'' navrhla jsem, nic bychom tím neztratili.

,,Vždyť už jsme to udělali.'' ohlédla se Bella.

,,Ano, ale musíme to zkoušet víckrát. Je to lepší.''

Bella nesouhlasně zavrtěla hlavou. ,,Jen tím budeme ztrácet čas.''

,,Fajn.'' odsekla jsem naštvaně. ,,Jdu tedy sama.''

Otočila jsem se na patě, strčila do toho blonďáka, aby mi uhnul z cesty a vyšla z uličky. Zamířila jsem ke kinu. Sice jsme tu předtím opravdu byli, ale můj šestý smysl mi radí, abych se tam vrátila.

Kino už bylo zavřené. Nějak brzo, ne? pomyslela jsem si. Před chvíli bylo otevřeno a navíc je teprve jedenáct. Nelíbí se mi to... myšlenky se hemžili a dokonce i otázky.

Vytáhla jsem z kapsy kapesní nožík a nenápadně ho zapíchla do zámku a pomalu otáčela, přitom jsem kontrolovala okolí, zda mě někdo nevidí. Bylo tu jen málo lidí a ani jeden kolemjdoucí si mého činu nevšiml. V tomhle mám už praksi. Dělám to docela často. Zámek povolil. Usmála jsem se sama pro sebe. Šikulka jsem. pochválila jsem se.

Potichu jsem vešla do budovy. Byla tu tma, ale to mi problém nedělalo, díky nočnímu vidění. Potichu jsem šlapala chodbou a snažila se zachytit pach dvou vlkodlaků. Štěstí, že byli ještě trochu cítit z Edwarda, takže aspoň jakž takž vím, jak ti dva páchnou...

Jediné co bylo cítit byl, bohužel, slaný popcorn.

Kráčela jsem tedy dál nekončícím bludištěm chodem a sálu, ale nikde nic... Ale stejně mi tu něco nehrálo.

,,Do háje. Nešla jsem sem zbytečně, vím to.'' rozhlížela jsem se rozčíleně po okolí, ale prostě nic. Avšak když můj zrak zavadil o menší pootevřené dveře, v očích mi zajiskřilo. Možná, že přeci jenom. vykročila jsem ke dveřím a pomalinku je otevřela. Do nosu mě udeřil pach dvou vlkodlaků, které jsem cítila z Edwarda a ještě tři další. To se mi nelíbí o nic víc... pomyslela jsem si.

Hned poté, co mě pach udeřil do nosu, mi bliklo. Pochopila jsem, proč nikde nebyl cítit jejich pach. Určité mezi sebou maji vlkodlaka, který ho umí zakrýt...

Má noha udělala krok do úzké chodby. Okamžitě jsem se zpevnila, abych nebyla tolik cítit a neunavila se.

Šla jsem chodbou asi pět minut a pak narazila na obrovské dveře. Jelikož byli lehce pootevřené, prosvítalo skrz škvíru žluté světlo lampy. Moc zajištění teda nejsou...

No, bude to o to víc snazší. Pousmála jsem se, promnula si ruce a potichu prokřupala prsty na rukou. Tady někdo dostane výprask.