Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

79. Přípravy

*pohled třetí osoby*

,,Nechci být nezdvořilá, ale překážíš.'' drkla Alice omylem do Belly, která se jí nechtěně připletla do cesty.

Pořadatelka očividně dost velké párty, tedy Alice, byla ve svém živlu. Celý den nosila krabice sem a tam a připravovala dům, aby to tam vypadalo co nejlépe. Strávila tři hodiny ve městě na nákupech a vrátila se s pomalu celým kufrem jídla.

Bella se uchechtla. ,,Už si vyhodila všechny a ven a stejně ti tu překážím. Alice ty jsi číslo.''

Menší zavrčení ze strany Alice Bellu rozesmálo. ,,Jen se snažím, aby to bylo perfektní. A nikdo mi nepomáháte, takže se musíte podřídit.''

,,Tak za prvé... To ty si tohle vymyslela a vzala si to na starosti. Za druhé, je to tvůj koníček. A za třetí, kdybys o pomoc požádala, ráda se nabídnu.''

Alice mávla rukou. ,,Stejně si to radši dělám sama... Tak mi jen uhni a já to rychle dodělám. Za dvě hodiny se začnou scházet lidi. Řekni prosím Lavaris, aby už skončila s tréninkem a tak za hodinu, aby se všichni nějak nachystali.'' řekla ještě a pak začala znovu cestovat po domě s krabicemi.

Domem se hned poté začal rozléhat Bellin smích.  ,,Pořád stejná...''

...

*pohled Belly*

Zbývala necelá čtvrt hodina do té doby, než se tu lidi začnou scházet a já se, společně s Renesmee, připravovala. Měli jsme vybrané oblečení, namalovali jsme, učesali... Prostě ty ženské věci.

,,Mami, můžeš mi podat prosím tu řasenku?" poprosila mě má dcera a já jí vyhověla.

Nechápala jsem, jak to vždycky dokázala, ale Renesmee uměla se šminkama divy. Od té doby, co se jí dostala malovátka prvně do rukou by všechny pořád líčila. Dokonce si i šetří na vlastní salón.

To, co mi třeba dneska udělala s obličejem bylo dokonalé. Neskutečně se mi líbilo, jak jemně a krásně zvýraznila moje oči hnědými a zlatými stíny. Linky vždycky udělala jedním tahem a stejně byly naprosto bez chybičky. A to ani nemluvím o zbytku...

Ona sama si nanesla na jednu stranu očí trochu černých stínů, které spojila se světle modrými, čímž jí, od koutků u nosu, stíny postupně tmavly. Linky si udělala o něco silnější, než udělala mně a na rty si dala jen nepatrné množství světle růžové rtěnky. Ladila se svými tmavě modrými šaty s rozevlátou sukní z asi tří tenkých vrstev látky. Vypadala úchvatně. Chtělo se mi až plakat z toho, jak nádhernou dceru mám.

S menším úsměvem jsem se otočila k velkému zrcadlu za mnou a shlédla se pohledem.

Měla jsem na sobě černé obyčejné pouzdrové šaty. Ty byly taky moje nejoblíbenější. Koupila mi je totiž Renesmee dva roky zpátky k narozeninám.

Jemně jsem se zhoupla na poměrně vysokých černých jehlách, které mi má dcera vnutila. Musela jsem uznat, že byly vlastně vcelku pěkné.

,,Jsi krásná, mami. Nemusíš se furt ujišťovat...'' zasmála se Renesmee za mými zády.

Zasmála jsem se taky a pak se na ni podívala. ,,No... Ani nemluvím o tobě.'' řekla jsem s úsměvem na rtech a přešla k ní. Chvilku jsem koukala na ni a pak na její odraz v zrcadle, ke kterému se otočila. Povzdechla jsem si. ,,Jsi tak nádherná, beruško. Jsem tak strašně pyšná, že mám takovou dceru.'' řekla jsem trochu tišeji a měla jsem o dělat, abych udržela nutkání se rozplakat.

Ihned se na mě otočila a chytla mě za ruku. ,,A já jsem pyšná, že mám tak úžasnou maminku.'' usmála se, vstala a obmotala ruce kolem mého těla.

Byla jsem tak ráda, že se objímáme. Tak strašně moc pro mě znamenala... Není divu, je to moje dcera...

Jenže naše chvilka netrvala dlouho. Najednou se totiž prudce otevřeli dveře, ve kterých stála poněkud naštvaná Alice a před ní otrávená Lavaris. Alice Lavaris prudce strčila do místnosti.

,,Sakra, udělejte s ní něco! Musí být dole, ale v teplákách a tílku ji tam nenechám!'' křikla Alice napruženě.

Lavaris protočila oči. ,,A proč, zatraceně? Není na tom nic špatného!"

,,Ale je! Tak strašně jsem se na tom nadřela, takže ty budeš respektovat pravidla. Buď se uprav, abys vypadala aspoň trochu jako na párty a ne na líný den doma v posteli s pizzou... Nebo se zavři v tomhle pokoji a po celou dobu se před nikým neukazuj! Vyber si... A já teď musím dolů. Nebudu se tu s tebou obtěžovat, když jsou dole hosté!" křikla Alice znovu a pak hlasitě zabouchla dveře, načež si Lavaris odfrkla.

,,Nechápu, co tak vyvádí... Když jsem řekla, že si teda dojdu aspoň pro nějaký džíny, tak to taky odmítla a dostrkala mě k vám.'' obrátila se na nás a založila si ruce na hrudi. ,,Ale já vám předem říkám, že se nebudu malovat a ani oblékat do něčeho takového.'' dodala a ukázala na nás.

Renesmee vedle mě si založila ruce v bok. ,,A proč ne? To se nechceš aspoň jednou předvést trochu jinak?" zeptala se.

Lavaris se zamračila. ,,Protože prostě proto... Já nechci. Nepotřebuju make-up a tyhle kraviny. Takhle se cítím pohodlně.'' ukázala na sebe. ,,Nechápu, jakej je v tom problém...''

S Renesmee jsme si vyměnili zoufalý pohled.

Povzdechla jsem si. ,,Hele, Lavaris... Já tě do ničeho nechci nutit, ale nemůžeš, prosím, aspoň pro jednou udělat výjimku? Pro Alice to hodně znamená, dlouho nic neuspořádala a na tomhle si dala vážně záležet. Je to asi poslední zábava před ty víš čím... Chceme být všichni pohromadě. Všichni...'' přišla jsem k ní blíž. ,,Chci si to užít se svou rodinou. A i když se neznáme nijak extra dlouho, tebe taky beru za součást rodiny. Hodně ti dlužím, ráda se s tebou bavím a i když jsi v podstatě jako skála, oblíbila jsem si tě. Mohu tě tedy dneska poprosit o to, aby si udělala drobnou výjimku a mohla se jít s námi dolů bavit?" řekla jsem a nadějně na ni pohlédla.

V jejích očích bylo prázdno. Neutralita jako vždycky. Čekala jsem, že aspoň nějak zareaguje, ale nic neudělala.

Zklamaně jsem se tedy usmála a přikývla. ,,Chápu...'' šeptla jsem a pak se obrátila na Renesmee. ,,Půjdeme, Renie?"

Byla jsem zklamaná a smutná... Jenže nutit někoho do něčeho, co opravdu nechce, je přeci tak trochu sobecké.

Sahala jsem po klice a chystala se otevřít, když se za námi ozvalo hlasité povzdechnutí. ,,Ale pomůžete mi. Dlouho jsem to nedělala. A nechci vypadat jako bůh ví co, takže nic extra. Jen trochu a stačí...'' pohrozila nám Lavaris prstem, i když k nám byla otočena zády.

Obě - já a Renesmee - jsme se na sebe usmály a pak se na Lavaris skoro vrhly.

...

,,Hotovo...'' vydechla jsem současně s Renesmee a obě jsme trochu odstoupily od našeho díla. ,,Pane jo...''

,,Mami... My jsme, sakra, dobrej tým...'' řekla Renesmee, přičemž se ke mně naklonila.

Lavaris se ušklíbla a pohlédla na sebe do zrcadla. ,,Vypadám jak idiot...''

,,To teda rozhodně ne!" vykřikly jsme opět obě dvě naráz.

,,Necítím se v tom...''

Renesmee to odmávla rukou. ,,Na to si zvykneš za chvíli. Na podpadkách chodit umíš, takže buď v klidu. Teď zbývá jen příchod...'' řekla a následně se zamyslela.

,,My dvě půjdeme první... A tobě pak napíšu zprávu, abys vyšla, ano?" řekla jsem.

Lavaris na mě chvíli zaraženě koukla, ale pak přikývla.

,,Výborně... Jsme tu už půl hodiny, dole bude tutově dost lidí.'' zasmála jsem se. ,,Tak my jdeme... Hlídej si zprávy.''