Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

15. Tajemství Tristanů

,,A co to vlastně znamená plnohodnotný Tristan?" upila Renesmee ze svého kafe. Na tuhle otázku všichni souhlasně kývli a naklonili se víc k Lavaris.

,,No...'' odfrkla si Lavaris a dopila kafe. ,,Je to naše původní forma. Po celý život, kromě dne Krvavého úplňku, vypadáme normálně. Avšak na Krvavý úplněk, až na oblohu vystoupá rudý měsíc v úplňku, se můžeme proměnit na původní formu. Ale proměna se nemusí podařit vždy. Je potřeba ji nějak... vynutit. Povede se jen tehdy, kdy už nemáte na výběr, kdy jste vystresovaní a máte ten největší strach. A hlavně musíte mít vztek. Opravdu hodně velký vztek. Víte přeci, jak vztek působí na vlkodlaky. Naštvou se a proměně se kolikrát neubrání. No a když to nějak vynutíte, tak se začnete měnit. A mohu vám říct, že ta proměna dost bolí. Jakmile je po proměně a vy jste v původní formě, je to tak obrovský pocit síly a moci. Jste chtiví a namyšlení. Nikdo vás v tu chvíli nemůže porazit... Je to ta nejmocnější forma na světě.'' řekla a opřela se o opěrku židle, zvedla pohled k Belle, která ji poslouchala s otevřenou pusou.

,,Silnější než lamie?" zeptala se Alice.

,,Mnohem silnější... Tristan v původní formě je nepopsatelně silný.'' řekla s vážným výrazem.

,,To bys mohla porazit tu Victorku.'' houkl Emmett a ležérně se roztáhl na gauči.

,,Je to Victor. A nejsem si úplně jistá jestli ho dokážu porazit. Už připravil o sílu tři Tristany... Tři! Víš jakou teď má sílu?" ukázala tři prsty na Emmetta a zamračila se.

,,Ale on se na Krvavý úplněk nemůže nijak proměnit. Nebo ano?" pokrčila rameny Bella.

,,To nemůže, máš pravdu, ale stejně...'' povzdechla si Lavaris.

Bella se na ni smutně podívala, netušila, kde se v ní najednou bere taková empatie k Lavaris. ,,A jak vlastně Tristan v původní formě vypadá?" pozvedla zvědavě obočí.

,,To si nepamatuju...'' řekla Lavaris.

,,Nepamatuješ? Proboha a kolikrát už si se tedy proměnila na původního Tristana, když si jeho vzhled ani nepamatuješ?" zamračila se Bella.

,,Jen jednou.'' polkla nervózně Lavaris a odvrátila pohled od Belly a zakoukala se někam do blba.

,,Kdy?"

,,Když mi bylo šestnáct...'' odpověděla neochotně a zmáčkla opěrku židle až dřevo zapraskalo. Pevně semkla víčka a rty se jí stáhly do úzké linky.

,,A co se tehdy stalo, že to z tebe vynutilo proměnu?" naklonila se k ní trochu Bella.

Lavaris se najednou prudce postavila, až spadla židle, na které seděla. Vypadala vystresovaně a naštvaně, úplná časovaná bomba. ,,Konec otázek!" vykřikla a vydala se k hlavním dveřím.

,,Počkej! Kam jdeš?!" křikla Bella a pohlédla na Lavarisina záda. Lavaris se zastavila a přes rameno koukla na Bellu.

,,Neboj, nikam neuteču. Nemohu vás teď nechat samotné. Ne teď, když o vás ví oni. Jen si jdu ustlat na nějaký strom nebo tak. Zapomněla jsem zpevnit orgány a tak se potřebuji prospat.'' řekla, každý na ni hodil nechápavý pohled alá ''Co to meleš? Jak jako zpevnit orgány?'' a když chtěla udělat další krok, tak ji zastavila pro změnu Esme.

,,Tak na to zapomeň! Připravím ti pokoj pro hosty a tam si lehneš! Nenecháme tě přeci spát na stromě! Chvilku počkej a hned si můžeš jít lehnout.'' houkla Esme a odběhla do horního patra. Po chvíli se vrátila a usmála se. ,,Tak pojď za mnou. Pokoj je přichystaný.'' řekla vlídně.

Lavaris jen vykulila oči. ,,Já se na té větvi klidně vyspím, to nevadí-''

,,Žádný takový, hezky se vyspíš v posteli! Už nemluv a pojď.'' zasmála se Esme a pomalu stoupla na první schod.