Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

1. Ráno s kávou*

,,Edwarde! Snaž se potichu," křikla Alice šeptem.

,,Stejně ji dohoníme, takže je fuk, jestli se lekne a rozběhne pryč. Nemá šanci na přežití," usmál se Edward. Nepodíval se na Alice, skoro jakoby ji vůbec nevnímal a mluvil k ní tak trochu bezduše. Plně se soustředil na chutný oběd kousek od nich v podobě pasoucí se srnky. Zdála se čilá, zdravá a se spoustou energie, především ale velice chutná. Její krev ho vábila tak silně, že se málem neudržel a vrhl se na ni, aniž by se nějak zamyslel nad dalšími kroky. Kolem mohli být lidé, kdokoliv by ho mohl spatřit a pak už by se ve Forks neslo, že Edward Cullen, ten okouzlující syn uznávaného doktora Carlisla Cullena, jehož srdce si získala pouze Isabella Swanová, je maniak, jenž vlastními ústy vraždí zvěř. Musel si být stoprocentně jistý, že se kromě srnky a Alice kolem nikdo nenachází.

,,Jo, ale takhle to je větší zábava," zazubila se Alice. Od chvíle, kdy jí vyrašily tesáky po nich přejela jazykem už po několikáté. Bušící srdce, pulzující tepny a představa čerstvé karmínové krve ji málem zatemnila mysl.

Na lovu byli jen oni dva, nikdo jiný jídlo nijak akutně nepotřeboval. Bella zůstala s Renesmee v jejich vlastním domě, zbytek Cullenů se nacházel u Carlisla, jejich hlavním sídle.

Edward nespouštěl oči ze srnky. Trpělivě čekal, než se jeho sestra konečně uráčí říct, že je čas, přestože byl před jídlem velmi netrpělivý. ,,Tak už? Proč to nikdy nemůžu odstartovat já? Ona dozajista taky bude ráda, když to bude mít co nejrychleji za sebou, tak dělej," řekl naštvaně, ale na Alice se opět ani nepodíval. Ta se jen zasmála.

,,Protože ty to neumíš a jí jen věnuji pár posledních vteřin života navíc, mám totiž až příliš dobré srdce, víš?" uchechtla se. Edward jen protočil oči a i přes spoustu námitek, které mu běhaly hlavou, raději mlčel. Ženská síla ho totiž už tak dost utlačovala doma, neměl zapotřebí zažít její moc ještě od jeho nevlastní sestry. Ta ticho uvítala a za jeho oběť po chvíli konečně zašeptala: ,,Teď.''

...

,,Renesmee, zlato, už si se rozhodla?'' zeptala se Bella své dcery.

Renesmee upila ze svého hrnku kávy a vyčerpaně si povzdechla. Byla velmi unavená, a tak se potřebovala něčím probudit. Trochu mdle natočila obličej ke své matce a zamžourala na ni oteklýma očima od nedostatku spánku. ,,Mami, moc dobře víš, že už vlastně rozhodnuta jsem. Miluju Jacoba a hodlám udělat cokoliv, abych s ním mohla být i nadále. Jenže vy jste všichni tak zahleděni do sebe a zkrátka si nedokážete připustit, že bych nebyla upír. Jenže, abych mohla být s Jacobem přijata naprosto všude, je pro nás lepší, kdybych se stala vlkodlakem. Ale jakou to pak s vámi má cenu, když nedokážete pochopit, že nechci, aby byl Jacob všude odsuzován pro vztah s upírem?" řekla nevrle.

,,Já tě chápu, vždyť jsem se sama stala upírem pro Edwarda. Ale pochop nás... Jen máme strach. Co když se jako vlkodlak budeš chovat úplně jinak? Každý je po proměně jiný, moc dobře si pamatuji, jak se choval Jacob," pronesla Bella starostlivě a sedla si na gauč vedle ní, přičemž zamyšleně upírala pohled na podlahu.

,,Mami, tohle se nestane, poslední dobou máš vážně sklony k přehánění," protočila Renesmee oči a zahleděla se někam před sebe. ,,Poslyš... Já vím, že se bojíte, ale tohle je mé rozhodnutí. Je to na mně, jak budu žít svůj život a nevěřím, že bych vás z něj po proměně vypustila. Nedělej unáhlené závěry, moc dobře víš, že vás miluju."

,,Jsem tvá matka," prohlásila Bella po chvíli tíživého ticha. ,,Už jednou jsem pro tebe umřela a klidně bych to udělala znovu, to moc dobře víš. Pokud tě tohle udělá šťastnou, pokud je to doopravdy to, co chceš, pak ti dávám své požehnání. Nebudu ti to už rozmlouvat, jestli si jsi skutečně tak moc jista, protože já byla úplně stejná. Pokud mám mít doma místo netopýra vlka, budiž. Hlavní bude, když ten vlk bude šťastný a já stále budu jeho matka, kterou má rád."

Renesmee se na ni obrátila. Rozpačitě se usmála, neměla ráda chvíle, kdy se jí chtělo před někým plakat. Popotáhla a pak Bellu objala. ,,Děkuju, mami." Když se po chvíli odtáhla, popotáhla znovu a v hlavě si zajásala, protože se jí povedlo udržet tu slzu štěstí. Byla velmi citlivá, to sama moc dobře věděla, brečela často a to i nad blbostmi. Nadechla se a poté zavrtěla s úsměvem hlavou. ,,Až budu sama naprosto připravena, oznámím to i ostatním a pak... musíme vše naplánovat. Do té doby se o tom už bavit nechci, ano?"

,,Dobře," usmála se Bella. Při pohledu na její dceru si vybavovala chvíle s Edwardem, když ještě byla člověk. Nebylo pochyb, že Renesmee byla celá po ní, a to jak v chování, tak i vzhledově, přestože měla skoro identický pohled jako Edward. Najednou nahlas zívla, čímž vyplula na povrch její lidská stránka, čemuž se Bella zasmála. ,,Ty jsi ospalá?"

,,Ne, mami, zívám jen tak pro radost," odpověděla Renesmee sarkasticky. ,,Ano, jsem. V noci jsem skoro nespala."

Bella se ušklíbla a rukou objala ramena své dcery. Zakoukala se někam před sebe a zamračila se. ,,Stejně je takové divné, že ty jediná tu spíš," řekla zamyšleně.

,,Nevýhoda míšence," povzdechla si Renesmee a znovu upila ze svého hrnečku.

,,A taky jediná, kdo může normálně jíst a pít."

,,Výhoda míšence. Vlastně i to spaní je výhoda. Nebo snad ne? Nedokážu si představit život bez spánku," zamračila se. ,,Jaké to je, mami?" obrátila svůj zrak na Bellu.

Ta si zamyšleně povzdechla. ,,Je to... Já ti ani nevím. Není to špatné, pořád máš energii a nejsi vyčerpaná, nanejvýše máš jen žízeň a potřebuješ krev. Ale i tak mi to chybí... Ty dny, kdy jsem se těšila do měkké postele s představou, že prostě jen zavřu oči a nechám se unášet sny. Bylo to příjemné. Nejvíc mi ale asi stejně chybí to, když jsem s tátou jen tak pojídala pizzu u televize. Chtěla bych znovu cítit tu chuť a pocit nasycení. Krev je sice dobrá, pro upíry, ale... prostě mi to chybí," řekla a sklopila pohled na podlahu.

Renesmee položila svůj hrníček s kávou na podtácek na stole a smutně se zadívala na Bellu. Položila si hlavu na její rameno. ,,Nebuď smutná. Ty dnešní pizzy stejně stojí za prd," pousmála se. Na to se Bella jen uchechtla a políbila Renesmee do vlasů.

,,Strašně moc tě miluju, ty to víš," řekla do jejích tmavých vlasů.

,,Já tebe taky, mami," zamručela Renesmee spokojeně. Po chvilce se vymanila z mámina sevření a dopila kávu, protože cítila, že brzy usne. ,,Já si půjdu ještě lehnout nebo ti tu usnu."

Ahoj!
Právě probíhá korekce příběhu, proto se omlouvám, pokud budou nějaké nesrovnalosti v ještě neoznačených kapitolách. Označené * již korekcí prošly.
Mějte se hezky a přeji příjemné počtení.