Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

2. Vzpomínka*

Vchodové dveře se otevřely a do domu vlítnul usmívající se Edward. ,,Jsem doma!" vykřikl hlasitě s očekáváním, že ho rodina s nadšením přivítá. Místo toho však ihned nasupeně přiběhla Bella a zacpala mu dlaní pusu.

,,Renesmee spí!" křikla šeptem.

,,Už ne!" ozvalo se z horního patra. ,,Ahoj, tati!" dodala Renesmee a hned na to se začaly ozývat její kroky, které vedly ke schodům.

Bella se naštvaně podívala na Edwarda. ,,Promiň, myslel jsem, že měla jít s Jacobem. Netušil jsem, že je ještě doma a už vůbec ne to, že spí," řekl provinile a rozpačitě se podrbal na zátylku.

,,To ale neznamená, že musíš vtrhnout domů takovým způsobem. Co kdybys náhodou rozbil tu skleněnou vázu od táty? A víš ty co? Radši ji dám do obýváku, tady na komodě je to totiž s tou tvou roztržitostí vážně nebezpečný," rýpla ho Bella naštvaně do hrudníku a pak už se zabývala jen vázou.

,,Ale notak, zlato... Nemůžu přeci přijít domů normálně, když jsem tak šťastný, že mám tak krásnou manželku a dceru," prohlásil Edward mazaně.

Bella se na něj obrátila se zvednutým obočím. Moc dobře znala ty Edwardovy udobřovací triky, a přestože už je poslouchala několik let, nedokázala odolat jejich kouzlu. ,,Jsi hrozný, víš to?"

Edward se ušklíbl - věděl, že je mu odpuštěno. Udělal krok ke své ženě, která již brala vázu do náruče a políbil ji na temeno hlavy. Jemně položil svoje ruce na její boky a usmál se. ,,Ale stejně mě miluješ."

,,Mami, tati... Nechte si to na potom, až budu někde hodně daleko," ozvala se kousek od nich Renesmee. Bella s Edwardem se na ni překvapeně otočili.

,,Ale no tak, Renesmee, nebuď taková," zazubil se Edward.

Jejich dcera jen protočila oči a raději rychle odešla do kuchyně, kde do sebe nalila další silné kafe. Po chvíli se zvedla, a jelikož měla na rande s Jacobem ještě čas, šla si sednout do obývacího pokoje a koukala na televizi. Sledovala nějakou hloupou show, kterou po chvíli přestala vnímat. Ani nevěděla jak, ale jak tak seděla a přemýšlela nad ničím, v hlavě se jí znovu zjevil předchozí rozhovor s její matkou.

Nemusí mít přeci strach. Budu živá a zdravá. Nebudu jiná, budu stále ta samá Renesmee. Uděláme s Jacobem ten rituál, který našel a vše poté bude v pořádku.

Trhla sebou. Náhle jí tělem projela zvláštní vlna a kolem ní začaly tančit podivné obrázky, které se postupně slučovaly v jeden. Netrvalo dlouho a pokoj se proměnil v krajinu. Chvíli trvalo, než se obraz zaostřil, ale když se tak stalo, nechápala, co to má znamenat.

Nebyla to žádná vzpomínka, jak si původně myslela. Spíš to vypadalo jako nějaká vize podobná těm, co měla Alice.

Byla v lese, na místě, které nemohla identifikovat, protože bylo tak podobné všem jiným a rozhlížela se kolem se. Slyšela funění, lámání větví a rychlé kroky. Ne, to nebyly kroky, někdo utíkal. Ten zvuk se stále přibližoval, šel zpoza jejích zad.

Když se se strachem odhodlala otočit, spatřila jen na malý okamžik černou postavu, která ji málem srazila. Byla ohromně rychlá, rychlejší, než kdejaký upír a vlkodlak a Renesmee se jí jen tak tak vyhnula. Černá postava pokračovala dál a než Renesmee stačila mrknout, byla pryč. Nikde už ji pak neviděla, jen stále slyšela ty samé zvuky, které tentokrát přicházeli z míst, kam postava běžela. Netrvalo dlouho a náhle se ozvalo vytí, bolestné sténání a hlasy. Bylo to tak silné, že si Renesmee musela zakrýt uši.

Zavřela oči a snažila se to nevnímat, protože ji z toho začínala ukrutně bolet hlava. Ve chvíli, kdy už si myslela, že z toho omdlí, zvuky ustaly.