Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

26. Barevní motýlci

Carlisle zaujatě pozoroval přes mikroskop kapku Lavarisiny krve. Na chvíli se oddálil a promnul si bradu. Zhluboka se nadechl. ,,No... Vzhledem k tomu, že je to hybrid, přesněji řečeno Tristan, tak nevím, jestli na ni bude mít injekce nějaký vliv. Mohu to zkusit, ale nic neslibuji. Každopádně bude potřeba dlouhý spánek, jestli ji k tomu nějak přiměje.'' pokrčil rameny a vydal se k malé bílé skříňce, ze které vytáhl injekční stříkačku a lahvičku s nažloutlou průhlednou tekutinou.

Lavaris ležela na lůžku a zasněně pozorovala své okolí. ,,Barevný motýlek sem... A barevný motýlek tam...'' zasmála se unaveně. ,,Já jsem tak šťastná! Přiveďte mi toho soba! Musím to s Rudolfem oslavit! Jo a zavolejte mi-m-mi Bellu. Musím s ní zavést vážnou konvezraci.'' zvedla ukazováček. Bella se zamračila.

,,Tak Lavaris, teď to trochu píchne.'' prohlásil Carlisle a do žíly jí píchnul injekci. ,,Tak... Hotovo... Teď se musíš jít vyspat. Prosím, vemte ji někdo do pokoje pro hosty.'' otřel injekční stříkačku a odešel s ní někam za roh.

Nakonec Lavaris do pokoje odnášel Emmett. Ještě než zmizeli v druhém patře domu, Lavaris zaječela ma Bellu: ,,Tak, sakra, Bello pojď sem!"

Bella se po ostatních nejistě a nechápavě podívala a pak se rozešla k Emmettovi s Lavaris. ,,Co se děje?"

,,Potřebuju ti,'' škytla. ,,něco důležitého říct.'' zasmála se. ,,Já se do tebe vtiiiiiiisklaaaaaaaaa!" zasmála se ještě víc. Celá rudá smíchy pozorovala Bellu. ,,Co je, motýlku?'' optala se a pak opět propukla v nekončící záchvat smíchu.

Bella na ni zírala jako na boží zjevení. Nemohla ze sebe vydat ani hlásku. Je to, co řekla pravda? Prosím... Prosím, ať je to nějaký její výmysl, který způsobil ten jed v jejím těle. Nebo ať jsem se přeslechla nebo já nevím... pomyslela si.

,,Nepřeslechla seeeeeeees.'' protahovala jednotlivá slova a písmena. A smála se. Pak si poťukala na hlavu. ,,Čtu myšlenky, nezapomeň. Teď jsme spojené! Jsem do tebe vtisklá! Ale neboj!" mávla rukou a odfrkla si. ,,Nejsem lezba.'' protočila oči a chechtala se. ,,Jsem jen a jen a jen na klukyyyy. Ale tebe mám taky ráda! Jsi pro mě vlastně teď něco jako sestra, bez které nemohu žít, tak neplakej, motýlku. Proč jsi fialová?" opět propukla v huronský smích. Bella jen třeštila oči. Emmett na ni také - a vlastně všichni na ni nechápavě zírali.

...

Ne, ne, ne, ne, ne... lítalo Belle pořád v hlavě. Lavaris už dobrou půl hodinu spala.

,,Bello, klid. Určitě se to nějak vysvětlí.'' obejmul ji Edward kolem ramen.

,,A jak tohle chceš vysvětlit? Je do mě vtisklá! Jiné vysvětlení není!"

Edward zavrtěl hlavou a bolest se mu jasně zračila ve tváři. ,,Možná to řekla jen proto, že má v sobě ten jed. Jen nějaký výmysl, který ten jed způsobil.'' pohlédl jí zpříma do očí. ,,Vysvětlí se to... Až se vzbudí a bud moci racionálně uvažovat. Až si nebude myslet, že máme doma soba a že tu létají motýlci, tak se jí zeptáme.''

,,Edward má pravdu.'' ozval se Jackob. Smečka už před necelou půl hodinou dorazila a hned se šli podívat na Setha a Jareda. Pak šli za ostatními do obýváku. ,,Ale nešel bych na to tak rychle. Víte, že ona je pěkně nerudná. Kor když má odpovídat na otázky.'' odfrkl si.

Ostatní kývli na znamení souhlasu. Bella svůj zrak stále upírala na sklenici s rudou - pro ni lahodnou - tekutinou, kterou si dopřála na uklidnění.

Do teď naprosto klidná Rosalie se najednou rychle napřímila v zádech a praštila do stolu, naštěstí ne natolik, aby ho rozčtvrtila. ,,Stejně nám toho musí ještě hodně vysvětlit! Už mě, kurva, sere! Omlouvám se za ty výrazy, ale jinak to nejde říct! Sere mě! Neskutečně mě sere! Pořád jen hrozná tajemství, která se nás prý netýkají. Ale ksakru, vždyť ona je zřejmě od začátku do Belly vtisknutá! A to se nás netýká? Co dalšího nám tají? Můžeme jí vůbec věřit? Koho sere tolik jako mě?!" rozhlédla se po ostatních. Z vlkodlaků se skoro nikdo hlasování nezúčastnil, protože ji absolutně neznali. Jen Paul se přihlásil. Z upírů to byl Emmett, Alice, Edward a po dlouhém rozhodování i Jasper.

,,Rosalie! To by stačilo! Ano, souhlasím, že to s ní není nijak lehké, ale musíme jí věřit! Ví toho z nás nejvíc. Třeba nám to časem řekne, nemůžeme na ni tolik tlačit. Nevíme, čím si v životě musela projít, tak ji nesuď. Ano, měla nám to říci, ale čas nelze vrátit. Ona je naše naděje na výhru v tomhle boji! Možná to je jeden z těch světlých bodů našich životů neživotů. Hlavně...'' odmlčel se Carlisle a povzdechl si. ,,Ona nás nezradí.'' znovu si povzdechl.

,,A jak si tím můžeš být tak jistý?'' zeptal se Emmett s pozvednutým obočím.

,,Jestli je to, co říkala pravda... Jestli je opravdu vtisklá do Belly... Pak nás nezradí, jelikož chová k Belle nesmírně silné city a kdyby ji zradila nebo se Belle cokoliv stalo, znamenalo by to smrt její duše a stala by se z ní jen chodící prázdná schránka nebo její celková smrt.''

,,Jak jako nesmírně silné city? Vždyť říkala, že Bellu nemiluje...'' zachraptěl nechápavě Edward a Bellu si víc namáčkl na sebe. Bella se zaculila.

Carlisle se zasmál. ,,Ano, to ano... Myslím to tak... Eh... Jak to říct? Použiju její slova. Teď je pro ni Bella něco jako sestra, chápeš? Chová k ní sice obrovské city, ale myšleno v sesterské či kamaradské verzi. Víš?"

Edward přikývl, ale sevření, ve kterém silně svíral Bellu nepovolil, ba naopak. Bella se opět uculila. ,,Už aby se probudila... Chci všemu přijít na kloub.'' povzdechla si a zabořila tvář do Edwardova ramene. Ten políbil do vlasů.

,,Neboj...'' šeptnul sladce.

Renesmee zasněně pozorovala své rodiče. Už několik let spolu a pokaždé se k sobě chovají jako by spolu ten den teprve začali chodit. Vášeň, touha, láska, posedlost tím druhým, to škadlení a všechno co mezi čerstvým párem vždy je tam pořád přetrvává. A zřejmě asi pořád bude.

Renesmee se jemně usmála. Nedalo jí to a stočila pohled k Jackobovi a následně s ním propletla prsty. Rty se mu roztáhly do širokého zamilovaného úsměvu a její ruku více stiskl. Jestli pak to mezi námi po pár letech bude taky takhle... Budeme se pořád tolik milovat? Snít jeden o druhém den co den? A budeme vlastně pořád spolu? hlavu Renesmee najednou zaplnilo nespočet otázek. Ovšem když pohlédla Jackobovi zpříma do jeho nádherných hnědých očí, nejistota se někam ztratila a nahradila ji láska a radost. Láska k Jackobovi a své rodině a radost díky tomu, že všechny ty milované osobnosti stále má.