Revolta ✔️

70. kapitola

Nicolas

Dívala se mi do očí a trpělivě vyčkávala, co ze mě vypadne. 

,,Víš, uvažoval jsem o jednom ukvapeném rozhodnutí, které jsem učinil a o kterém víš," začal jsem a ona mě přerušila, když řekla: ,,Těch je víc, ne?"

Možná jsem se měl urazit, ale místo toho jsem se jenom krátce zasmál a pohladil jí dlaní po zádech. ,,Já ti to povím raději takhle. Miluju tě."

Oči se jí při mých slovech úplně rozzářily a tentokrát žádné slzy nepřišly.

,,Já tebe taky," zašeptala a natáhla se, aby mě políbila na tvář, načež mi tam vydechla horký vzduch.

Tak to prostě řekni.

,,Chci podstoupit zákrok," vyšlo mi z úst nečekaně rychle a Ashley se na chvíli zarazila, než se mi podívala do očí.

,,Co ti je? Jaký zákrok?" zeptala se starostlivě. Lehce jsem jí přejel špičkou ukazováčku po té starostlivé čárce mezi jejím světlým obočím a zavřel jsem za námi dveře. 

,,Pojď se posadit na postel," vyzval jsem ji a když se k tomu neměla, prostě jsem ji vzal do náruče a donesl ke kraji postele sám.

,,Děsíš mě, abys věděl," postěžovala si a já s úsměvem zavrtěl hlavou.

,,Ne, to... nemusíš být vůbec vyděšená. Jen je to něco, co s tebou musím probrat, protože se to týká jenom nás dvou."

Ashley chvíli opětovávala můj pohled a pak se zavrtěla. ,,Tak už mi prostě řekni, co máš na srdci. Cítím se teď opravdu divně. Jaký zákrok, kruci?"

No dobře. 

,,Chtěl bych zrušit svou kdysi provedenou vasektomii. Byl jsem blbec, že jsem Anabele tak snadno skočil na tu lež o jejím těhotenství a že jsem se hned hrnul do něčeho takového. Chci mít znovu možnost se časem stát otcem."

Když se na mě jenom dívala a ani se nehnula, řekl jsem: ,,Co ty na to?"

,,To myslíš vážně?" vydechla nakonec a já jen vyčkávavě přikývl, protože jsem z jejích očí vůbec nedokázal vyčíst, co si o tom myslí.

,,Ashley, řekni něco. Prosím," zatlačil jsem na ní, a bylo to, už zase plakala.

,,Ashley," zašeptal jsem a přitáhl si ji na klín. ,,Proč kruci brečíš? Už mě to vážně drtí! Vždyť už brečíš skoro pořád."

V odezvě hlasitě vzlykla. ,,Jsi úžasný! Vůbec by mě nenapadlo, že bys něco takového byl schopen pro mě udělat."

Ulevilo se mi. Ulevilo se mi vážně pekelně.

,,To není jen pro tebe. Je to pro nás," uvedl jsem na pravou míru a ona mě pevně objala.

,,Ehm, lidi?" ozval se nám za zády Will a já se neochotně od Ashley odtáhl. 

,,Nerad ruším, ale mám dojem, že před bránou vidím Orlanda."

Matt

,,Neměl by být problém je vysledovat," řekl jsem a Anabele praštila dlaní do autorádia.

,,V Seattlu mě to sere! Měli bychom se vrátit do New Yorku. Proč si třeba nevyměníš pozici s Orlandem? Agentura, která se už jen doupravuje, je přece tvůj majetek! Tak už se vyser na ty pitomce, odjeď do New Yorku a uchop tu šanci za pačesy," řekla a zabořila hlavu do opěradla. ,,Za půl roku si na ty tři pitomce ani nevzpomeneš."

Ušklíbl jsem se a zabočil do ulice, kterou jsem neznal. ,,Vtipné je, že ty stále mluvíš jen o třech lidech."

Koutkem oka jsem zahlédl, jak Anabele nadzvedla obočí. ,,Vždyť jo, ne?"

Hlasitě jsem vydechl a spustil stěrače, protože se najednou pořádně rozpršelo. ,,Orlanda nebudu odstavovat na druhou kolej. On taky patří do složky nevyrovnaných účtů."

Ashley

,,Půjdu zjistit, co chce," řekl Nicolas a vstal z postele, jenže já ho chytila za ruku.

,,Ne, to ani náhodou! Nevíš, na čí je straně," naléhala jsem, ale on se stejně rozešel směrem na chodbu. 

,,Nicolasi!"

Zarazil se a věnoval mi přes rameno uklidňující úsměv. ,,Zlato, i kdyby nebyl na naší straně, rozhodně nebude ani na Mattovo. Na to ho znám až příliš dlouhou dobu."

Nevěděla jsem, co mu mám říct, a tak jsem si prostě jen založila ruce na prsou a zadívala se na koberec. Jestli mu Nicolas vážně důvěřoval, musela jsem jeho rozhodnutí akceptovat.

,,Co si myslíš, že tu chce?" zašeptal Will mým směrem, když jsme v rychlém tempu scházely schody.

,,Upřímně, nemám ani ponětí, ale pochybuji, že přijde s něčím příjemným," zabručela jsem a zastavila se u dveří, abych sledovala, jak Nicolas přechází v dešti příjezdovou cestu a zastavuje se u brány, kde Orlando možná stál, ale já ho přes ten slejvák neviděla.

,,Nevím, o co mu jde," zafuněla jsem a opřela se o roh, abych ulevila nohám, jenže jsem při tom zavadila o zvonek a zmáčkla čudlík na odposlech.

,,Proč jsi to udělal?" zeptal se Nicolas se známkou šokovanosti v hlase.

,,Aby bylo jasno, dělal jsem to i ze sobeckého důvodu, nejen pro vás..."

Nastalo krátké ticho a my jsme se na sebe s Willem mračili, protože nám vadilo, že nevíme, o čem je řeč.

,,To by bylo, abys třeba jen omylem přiznal, že jsi výjimečně udělal něco dobrého, co?" zeptal se Nicolas kousavě a když nastalo další ticho, rozhodla jsem se rozejít se směrem k nim.

,,Ashley," zavrčel Will, ale já ho ignorovala a šla jsem dál. Když jsem se ocitla po boku Nicolase, Orlando se tvářil trochu vyjeveně. Asi nečekal, že přijdu.

,,Máte něco důležitého, Orlando?" zeptala jsem se bezbarvým hlasem a on jen krátce přikývl.

 ,,Tak pojďte dál, než si to rozmyslím."