11. kapitola

15.9K 834 3
                                    

Ashley

Procházela jsem dlouhou chodbou směrem k zadnímu výtahu a snažila se najít místo, kde bych se ukryla před hosty, hlukem... a celým světem. Bezděky jsem se myšlenkami ocitla zpátky u svého bratra.

Kdybych přijala Nicolasovu nabídku a pravidelně chodila do jeho klubu, byla bych na tom finančně zase o trochu líp.

A přestože mi Orlando řekl, že není cesty zpět, nebylo by tak nereálné odsud utéct.

Dokázal by mě vůbec vysledovat?

S hlubokým nádechem jsem se vrátila do hluku a přemítala, kolik tak může být hodin.

,,Ashley," zastavil mě hluboký hlas a já se otočila na Nicolase.

,,Tady jsem pouze Revolta. Překvapuje mě, že to nevíte, když jste si s Orlandem očividně blízcí."

Zamračil se. ,,Já si nejsem s nikým blízký."

To je smutné.

Ale copak já ano?

,,Do toho mi nic není. Ale vlastně jsem ráda, že jste mě zastavil, protože vám chci říct, že tu vaší nabídku zvažuji."

,,Opravdu?"

Rozhodně jsem přikývla a zase k němu napřáhla ruku, jako bych s ním chtěla uzavřít obchod. Jenže on se na ni jen bezvýrazně zadíval a pak se vrátil k mým očím.

,,Já nejsem Orladno, Ashley, takže tyhle komedie nehraju," řekl chraplavým, tichým hlasem a podal mi vizitku. Pohlédla jsem na ni.

,,On o tom ví?"

Byla jsem z Orlanda ten večer tak znechucená, že jsem ho ani nechtěla nazývat jménem. Mlčky jsem si vzala vizitku a znovu se na Nicolase nesměle podívala.

,,Ano, ví. Říkal, že jste neposedná, tak ať to ještě zvážím. Jenže koho by neposednost nakonec nezlákala, že?"

Hlasitě jsem polkla a cítila, jak má ruka sama od sebe zmačkala vizitku do kuličky, což jsem sice neudělala poprvé, jenže tentokrát to nebylo z rozpačitosti. Mohl za to hněv.

,,Sem já nepatřím," zašeptala jsem a už se skutečně chystala vzít nohy na ramena, jenže Nicolas mi pevně stiskl paži a v útěku mi zabránil.

,,Pusťte," zakňučela jsem a ztěžka potlačovala slzy. Měla jsem strach, připadala jsem si hloupě a nedokázala jsem to ovládnout. Navíc mě děsně škrtily ty zatracené šaty!

Cítila jsem, jak jeho stisk malinko povolil a využila jsem příležitosti se mu vykroutit. Zase jsem zmizela za dveřmi dámských toalet, jenže tentokrát to byly jiné a měly místnost vyhrazenou pro veřejné sprchy.

Musela jsem být vážně úplně mimo, když jsem si rozepnula ten drahý kus látky a jen v kalhotkách a vysokých lodičkách usedla na studenou podlahu. Záda jsem si opřela o dlaždičky a cukla pod jejich chladem. Sledovala jsem, jak se mi blonďaté vlnky vlasů rozprostírají po ramenou a jeden pramen jsem začala mnout mezi prsty.

,,Ashley?"

Ztuhla jsem, ustala v pohybu a pohlédla na šaty, které ležely podél mého rozklepaného těla. Slyšela jsem Nicolasovy kroky a tiché skřípání dveří od záchodových kabinek, jak do nich nahlížel a hledal mě. Pomalu vstoupil do sprch, a když mě zahlédl, jak se uslzená krčím v rohu, třesu se a kolena si přitahuji těsně k hrudi, abych si jimi zakryla prsa, letmo se mu pootevřela ta ukázkově řezaná ústa. Poslepu nahmatal dveře a stále spočívající pohledem na mě je zabouchl. Slyšela jsem, jak cvakl zámek a zavřela jsem oči. Vnímala jsem každý jeho krok. Když ke mně poklekl, znovu jsem ucítila tu opojnou směsici vůní a hlasitě ji vtáhla nosními dírkami do své zmatené mysli, do svého chladem ztuhlého těla.

Dlouho se nic nedělo, neslyšela jsem ho ani dýchat a má zvědavost vyhrála. Otevřela jsem oči, rozkoukala se a shledala, že je tu pořád se mnou. Že mě pozoruje.

,,Proč sem chodíte?"

Zavrtěl hlavou. ,,Jak to myslíte?"

Zamrkala jsem, protože jsem stále viděla mlhavě a nechtěla jsem si rozmazat líčení ještě víc, než jsem to dokázala svými slzami.

,,Tak, jak to říkám. Prý není žádné tajemství, že o Krásky nejevíte zájem, a přesto jste tu klientem?"

Místo odpovědi se zadíval na mé ruce omotané kolem nohou a donutil mě je pomalu svěsit podél boků. Pak mi zatahal za lýtka. Zrudla jsem jako rak.

,,No tak," zašeptal a já se zadrhlým dechem posunula nohy dopředu. Nestydatě se mi zadával na prsa a pořád spočíval jednou rukou na mých lýtkách, které byly těsně u sebe.

Zimu vystřídalo horko. Velké horko. Nemohla jsem se už dívat, jak zkoumá mé tělo, a tak jsem raději zase zavřela oči.

Prosím, že je to jen bláznivý sen?

Chci se hned teď probudit na své zanedbané matraci ve starém bytě.

Chci, aby byl můj bratr živý a abych se mu mohla svěřovat se svým trápením, jak jsem to dělávala vždycky. Nebo jsem se o to aspoň snažila.

Chci, aby existoval někdo, kdo z mých očí dokáže vyčíst volání o pomoc.

Chci-

Horké rty se obtočily kolem mé levé bradavky, dýchly na ni a pak už se ocitla v Nicolasových ústech, drsně vtažená do tepla a vlhkosti jeho podmanivých úst.

Vytřeštila jsem oči a sklopila zrak ke svému ňadru, jenže jsem viděla jen velké množství pocuchaných černých vlasů, které mě šimraly na bradě.

S tichým stenem jsem narazila hlavou do dlaždiček a semkla víčka pevně k sobě.

,,Proč ten váš lokál? Proč si mě prostě nekoupíte?" ptala jsem se zadýchaně a dál se mu vrtala ve vlasech. Vzhlédl a já v jeho očích zahlédla něco, co se podobalo vině. Nebo to byla nejistota?

Okamžitě vstal, odemkl dveře a ještě jednou se na mě podíval. ,,Zvažte mou nabídku."

Kdyz odešel, několikrát jsem zamrkala na zavřené dveře a pak pohlédla na své levé prso. Bradavka, které byla normálně světle růžová, teď zářila jako tmavě rudá růže a leskla se od Nicolasových slin. Stehna se mi pevně stiskla k sobě a dech se mi zachvěl. Opatrně jsem si po tom rudém místečku přejela prsty a s červenými tvářemi si je strčila do úst. Donutilo mě to přivřít oči.

Jak je to dlouho, co jsi naposled měla muže?

Tuhle otázku jsem si nekladla příliš často, protože jsem nikdy nebrala sex jako nutnou součást života. Až teď ve mně Nicolasův útok odpálil explozi a já si tu otázku musela položit.

Snad poprvé jsem pocítila nutkavou potřebu cítit někoho v sobě.

Zaúpěla jsem a hlava mi znovu přepadla dozadu.

Revolta ✔️Where stories live. Discover now