20. kapitola

15.7K 809 26
                                    

Ashley

Vešla jsem do apartmánu jako první a šla rovnou ke schodům.

,,Ashley?"

S povzdechem jsem se na Nicolase otočila a vyčkávavě nadzvedla obočí. S neutrálním výrazem ukázal do pravého rohu, kde stál můj kufr. 

,,Děkuju," zamumlala jsem unaveně, když se toho chopil za mě.

Kousla jsem se zevnitř do tváře a vůbec nevěděla, co mám dělat. Pak mě ale napadlo, že... ,,Potřebuju sprchu."

Krátce přikývl a pokynul mi, abych šla za ním. Kufr nechal položený dole u schodů.

Když jsme procházeli kolem balkonu, mé šaty už tam nebyly. Nenápadně jsem se rozhlédla kolem, ale tak krátce, že jsem v tom přítmí nemohla nic vidět. Zrudly mi tváře při představě, jak Nicolas mezi prsty mne mé kalhotky, což nejspíš udělal.

,,Je to tady," řekl a rozsvítil útulnou koupelnu. Rychle jsem se vzdálila z jeho dosahu k zářivě bílé vaně. Čekala jsem, jenže on neodcházel.

,,Říkala jsi, že do tebe kopali. Ukaž se mi."

Když jsem jen ztuhle stála a opětovávala jeho pohled, přiblížil se ke mně. Jedním hbitým pohybem mi rozevřel župan. Sama jsem to do této chvíle neměla možnost spatřit. Mé břicho pokrývaly červené skvrny a nafialovělé modřiny, na které Nicolas třeštil oči.

,,Proboha," zašeptal a opatrně k mé kůži vztáhl prsty. Odtáhla jsem se. ,,Chci se už vykoupat."

Ještě chvíli zkoumal očima můj výraz a pak se odebral na chodbu. Úlevně jsem vypustila zadržovaný vzduch z plic a zavřela za sebou dveře od sprchy. Vanu jsem si chtěla dopřát později, až nebudu tak vystrašená. Pod horkým proudem vody jsem sebou škubla a do mysli se mi vehnaly všechny vzpomínky na dnešní večer. Pořád jsem nechápala, proč mě chtěli schovávat v zadním východě Esa

Jak, sakra, věděli, že mám s tímhle barem něco společného?

Musím to z Nicolase dostat.

Zavrtěla jsem svou jak událostmi, tak i životem jako takovým zmatenou hlavou a opatrně si namydlila a následně opláchla celé tělo. Snažila jsem se být opatrná.

Dokonce mám odřenou i dáseň, pomyslela jsem si a okamžitě se mi vybavilo, jak se ten hajzl nade mnou sklání a do úst mi tlačí hlavici pistole.

Navzdory horké vodě jsem se otřásla zimou a vypnula proud, abych už mohla vylézt. S ručníkem kolem těla jsem se zastavila u umyvadla a automaticky na sebe pohlédla do zrcadla. 

Ježíšmarjá!

V rychlosti jsem ze sebe smyla rozmazanou řasenku, jenže ty zarudlé skvrny po fackách jsem nedokázala odstranit. Snažila jsem se vyhnout dalšímu pláči, ale nešlo to. Stavidla se zkrátka otevřela, tentokrát pořádně, a já se s hlasitým pláčem sesunula na podlahu.


Nicolas

Musím ji tu udržet. Udržet ji v bezpečí, opakoval jsem si v duchu pořád dokola a pátral při tom po nějakém tvrdším alkoholu.

V pracovně mám skotskou, došlo mi a pomalým krokem jsem se tam odebral. Zastavil mě ale zvuk pláče, který se ozýval za zavřenými dveřmi koupelny. Rychle jsem doběhl ke schodům, kde jsem z kufru vyndal krátkou bronzovou košilku a vydal se zpátky. Ashley měla kolem těla omotaný můj ručník a s hlavou v dlaních hlasitě plakala. Potlačil jsem nutkání do něčeho praštit a potichu jsem se posadil vedle ní. Hlavu jsem si opřel a výsuvné dveře sprchy a položil jí košilku na pokrčená kolena. Pak jsem jen mlčky sledoval, jak pláče a nevěděl jsem, co mám dělat. Sledoval jsem, jak se jí chvějí rty a už jsem si nemohl dál pomoct. Pomalu jsem jí vsunul dlaně pod uši a podepřel jí tak únavou ztěžklou hlavu. Podívala se mi do očí a vrhla se na mě jako první. Hlasitě jsem její polibek opětoval, a dokud jsem se nohou nedotkl prvního schodu, ani mi nedošlo, že je v mé náruči nebo že jsem nás začal někam přemisťovat.

Když jsem ji opatrně položil na postel a odhalil její tělo, které bylo navzdory zhmožděninám nádherné, zasténala mi do ucha. Jednou rukou jsem ji přidržoval v pase a druhou zarýval prsty do prostěradla. Cítil jsem její malá chodidla na svých zádech. S úsměvem jsem se nad ní vztyčil a nechal ji, ať ze mě mučivě pomalu sundá oblečení. Když už jsem měl na sobě jenom boxerky, zarazil jsem ji.

,,Nech je tak," zašeptal jsem a odhalil se před ní.


Ashley

Bylo brzké ráno, když mě probudil Nicolasův telefon. Se zasténáním se převalil a přitiskl mi rty na dekolt. 

,,Ty nebereš telefony?" zašeptala jsem a prsty se mu přehrabovala ve vlasech.

,,Vždyť je ještě noc," připomněl mi a vysunul se po mém těle výš, aby mě mohl políbit. Byla jsem pořád tak vzrušená z toho, co se stalo, že jsem ani nepotřebovala předehru. Když do mě vnikl, s vděčným zasténáním jsem zaklonila hlavu. Nicolas mi zamručel do ohbí v krku a nasadil tempo. Mé dlaně automaticky sjely dolů k jeho zadku. Byla jsem už úplně na krajíčku. Prsty na nohou se mi začaly kroutit, znovu jsem zaklonila hlavu a pomalu se propínala do luku, když v tu chvíli jsem uslyšela zvuk dveří od výtahu. Nicolas znehybněl a tiše zaklel.

,,Nicolasi?" zavolal Orlando zezdola a jmenovaný se ze mě pomalu vysunul. Pak si mlčky omotal prostěradlo kolem pasu a sešel schody. Se zadrženým dechem jsem poslouchala, jak Orlando cosi brblá. Neslyšela jsem slova, ale tón ano. Byl z něčeho nesvůj.

Snažila jsem se najít košilku, ale pak mi došlo, že zůstala v koupelně. S povzdechem jsem si kolem těla omotala přikrývku, usadila se na poslední schod a sledovala, jak se ti dva dohadují u výtahu. Orlando mě zaregistroval a nasupeně Nicolase obešel.

,,Co je?" naklonila jsem hlavu na stranu a on zavřel oči. Očividně se potřeboval uklidnit.

,,Znáte svou bývalou sousedku?"

,,Leilu? Ne, neznám ji skoro vůbec. Na druhou stranu mi toho během pár minut na balkoně řekla víc než vy," rýpla jsem si do něj.

,,Včera jí sebrali ti muži, co vás drželi."

Zhoupl se mi žaludek. ,,Proč? Vy jste s nimi mluvil?"

Orlando krátce přikývl a prohrábl si vlasy. ,,Mají podmínku."

Všimla jsem si, jak Nicolas hodil po Orlandovi vražedným pohledem a narovnala jsem záda. ,,Jakou?"

Orlando váhavě pohlédl na Nicolase, který měl stále ten samý výraz. ,,Zjistili si v Esu, co jste vlastně zač, a chtějí vás dostat zpátky."

,,Drž hubu," zavrčel Nicolas tiše. Pak přešel ke mně, hrubě mě zvedl a přitáhl pevně k sobě. 

,,Přestaň mu nadávat a radši mi vyklop, o co tady jde," řekla jsem klidně a stiskla jeho ztuhlou bradu. Dlouho ještě zíral na něho a pak sklopil pohled ke mně. ,,Nevím, proč tě chtějí, ale nedopustím, aby ses jim dostala do rukou."


Revolta ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat