38. kapitola

10K 525 9
                                    

Ashley

Leželi jsme oba na boku, dívajíc se sobě navzájem do očí. Stále jsme ještě mlčeli. Možná jsme i párkrát na několik minut usnuli. Chtěla jsem, aby tenhle okamžik nikdy neskončil. Bylo to několik desítek minut ticha, klidu a míru. Pak začal Nicolas mluvit. 

,,Slib mi ještě jednou, že pokud ti teď řeknu další pravdu, tak mi neutečeš," zašeptal a já díky rozsvícené stolní lampičce mohla zřetelně vidět jeho pohled plný obav. Povzdechla jsem si a rozhodla se v duchu pro trochu moudrosti.

Utíkání nikam nevede.

Hysterie je to nejzoufalejší jednání.

Ovládni se, ať už ti poví cokoliv.

,,Slibuju," řekla jsem tím nejklidnějším hlasem a vzala ho pod přikrývkou za ruku. Vypadal, jako by se chtěl přiznat k dalšímu zabití, které koneckonců nejspíš nikdy nespáchal. 

,,Řekl jsem ti, že nemůžu mít děti, ale neřekl jsem ti proč. Před necelými dvěma lety jsem podstoupil vasektomii. Byla to unáhlenost. Říkám ti to hlavně kvůli okolnostem, které nastaly.

Pomalu jsem přikývla. ,,A ty okolnosti jsou...?"

Posmutněle se usmál. Musel se nutit, aby to ze sebe dostal, ale to jsem mu nevyčítala. O jakýchkoliv nepříjemných věcech se nemluví snadno.

,,Anabele je má bývalá přítelkyně. Nerozešli jsme se zrovna v nejlepším. Ani za nejlepší situace," řekl a zase se odmlčel. Tiše jsem si nad tím povzdechla. Asi očekával, že ho zase pobídnu k mluvení, ale já to z něj nechtěla tahat, takže jsem jen tázavě nadzvedla obočí.

,,Nezachoval jsem se zrovna nejlépe. Když mi řekla, že je těhotná, nechal jsem jí na nočním stolku peníze na zaplacení potratu a opustil ji."

Hlasitě jsem polkla a zahnala tím nehezká slova, která se mi nahnala do pusy. Řekla jsem jen: ,,To od tebe nebylo moc férové."

Přikývl, ale dál nic neřekl, takže jsem se musela zeptat na něco, co bylo už předem jasné. 

,,Takže ses nechal zneplodnit kvůli neplánovanému těhotenství své bývalé přítelkyně?"

Zase jen přikývl a já si to snažila v hlavě všechno urovnat. A bohužel jsem byla dostatečně bystrá na to, abych si dala dvě a dvě dohromady. 

,,Za tím je něco mnohem vážnějšího. Když jsem se vrátila a ona zmizela z mého dohledu, byl jsi jako opařený. Nechceš mi snad říct, že ona-"

,,Že si nechala to dítě?" skočil mi do řeči a mě už nepopsatelně vyděsilo jen to, že mi položil stejnou otázku, jakou jsem chtěla položit já jemu. S povzdechem jsem se zvedla do sedu a on mě okamžitě chytil za látku košilky.

,,Neutíkám," ujistila jsem ho, ale jeho stiskl i tak nepovolil. 

,,Jen se z toho potřebuju probrat, Nicolasi. Nemyslíš si, že by třeba mohla jen blafovat?" podívala jsem se na něj přes rameno a on zavrtěl hlavou.

Dobře, jinak. 

,,Jsi si jistý, že je to dítě tvé?"

,,Ne, to samozřejmě nejsem, ale možné to je." 

,,Máš dceru nebo syna?" 

,,Jak jsem řekl, já nevím, jestli-"

,,Máš dceru nebo syna?" zopakovala jsem a počkala několik vteřin.

,,Dceru."


Orlando

Seděl jsem v baru Apocalipsa, který se nacházel jen dvě ulice od Esa. Byl luxusnější, měl lepší drinky, ale zdaleka ne tak zajímavou atmosféru. Se zaťatou čelistí jsem hleděl na panáka čisté skotské a přemítal o zprávě, kterou jsem poslal Nicolasovi. 

Jestli si přečetl, že je Matt na svobodě a nechal to být, je idiot, pomyslel jsem si a následně nadskočil pod dotekem něčí dlaně.

Já o vlkovi...

,,Zdravím, Orlando," řekl hlubokým hlasem a jeho úsměv byl jedovatý jako hadí kousnutí.

,,Matte," odvětil jsem a pohlédl do jeho atraktivního, ale momentálně pěkně zjizveného obličeje. Evidentně mu bylo ukradené, že se na něj tak nevhodně dívám. Jen se s povzdechem sesunul na židli a taky si poručil panáka. Pak se ke mně natočil osou těla a prolomil ticho.

,,Slyšel jsem, že tví přátelé odjeli z New Yorku," začal, a když jsem nereagoval, pokračoval. ,,Takže se spanilá kráska nakonec skutečně odhodlala najít svého znovuzrozeného bratra?"

Zavrtěl jsem nad těmi žvásty hlavou. 

,,Nemůžu uvěřit, že jsem ti na několik minut na tohle všechno skočil," řekl jsem a Mattovi vyvstala na čele velká žíla. ,,Neměl jsi mi na co skočit." 

Uchechtl jsem se nad jeho přehnaně dramatickým výrazem a obrátil do sebe celou sklenici na ex. Byl jsem už na ten pocit pálení tak zvyklý, že když mi alkohol protékal hrdlem, necukl jsem ani o milimetr. Pak jsem se zase zahleděl na mého společníka a velmi mile mu řekl: ,,Jdi do prdele, Matte. Nezajímají mě tvé pohádky o oživeních, ani mě nezajímají tvé nevěřícné výrazy. Celý mě zkrátka nezajímáš a tak to i zůstane."

,,Měl by ses zajímat! Jsem schopen tu malou mrchu dostat zpátky do svých spár," varoval mě, ale bylo mu to na nic. 

,,Klidně můžeš, mně už na tom nesejde. Já nejsem ona. Pro mě za mě si ji zase odchyť."

Matt si mě dlouho měřil a pak se ke mně nepatrně přiblížil. ,,Než začneš dělat machra a dávat mi najevo, jak mnou pohrdáš, uvědom si, že tě můžu stáhnout na úplné dno. Můžu si na tebe vyhrabat hromadu věcí a dvojnásobek si k nim ještě vymyslet. Nezapomínej, že mám k rukám nejtvrdší mafiány. Já jsem zákon."

Otupěle jsem sledoval, jak se zvedl z barové židle a hodil mi před nos černobílou fotku. 

,,Vyvracet nebo měnit pravdu o Willovi je velmi nízký level. Naprosto pod mou úroveň. Ta fotka byla pořízena včera v Seattlu. Mimochodem, kdopak je ta blondýna na opačné straně ulice?" zeptal se výsměšným a trochu zlověstným hlasem. Pak se vzdálil a nechal mě zírat do neurčita.

Revolta ✔️On viuen les histories. Descobreix ara