Revolta ✔️

Prolog

Běžela jsem po světlých parketách, ve kterých se odrážely odlesky pozlaceného lustru nade mnou. Klapání podpatků v souladu s mým splašeným dechem tvořilo jakousi zoufalou melodii. Vběhla jsem na balkon a zapřela se dlaněmi o mohutné zábradlí zkrášlené tmavě rudými růžemi. Tolik luxusu kolem mě, který ve výsledku neznamenal vůbec nic. Trhla jsem sebou, když se ozvalo třísknutí dveřmi a vyhrnula si šaty.

,,Ashley!"

Jeho hlas, ten naléhavý, zoufalý zvuk mi vyslal do srdce takovou bolest, že jsem instinktivně stiskla víčka pevně k sobě.

Musíš jednat rychle!

Pravačkou jsem uchopila saténovou látku a druhou rukou se podepřela. Nohy jsem jedním rychlým pohybem přehodila přes okraj a zaryla nehty do jemných lístků těch krásných dekorativních růží.

Tohle mi bude chybět, pomyslela jsem si a zahleděla se před sebe. Všechna ta pastva pro oči, kterou svět nabízí. 

,,Ashley, kde jsi? Nech si to vysvětlit!"

Se rty lehce pootevřenými jsem pohlédla dolů, do té šílené hloubky, na jejímž konci se tvořila kolona aut. Špičky nohou mi poklesly jejich směrem a žilami mi proudil takový adrenalin, že mě téměř dovedl k orgasmu.

,,ASHLEY!"

Byl blízko, příliš blízko.

Z pravé nohy mi sklouzla lodička a já sledovala, jak mizí. Musela jsem ji následovat. Byla jsem zrazena, zdrcena a kromě svého mizerného života neměla co ztratit. 

Zavřela jsem oči, slza mě pošimrala na líci. Opatrně jsem se předklonila dopředu, rukama pevně svírajíc zábradlí, růže mi protékaly mezi prsty.

Dokážeš to! Pusť se.