44. kapitola

8.7K 488 19
                                    

Nicolas

Seděl jsem v čekárně největší nemocnice na Upper West Side a v hlavě měl takový zmatek jako ještě nikdy. 

I po hodině mimo dosah požáru mě z něj bolely oči a srdce mi stále tlouklo o sto šest. Navíc jsem nevěděl, jakou sračku to dostali do Ashley, ale byl jsem víc než přesvědčen, že to nebyly jen nějaké pitomé prášky na spaní. Museli ji zdrogovat. Chtěli ji zabít. Nebyla to jen výstraha, byla to odplata. Jinak jsem si to nedokázal vysvětlit. Také jsem si ale nedokázal vysvětlit - navzdory tomu s kolika šmejdy už jsem měl co dočinění -, že byl někdo tak nemilosrdný a zničil pro jednu odplatu tolik životů naráz. Matt to ale udělal. A třebaže nedostal to, co chtěl, i tak zabil každého, kdo v budově byl. A já jen doufal, že víc jak půlka žen z agentury byla v klubech a pracovaly. Že v tu chvíli nebyly tam. Že nezemřely. Přesto mi ale bylo jasné, že obětí bude hned několik a že je to průšvih jako blázen. Agentura byla tajná, snažili jsme se o sobě nedávat vědět a skončilo to výbuchem, který přilákal pozornost na kilometry daleko.

S tichými nadávkami jsem si složil hlavu do dlaní a snažil se pravidelně dýchat. Když se mého ramene dotkla Willova paže, ani jsem nevhlédl. Ashley nevěděla, že přijel se mnou, protože sám Will mě poprosil, abych mlčel. Nevěděl jsem, proč to pro něj dělám, ale faktem zůstávalo, že ho Ashley nechtěla vidět a to jsem musel respektovat. Rozuměl jsem její reakci, a i navzdory tomu, že znovu nalezený bratr by se nejspíš odhánět neměl, nikdo z nás jí její reakci nemohl vyčítat.

,,Měl by ses také nechat ošetřit," promluvil tichým hlasem a já narovnal záda, abych se rozhlédl po chodbě. Kvůli obětem výbuchu měla dnes nemocnice napilno pravděpodobně o dost víc než běžně. Nemělo cenu zachraňovat nikoho, kdo byl při výbuchu uvnitř budovy, ale bohužel to schytali i ti, kteří byli prostě jenom na dosah a neměli s tím vůbec nic společného. Z nějakého pro mě nevysvětlitelného důvodu jsem si to všechno dával za vinu.

Matt byl šílenec a já prostě neměl jinou možnost než udělat to, co jsem chtěl udělat už tehdy, když byl hospitalizován. 

Zabiju ho. I kdybych pro to měl udělat kdovíco.

,,O mě se laskavě nestarej." 

,,Zachránil jsi mi sestru," řekl a odkašlal si, aby ovládl tón svého hlasu. ,,Nicolasi, vím, že po tom, co se stalo, je každé mé slovo pro tebe nicotné. A taky vím, že tvá verze o vývoji událostí je ta nejhorší, jaká může být. Já to tak al-"

,,Nic nevíš," skočil jsem mu do řeči a jeho slova mě donutila opět narovnat ramena. Tentokrát jsem se na něj i podíval. ,,Máš vůbec tušení, čím vším jsem si od té doby prošel? Sakra, srát na mě, ale představ si, co musela cítit Ashley! Nikdy se nezbaví své porouchané, rozkolísané psychiky." 

A já zrovna tak. 

,,Když mi řekla, že jsi naživu, bránil jsem tě. Tvrdil jsem, že jsi jenom utíkal, jenže jsem nevážil slov. Matt po mně šel stejně jako po tobě, ne-li víc, a utekl jsem?"

Chvíli pozoroval můj ostrý pohled a pak řekl tím neklidnějším hlasem, jakým dokázal: ,,Já nejsem ty, Nicolasi. Já jsem já. Měl jsem strach. Byla to tak silná emoce, že mě donutila dělat zoufalé činy. Nechtěl jsem nikomu ublížit," řekl, a když se mu v očích zatřpytily slzy, přesunul pohled k zadním dveřím vyšetřovací místnosti, kde právě zkoumali stav jeho sestry. 

,,A jí jsem teprve nechtěl ublížit," zašeptal, načež se podíval na své dlaně. Hlas se mu neovladatelně klepal, když pokračoval. ,,Byla pro mě vždycky vším... Vím, že si nezasloužím její přízeň, ale nikdy jí nepřestanu mít v srdci na prvním místě."

Dlouho jsem se díval na jeho vyčerpaností shrbená záda a sklopenou hlavu. Snažil jsem se strávit jeho slova, ale i kdybych ho sebevíc chápal, co jsem mu měl na to říct? Že mám Ashley také na prvním místě?

Will se najednou pohnul a vytáhl z bundy visitku, kterou mi položil na koleno. 

,,Je tam moje číslo. Napiš mi prosím, jestli je Ashley v pořádku a... Ne, nic jí neříkej. Jen na ni dej pozor," řekl a pak si mě rychle změřil pohledem. ,,I na sebe." 

Nato se otočil k odchodu a já mu v tom nebránil. Nechtěl jsem. Potřeboval jsem se soustředit na Ashley a na její zdraví. 

,,Vy jste přítel?" 

Zahleděl jsem se na doktora staršího věku a krátce přikývl. S povzdechem se posadil vedle mě. Okamžitě jsem byl ve střehu. ,,Co je s ní? Co je s Ashley?"

,,Našli jsme jí v těle velké množství návykových látek a taky menší množství jedu. Nemá sice žádná vnitřní poranění, ale situaci to nijak neulehčuje. Musíme si ji tu nechat na jednotce intenzivní péče."

Sledoval jsem ho s vyvalenýma očima. Pevným stiskem mi zmáčkl rameno.

,,Můžu... můžu s ní mluvit?" zeptal jsem se hloupě. 

Jen zavrtěl hlavou a pustil mě. ,,Musíme zjistit, co všechno do sebe dostala a podle toho postupovat. Předávkování v kombinaci s jedy, to je vážná věc."

Celé tělo se mi rozpohybovalo tím, jak se mi zrychlil dech. Když se mě chtěl doktor znovu dotknout, jen jsem odmítavě zvedl ruku, abych ho zastavil. Periferně jsem viděl, jak ji zase spustil podél bílého pláště.

,,Nemyslete hned na nejhorší. Předpokládám, že nejzávažnější následek toho všeho může být maximálně amnézie."

Celý popelavý jsem hlasitě polkl a zadíval se na doktorův nacvičený klidný výraz. ,,Jako že si nebude nic pamatovat?"

Krátce přikývl. ,,I tahle možnost tu je. Což je samozřejmě tisíckrát lepší než zemřít a tak se k tomu musí i přistupovat."

Pro Ashley by nebylo nic lepšího než zapomenou na ty roky bolesti a bezmoci. 

Jenže tohle nebylo jen o tom. 

Pokud se Ashley probudí a bude mít amnézii, už nepůjde jen o vzpomínky. Nebude se trápit odchodem Willa, protože si ho nebude pamatovat. A stejně tak nebude vědět, kdo jsem já, natož, že ke mně kdysi možná něco pocítila.

Revolta ✔️Where stories live. Discover now