Revolta ✔️

25. kapitola

Ashley

,,Nevím, jestli chci, aby žili, ale vím, že nechci být koupena od někoho, kdo zabijí lidi."

Rychle jsem se natáhla pro kliku a vystoupila z auta, jenže jsem i tak byla moc pomalá a Nicolas mi už stál v cestě. ,,Opovaž se zase zdrhnout, Ashley! Jednou si moje a budeš poslouchat, slyšíš mě?!"

Měla jsem to očekávat.

,,Jsi majetnický," řekla jsem znechuceně a koutkem oka střelila k Leile, která se v autě začínala cítit očividně nepatřičně.

,,Máš pravdu. A když už v tom máme jasno, vrať se zpátky do toho zatraceného auta!"

Věděla jsem, že nemělo cenu zdrhat. Stejně by mě chytil.

Mlčky jsem vklouzla na sedadlo vedle Leily. Na jazyku mě přímo svrběla otázka, jestli vůbec smím sedět na zadním sedadle, jestli si náhodou nemám sednout vedle něj, ale tohle sarkastické pokušení jsem raději spolkla.

,,Jedeme do agentury."

,,A co ten hotel?" ozvala se Leila a Nicolas s povzdechem nastartoval auto. ,,Stavím se tam a vyřídím to. Nebo tam snad chcete zůstat?"

Obě jsme jen zavrtěly hlavou a nechaly ho, ať si dělá po svém. Nedokázala jsem si představit, jak mi bude trapně, až se s ním ocitnu sama. Měla jsem ale na výběr?

,,Počkejte tu," řekl po celé věcnosti ticha a po cestě k hlavnímu vchodu nás na dálku zamkl.

,,Myslí si, že bych utekla?" zeptala se Leila.

,,Ne, o tvůj útěk se nebojí."

,,Proč by- Ježiš!"

Obě jsme sebou trhly pod hlasitým nárazem, který se ozval od čelního skla.

,,Co to bylo?" vydechla Leila.

,,Asi pták," hádala jsem, ale popravdě jsem neměla nejmenší tušení.

,,Vyřízeno," pronesl Nicolas stroze, když se nečekaně usadil zpět do auta a my sebou opět trhly, což mu samozřejmě neuniklo. Ale nezeptal se. Radši se s obočím těsně u sebe zařadil do provozu, mlčky. Nenápadně jsem Leile naznačila, ať to nechá plavat a na ní bylo vidět, že už je taky tak vyčerpaná a tím pádem příliš slabá na další otázky.

Než jsem se nadála, zastavili jsme u agentury. Spěšně jsme všichni vystoupili.

,,Leilo, půjdete na svůj pokoj a zůstanete tam, dokud nebudeme mít jistotu, že vám nic nehrozí. Matt má komplice."

Nadzvedla jsem obočí a chytila Leilu za stále rozklepanou ruku. ,,Zvládneš to na pokoji sama?"

Jen oněměle přikývla.

,,Nicolasi, takhle to nejde. Koukni, jak se celá třese!"

Věnoval mi strohý pohled. ,,Do mého apartmánu nikdo nechodí. Leilo, můžu vám zajistit ochranku."

,,Ne, to je dobrý, děkuji. Jen řeknete Orlandovi, že jsem u sebe."

,,Leilo?" začal Nicolas nejistě a já přemýšlela, co z něj vypadne. ,,Měl Matt kondom, když...?"

Leila dvakrát otevřela pusu a zase ji zavřela. Pak po chvilce zašeptala: ,,Nevím, jestli ho měl."

,,Odkud znáš toho zatraceného Matta?"

,,Asi by vás měl prohlédnout gynekolog. Zajistím vám návštěvu."

,,Nicolasi!" zakřičela jsem, už vážně dopálená.

On jí opravdu nechá samotnou?

,,Jdu k sobě," oznámila Leila a vzdálila se.

Hlasitými kroky jsem napochodovala do výtahu a naťukala kód 2824.

,,Nicolasi, u hotelového výtahu jsi mi řekl, ať se nebojím. To je ale nemožné! Já... já... je mi zle," hekla jsem a následně se už ocitla v jeho náruči. V uších mi začalo hučet, před očima se mi udělala černočerná tma a polil mě studený pot. Jen matně jsem si uvědomovala, že Nicolas vyšel schody a následně mě položil na studený přehoz na posteli.

,,Jsi jen v šoku."

,,Málem jsem toho chlapa zabila. Málem jsem je zabila oba!"

,,Ale nezabila. Uklidni se."

V dlaních sevřel má ramena. ,,Musím využít čas, který Matt tráví v nemocnici na to, abych učinil veškerá opatření."

Vzlykla jsem a chytila ho za dlaň, která doteď svírala mé rameno. S povzdechem si propletl prsty s mými a zapřel se o loket, aby líp viděl do mých vyděšených očí. ,,Ššš. Teď jsi tady. Oba jsme tady."

Potichu jsem smrkla a zamračila se na něj. ,,A co jako?"

Zasmál se a za boky si mě přesunul na kraj postele. Pomalu mě zbavil oblečení, až jsem před ním ležela jen ve spodním prádle a on mohl začít zkoumat každý centimetr mé obnažené kůže. Cukla jsem sebou, když mi strništěm přejel po vnitřní straně stehna a vpletla jsem prsty do jeho vlasů.

,,Jsi hodinu od hodiny víc neposlušná, víc drzá... Víc a víc mě vzrušuješ. A co dělám já? Místo, abych tě měl tam, kde tě chci mít, cítím neustálou potřebu tě chránit."

S tímhle prohlášením se zase vrátil ten pocit.

Já tu nejsem náhodou. Není náhoda, že jsem jeho.

,,Řekni mi víc," zašeptala jsem a vnímala, jak se mi jeho horké rty přibližují ke klínu.

,,Nejsem dobrý člověk, Ashley."

Nevěděla jsem, jestli mu mám věřit, ani proč to říká.

Mé úvahy se ale naštěstí včas rozplynuly, když mi Nicolas jedním rychlým pohybem stáhl kalhotky a sevřel v dlaních má stehna. Se slastným výkřikem jsem se zaměřila na ten titěrný bod mezi nimi, který Nicolas neúnavně dráždil jazykem.

Hrubě jsem ho zatahala za vlasy a přitahovala si ho pořád víc a víc k sobě. Byl to ten nejlepší způsob upuštění páry, jaký mi mohl dopřát. A já ho za to v tu chvíli zbožňovala. Vyšplhala jsem ohromující rychlostí až na vrchol, a když už jsem byla úplně na krajíčku, tak se do mě Nicolas nádherně pomalu zasunul a dopřál mi tak poctivý niterní orgasmus, při kterém mi nejdřív vystřelily nohy daleko od sebe a pak se naopak hrubě utáhly kolem jeho pasu.

,,Bože," hekla jsem a dýchla mu na jeho pevný hrudník. Napadlo mě, jaká je ironie, že i když jsem v tu chvíli sotva popadala dech, mohla jsem se po nespočetně hodinách opravdu zhluboka nadechnout. Věděla jsem, že můj život se jen tak nezlehčí, ale po celé věcnosti jsem se aspoň na pár minut přestala starat o to, co bude zítra.