35. kapitola

10.8K 571 17
                                    

Ashley

Nebylo pochyb o tom, že Nicolas vypadal úžasně. Ostatně jako vždycky. A v tmavém svetru v kombinaci se světle hnědými kalhotami mu to teprv seklo!

,,Vypadáš úžasně," zašeptala jsem on mi odpověděl zdrženlivým úsměvem. To už mi to nedalo a zeptala jsem se: ,,Nechceš mi říct, co se děje?"

Zatvářil se odmítavě. S hlavou plnou otázek jsem se zvedla a taky přistoupila ke kufru, abych na sebe něco hodila. Vyhrály to šaty zkombinované s vysokými kozačkami a tmavými silonkami. Pak jsem si přes sebe hodila zimní kabát a Nicolas mi vnutil čepici.

,,Jsi rozkošná," řekl pak a políbil mě přes ni na čelo. Bezděky jsem se na něj široce usmála a dělala, že je to jeho mlčení úplně v pořádku. Ovšem když se ke mně otočil zády, vyplázla jsem jazyk.


Nicolas

Nevěděl jsem, jak velkou plochu mám v centru očekávat, ale hádal jsem, že bude dostatečně velká, abych tam na Anabele nenarazil. Přišlo mi až směšné, že když uteču do náhodně vybraného města, musím tam narazit na svou bývalku, kterou jsem zbouchl. To díky ní a jejímu lhaní o užívání antikoncepce jsem si nechal udělat vasektomii. Nevím, proč měla zájem se mnou vůbec mluvit. V tu chvíli, kdy jsem jí dal peníze na potrat, mě přece začala nenávidět.

Nepatrně jsem zavrtěl hlavou, abych z ní vyhnal všechny tyhle sračky a přivolal jsem výtah. Ashley stála tichá jako myška po mém boku a já jí pomalými pohyby hladil po zádech. Nechtěl jsem, aby si mou viditelnou změnu nálady vyložila špatně. Ona za nic nemohla.

Jakmile se dveře výtahu otevřely, dal jsem jí pokyn, aby vstoupila první. Měl jsem pokaždé tendenci ve výtahu naťukávat kód do svého patra, takže když jsem teď natáhl ruku k prázdné zdi, Ashley se hlasitě rozesmála. Při pohledu na její radost se mi roztáhly koutky úst široce do stran a pomalu jsem si jí přitáhl do objetí.

,,Promiň, že je toho tolik," zašeptal jsem jí do vlasů a její smích utichl. Vzhlédla ke mně a zpod řas na mě upřela naštvaný výraz. S úsměvem jsem zavrtěl hlavou. ,,Nemluvím jen o Willovi. Mluvím tak nějak... o všem."

Ashley si chvíli sama pro sebe přikyvovala a pak se mi opět podívala do očí. 

,,Všude je něco, ne?" řekla nakonec a já uslyšel, jak se mi za zády otevřely dveře. Chytil jsem ji za ruku a několikrát jí přejel palcem přes klouby.

,,Jo, to máš pravdu."

**

Na trhy jsme šli pěšky s asistencí mého telefonu a Google mapou, která nám pomohla dostat se do deseti minut na místo. Byla ukrutná kosa, takže jsem okamžitě mezi všemi těmi stánky sháněl nějaký tvrdý alkohol, který by mi prohřál krk. 

,,Máš žízeň?" zeptal jsem se Ashley a zastavil u stánku s pitím. Ztuhle přikývla a z úst jí vyšla hustá pára. 

,,Dám si zelený čaj s citronem," odvětila a já si navzdory chuti na alkohol objednal to samé.

,,Seattle je krásný," řekla, když se posadila na lavičku a hleděla na mrakodrapy, které se nad námi tyčily. Viděl jsem, jak se stále celá chvěje. S úsměvem jsem vytáhl z tašky malou deku, kterou jsem s sebou vzal záměrně, a posunul jí Ashley pod zadek. Pak jsem se posadil vedle ní. Tiše mi poděkovala, ale pořád se dívala nad sebe. Člověk by řekl, že ho to nijak nepřekvapí, koukat se na mrakodrapy, když je z New Yorku, ale nebyla to pravda. Seattle byl zatraceně rozdílný od New Yorku a upřímně jsem se v něm teď cítil lépe.

,,Máš pravdu, je to nádhera," řekl jsem a očima sklouzl opět k Ashley. Podívala se na mě a tváře, které už tak měla červené, jí ještě víc zrudly. Ani jsem nevěděl, co to dělám. Možná jsem si jen vážně chtěl potvrdit to, co jsem řekl do telefonu Anabele. Že je Ashley má přítelkyně. S úsměvem jsem se přisunul blíž a políbil ji. Okamžitě se natiskla co nejvíc ke mně a tiše zasténala. Chtěl jsem v tu chvíli zastavit čas. Tenhle okamžik byl tak rozdílný od toho, co jsme spolu od začátku zažívali. Bylo to opravdové a nebylo to za takových okolností, od kterých by měl ten polibek jen odvést naši pozornost. Prostě jsme se chovali jako pár.

,,Nicolasi," zašeptala, když jsem od ní odlepil rty a zadíval se do jejích touhou lesklých očí.

,,Zdravím, hrdličky." 

Naše souznění přerušil mně velmi známý ženský hlas. S velkým sebezapřením jsem se společně s Ashley zadíval na Anabele. Měl jsem sto chutí poslat ji někam, ale nechtěl jsem to udělat před Ashley.

,,Zdravím," promluvila Ashley, protože jí to ticho muselo připadat protivné a pak se v očekávání na mou reakci zahleděla zpátky do mých očí. Byl jsem naprosto bez výrazu. I bez hlasivek.

,,Vadilo by, kdybych si vašeho přítele na chvíli odtáhla stranou?" zeptala se Anabele a já viděl, jak Ashley při slově přítel zamrkala.

,,A-ano, ovšem," řekla a postavila se. Pak mi zmizela z dohledu, což mi na klidu zrovna dvakrát nepřidalo. Anabele se mlčky posadila na místo, kde před chvílí seděla Ashley a věnovala mi fascinovaný pohled.

,,Odkdy je z tebe takový romantik?" zeptala se a já si ji jen mlčky změřil od hlavy až k patě. Byla podobně oblečená jako Ashley, ale jinak byla úplně odlišná. Její karamelově hnědé oči byly zvýrazněné sytě černými linkami, rty měla rudé a krátké vlasy obarvené na tak světle blonďatou, že až hraničila s bílou. I přes kabát se jí jasně rýsovaly její výrazné křivky a umělá prsa.

,,Vyřízli ti jazyk?" zeptala se, když už jí evidentně štvalo, že neodpovídám, ale já jen pokrčil rameny. ,,Nevím, co ti mám odpovědět. A ani nevím, proč kvůli tobě musela Ashley odejít. Nechci, aby si kvůli tvým hrám udělala mylný obrázek."

To jí otevřelo oči i pusu dokořán a několikrát hrubě přikývla, což vůbec nepůsobilo elegantně v souladu s tím, jak byla naparáděná. 

,,Aha. Tak mylný obrázek," řekla si spíš pro sebe a věnovala mi úsměv ve stylu ty mi můžeš...

Už mi to vážně začalo lézt krkem. Přijel jsem sem zapomenout a ne se vracet zase k jiným démonům z minulosti.

,,Řekni mi důvod, proč tu teď sedíš. A na žádné čtení mezi řádky nemám náladu," uvedl jsem na pravou míru a vyčkával, co z ní vypadne. Překvapilo mě, jak ze vteřiny na vteřinu vypadla z role a znejistěla. Pak jsem zahlédl v jejích očích slzy. Možná jsem ji nenáviděl za spoustu věcí, ale kdysi jsem ji měl taky pro spoustu věcí rád, takže jsem nemohl předstírat, že jsem si toho nevšiml.

,,Co je ti?" 

Anabele jen tiše popotáhla a pak vytáhla z kapsy peníze a podala mi je. Dolary, které jsem držel v ruce a sledoval, jak vlají v mrazivém větru, mi vůbec nedávaly smysl. Tázavě jsem nadzvedl obočí a ona hlasitě polkla. ,,To jsou peníze za potrat."

Zavrtěl jsem hlavou a vůbec tomu nerozuměl. 

,,Já ti ale nikdy neřekl, že je chci zpět. A přestaň už natahovat," sklopil jsem zrak k penězům. ,,Znervózňuje mě to."

,,Mělo by," zašeptala a já se na ni opět zadíval. Několikrát zamrkala a přejela si zuby po spodním rtu. ,,Já jsem na potrat nešla, takže mi ty peníze nepatří."

Revolta ✔️Where stories live. Discover now