19. kapitola

14.3K 789 15
                                    

Nicolas

,,Počkej, tohle nemůžeš!" zakřičela Ashley, jakmile ji rychlost zarazila do sedadla.

,,Já musím," odpověděl jsem v rámci možností co nejklidnějším hlasem. ,,Už jsem ti řekl, že to zboží nemám."

,,Tak mi aspoň řekni, kam jedeme."

,,Přece domů. Nemusíš se bát," zalhal jsem. ,,Nikdo se nedostane do mého apartmánu bez kódu."

,,Až na Orlanda," připomněla mi a já se bezděky podíval do zpětného zrcátka. Ashley to samozřejmě zpozorovala a udělala to samé. ,,Sledují nás!"

,,Jistě že nás sledují. Orlando tu budovu vlastní, takže má bohužel právo znát všechny kódy."

,,No... to je výborný," řekla sarkasticky, a než jsem na to stačil zareagovat, vyhrkla: ,,Dobře, dejme tomu, že se ukryjeme v tvém apartmánu. Ale co ostatní lidé v budově, Nicolasi?"

Aniž bych odpověděl, zvažoval jsem své možnosti a myslel na následky jejich realizace.

Nemůžu donutit Orlanda najmout ochranný tým, protože by se na to muselo přes policajty.

,,Nicolasi?"

Několikrát jsem zamrkal a pak vytáhl mobil.

,,Vydrž," řekl jsem a vytočil Orlandovo číslo. Vzal to na druhé zazvonění. ,,Nicolasi! Žiješ?"

,,Mám ji a jedu domů."

Nastalo ticho. ,,Počkej, ty ji máš? Kdes vzal zboží?"

,,To je teď jedno! Poslouchej mě, uzavřeš všechny vchody kromě hlavního a rozhlasem všem řekneš, že do odvolání nikdo nesmí opustit pokoje. Pak na nás budeš čekat u hlavních dveří, které zamkneš, jakmile zapadneme dovnitř."

,,Pár Krásek je teď určitě v nočních klubech, Nicolasi. Jak se dostanou... Nechceš mi říct, o co jde?"

,,Ne."

,,Tys jim žádné zboží nepředal, že ne?"

Zpozoroval jsem, jak se k nám Matt čím dál víc přibližuje. ,,Čekej u dveří. Setřesu je."

V rychlosti jsem vsunul mobil do kapsy od kalhot. ,,Jsi připoutaná?"

Zamračila se na mě. ,,Nemůžeš je setřásat."

,,Tak sleduj."

Sešlápl jsem pedál až na podlahu a zabořil záda do sedadla.

,,Zastaví tě policie!"

,,To bych právě teď potřeboval. Ve společnosti policajtů by za námi nejeli."

,,Kvůli takové rychlosti ti ale nedají pokutu, Nicolasi! Rovnou ti seberou řidičák!"

Snažil jsem se ignorovat všechny následky rychlé jízdy, které mi tu Ashley líčila, a se zpocenými dlaněmi jsem se proplétal mezi auty.

,,Kde ses, proboha, naučil takhle řídit? Ty neutíkáš poprvé, že ne?"

Usmál jsem se a zahnul u první odbočky. ,,Všimla sis, za jakých okolností jsme si začali tykat?"

,,Neodváděj pozornost od tématu! Co jsi zač?"

,,Jsem tím, kým zrovna chci být," řekl jsem, což nebyla tak docela pravda. Jen občas jsem byl tím, kým jsem chtěl. V tuhle chvíli jsem byl pouze ten, co utíkal.

S hlubokým nádechem jsem pohlédl do zpětného zrcátka. Jak jsem tak nervózně bubnoval prsty do volantu a čekal, až se auta přede mnou dají do pohybu, došlo mi, že je Ashley podezřele zticha.

,,Ashley?"

Místo rtů měla jen úzkou čáru.

,,Nechci se s tebou bavit. Ten chlap mě zfackoval a zkopal do klubíčka," zašeptala a pohlédla na mě se slzami v očích. ,,V sále jsi mě úplně očaroval. Měla jsem z tebe ale respekt. Pořád ho mám. Bohužel ne o moc menší než z těch chlápků, co mě drželi jako rukojmí."

Ujel mi překvapený nádech. ,,Já bych na tebe nikdy ruku nevtáhl."

Ztěžka polkla. ,,Máš volnou cestu. Jeď."

,,Ashley-"

,,Jeď!"

,,Nejsem jako oni," stál jsem si na svém a snažil se auto řídit tak, abych ho úplně neoddělal.

,,Ale děláš nelegální věci, stejně jako oni. A nemluvíš se mou upřímně."

,,Tohle upřímné je," ujistil jsem ji a jen taktak jsem vybral poslední zatáčku.

,,Do čeho jsem se to zapletla," zašeptala sotva slyšitelně.

,,Neměla jsi toho být součástí. To zboží bychom sháněli možná týdny, v horším případě měsíce. Jakou si myslíš, že bys měla šanci na přežití, kdybych se nerozhodl blafovat?"

,,Neměla, sakra," řekla a rozhodila frustrovaně rukama.

Zastavil jsem před budovou a chtěl jí pomoct, jenže si založila ruce na prsou a nehybně zírala před sebe.

,,Ashley, musíme jít. Jsou nám v patách," naléhal jsem na ni, jenže ona nehnula ani brvou.

,,Dělej!" zakřičel jsem v návalu adrenalinu.

,,Proč? Abych se schovávala? Abych i nadále žila v tajnostech a lžích?"

Natáhl jsem k ní dlaň. ,,Prosím, pojď se mnou."

Několikrát zamrkala. ,,Proč mě chráníš?"

Zavrtěl jsem hlavou. ,,Nevím."

Do prdele!

,,Vidím je! Pojď, prosím!"

Když mě poslechla a vystoupila, několik lidí se za ní otočilo, očividně byli překvapeni jejím výběrem oblečení a možná i tím zuboženým vzhledem.

,,Pojď, běžíme!" pobídl jsem ji a zapadl s ní do vstupní haly, která byla úplně prázdná. Orlando zamkl dveře na tři západy a aktivoval neprůstřelná skla. Pak se k nám celý udýchaný otočil a zadíval se na Ashley. ,,Jste v pořádku?"

Rty se jí zachvěly a víčka přivřela. Pak k němu přistoupila blíž a vpálila mu hlasitou facku. ,,Jen jsem si říkala, že vám něco dlužím."

S očima dokořán jsem pozoroval, jak si Orlando mne tvář, zatímco se Ashley klidným krokem odebírala k výtahu. Aniž bych se tím dál zabýval, rozběhl jsem se raději za ní a vběhl rovnou do kabiny, kde už naťukávala kód na dotykovou obrazovku. Opřel jsem se a vztáhl dlaň k jejímu rameni, které jsem opatrně stiskl.

,,Co bude, až přijedeme nahoru?"

Stále ke mně byla otočená zády, ale mou ruku se nepokusila setřást.

To se uvidí, pomyslel jsem si.

Revolta ✔️Where stories live. Discover now