12. kapitola

14.9K 893 22
                                    

Ashley

,,Půjdu už spát," oznámila jsem Orlandovi, třebaže jsem neměla chuť se s ním bavit. Nebylo mi tady dole vůbec příjemně a bůhví, že jsem se pak na pokoji necítila o moc líp.

Už podruhé za večer jsem ze sebe shodila ty drahé šaty, pečlivě je složila do skříně umístěné naproti posteli a pak už se zachumlala do peřin, které byly cítit po nějakém drahém pracím prášku.

Nebreč, nebreč!

Zítra je taky den.

Když nejde o život, tak o co, sakra, jde?

**

Ráno mě probudilo naléhavé klepání na dveře. Prudce jsem se posadila na posteli, až se mi zatočila hlava, a na nejistých nohou, které byly ke všemu bolavé od podpatků, jsem došla ke dveřím.

,,Zdravím," promluvil pevný, lehce šeptavý hlas a já úplně ztuhla. Jednak mě vykolejila jeho přítomnost, ale i fakt, že až takhle opožděně mi došlo, jak málo toho na sobě mám. Přesněji řečeno jsem měla jenom ty kalhotky, ve kterých mě Nicolas viděl už včera, a vršek mi opět scházel.

Rychle jsem zmizela v koupelně a popadla první ručník, který mi přišel pod ruce. Až pak jsem se se zrudlými tvářemi vrátila do jeho společnosti.

,,Omlouvám se," zamumlala jsem a zkoumala své propletené prsty.

,,Neomlouvejte se. Jen jsem pocítil nutkání zopakovat jistou věc," řekl a já při vzpomínce na to, jak vtáhl mou bradavku do úst, zrudla ještě víc.

Překvapil mě, když kolem mě prošel, zastavil se u postele a pak se s hlasitým stenem svalil do neustlaných peřin. Hřbety rukou si zakryl oči a dlouho si je mrnil, takže jsem měla možnost prohlédnout si jeho tělo.

,,Ta nabídka společnice v mém lokále pořád platí. Ale..."

Ale co?

,,...předpokládám, že už jste mě prokoukla."

,,Nechápu, jak to myslíte," řekla jsem popravdě a on spustil jednu ruku podél těla, aby se na mě mohl podívat. ,,Líbí se vám tenhle pokoj?"

,,Nejdřív jsem byla nadšená, ale teď mé nadšení povadlo. Připadám si tu jako host."

Zvedl se do sedu a lokty se zapřel o kolena. Pak svěsil hlavu a nabídl mi pohled na nekonečné množství vlasů, které mu ladily s kalhotami i botami. ,,A co byste řekla, kdybych vás do dnešního večera tohoto bytu nadobro zbavil?"

Dlouho jsem mlčela a snažila si to v hlavě dát dohromady. ,,Zbavil?"

,,Chtěla byste to změnit?"

,,Ale co?"

Zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. Z jeho všeříkajícího výrazu mi poklesla kolena a jen taktak jsem udržela rovnováhu. ,,Znáte mě sotva pár hodin a už si mě chcete koupit?"

,,A proč ne?" řekl, jako by šlo o něco běžného.

,,Nebude se mnou žádná řeč, dokud mi aspoň vy nepovíte, jak se za nás platí."

Nadzvedl obočí a lehce se usmál. ,,To nejde."

,,V tom případě nemám zájem být prostředkem tohoto obchodu."

Už jsem měla v plánu odsud odejít jenom v ručníku a přijmout své následky, jenže Nicolas mi zablokoval možnost uniknout, když se postavil před dveře a opřel se o ně zády.

,,O tomhle vy nerozhodujete, Ashley, to přece moc dobře víte," řekl hrubě, ale když viděl můj vyplašený výraz, trochu zvolnil a s výdechem zašeptal: ,,Já vám to nemůžu říct. Věřte mi, že to nechcete vědět."

Jeho naléhavý tón mě zrovna dvakrát neuklidňoval. ,,Umírá kvůli tomu někdo?"

Až příliš rychle zavrtěl hlavou. ,,Ne, nic takového, ale přesto bych vám to nerad říkal."

Dýchal přerývavě. Zdálo se, že zápasí s něčím, co držel uvnitř sebe a mně ho v tu chvíli bylo skoro líto.

,,Já..." Nevěděla jsem, co mám říct. Musela jsem vůbec něco říkat? ,,Dobře si to rozmyslete, Nicolasi. Nejsem vaše liga. Neumím-"

,,Nenamáhejte se, já už jsem se rozhodl. Do osmi večer se tu pro vás stavím," řekl a podíval se přes mé rameno. ,,Soudím, že jste si stejně zatím moc nevybalila, tak vám to aspoň ušetří čas."

,,Čas na co? Kurvit se?"

Pootevřel ty nádherné rty a zase je zavřel. ,,Jdu teď hned podepsat smlouvu, takže k žádnému kurvení nedojde."

,,O žádné smlouvě nevím."

,,Tak teď už víte," odvětil, přistoupil ke mně o dva kroky blíž a chraplavým hlasem dodal: ,,Do večera jste má."

Revolta ✔️Donde viven las historias. Descúbrelo ahora