2. kapitola

17.8K 830 27
                                    

Ashley

Třebaže jsem se představila jménem, které vlastně neexistovalo, nehnul ani brvou. Jen pustil mou ruku a vytáhl ze saka vizitku s logem.

,,Krásky noci?"

Přikývl. ,,Ano, je to má agentura. Nabízím ženy k prodeji."

Zhoupl se mi žaludek. ,,Takže Krásky noci jsou...?"

Ušklíbl se nad mou zdrženlivostí a rozhlédl se po rušné New Yorské ulici. ,,Snažíte se říct slovo prostitutky?"

Nepatrně jsem přikývla. 

,,Velmi zjednodušeně by se to tak dalo říct."

Několikrát jsem zavrtěla hlavou, pusu lehce pootevřenou.

,,Neukvapujte se, Revolto."

Nemám se ukvapovat? 

,,Promiňte, ale možná jen nerozumím tomu, co mi tu říkáte. Co jste myslel tím velmi zjednodušeně by se to tak dalo říct?"

Orlando se na mě chvíli mlčky díval a pak natáhl ruku, abych mu do ní dala vizitku, která byla zmačkaná. Ani jsem si neuvědomila, že jsem ji takhle zmrzačila.

,,Děkuju," zamumlala jsem, ale nedokázala jsem se mu podívat do očí. 

,,Prostitutky obyčejně vykonávají služby pro své zákazníky. U Krásek noci je zásadní rozdíl v tom, že nejsou určeny pro širokou škálu mužů, ale jen pro jednoho."

,,Pro jednoho?" 

,,Přesně tak. Pro toho, kdo si je koupí. Jsou jeho majetkem, bydlí s ním a samozřejmě dostávají zaplaceno."

Ten chlap se zbláznil

,,Prosím vás, povězte mi, proč bych něco takového měla dělat?"

Naklonil hlavu ke straně, ve tváři samolibý výraz. ,,Řekla jste, že máte finanční potíže. Tohle vás jich zbaví."

,,Jak to můžete vědět?"

Široce se na mě usmál. Byl to dravý úsměv, plný živelnosti a nespoutanosti. ,,Když se prodáte, už nebude cesty zpět. ..... Netvařte se tak."

,,Jak?"

,,Zřejmě to na vás působí jako definice pekla, že?"

Mlčky jsem ho pozorovala a žmoulala mezi prsty novou vizitku. Měla jsem chuť zvednout ruce a roztrhat mu ji nosem.

,,Nevím, jak moc velké dluhy máte. Mohu vás ale ujistit, že práce v Esu vám od nich nepomůže."

Oněměle jsem přikývla a hned nato se otřásla zimou. ,,Promiňte, ale já..."

,,Mou vizitku máte. Je na ní adresa agentury a telefon na mě. Víc prozatím není třeba. Stavit se můžete kdykoliv během dne. Do ničeho vás nebudu nutit," řekl a zašel zpátky do baru. Připadal mi jako přízrak.

Stála jsem tam, zmrzlá až na kost, vyděšená, frustrovaná a taky pekelně zvědavá.

**

Zavřela jsem za sebou dveře a na chvíli se opřela o jejich tvrdý povrch. Bydlela jsem v jedné z těch odlehlých čtvrtí, kde se pohybovali opravdu divní lidé. Občas jsem se sama sebe ptala, jestli mezi ně sama nepatřím.

Položila jsem klíče na noční stolek a rozsvítila stolní lampu. Rozhlédla jsem se po svém skromném příbytku, který byl tvořen z jedné malé místnosti, kuchyňského koutu a koupelny, která už zažila lepší časy. Necítila jsem se tu nikdy dobře, ale to ani v dětském domově. Člověk bohužel občas nemá na výběr.

S povzdechem jsem dopadla na matraci položenou na podlaze a natočila náramkové hodinky proti světlu vycházejícímu ze žárovky.

,,Čtyři hodiny ráno," špitla jsem si sama pro sebe a zabořila hlavu do polštáře s květinovým povlečením.

Pořád jsem nemohla dostat z hlavy Orlanda a jeho nabídku.

Co bych tím ztratila? Nemám rodinu, nemám přátelé... Kdo by mě za to mohl odsoudit?

Zadívala jsem se na strop. V rohu se tvořily černé skvrny od plísně. V tomhle bytě bylo věčně chladno, protože jsem nechtěla platit za topení a časem jsem si na to přivykla. Zdi ne. Jak dlouho se dalo takhle žít?

Třeba by ses jako prostitutka cítila líp.

Jakou hodnotu bys vlastně měla?

Kolik bys stála onoho neznámého muže peněz?

A nemohla by si tě koupila žena?

Frustrovaně jsem si zajela rukama do vlasů a zamračila se, když jsem spatřila vlastní dech. 

Vážně bych měla aspoň trochu zatopit.

Zvedla jsem se z matrace a odebrala se k topení, které jsem zapnula na první stupeň. Pak jsem zapadla zpátky pod přikrývku a zavřela oči v naději, že se mi podaří usnout.

.
.
.

Všechno, co v životě uděláš, by mělo mít nějaký důvod, Ashley, uslyšela jsem v hlavě bratrův hlas a trhla sebou, takže jsem byla okamžitě vytržena z pomalého usínání. 

Kruci!

Zamumlala jsem něco nesrozumitelného a znovu pohlédla na strop. Zhluboka jsem se nadechla a zašeptala: ,,Všechno by mělo mít důvod."

.
.
.

Udělám to.

Revolta ✔️Where stories live. Discover now