64. kapitola

6.4K 369 14
                                    

Ashley

Will vešel do našeho apartmánu zrovna ve chvíli, kdy jsem vystrčila hlavu z koupelny. Měla jsem na sobě jenom ručník, takže jsem okamžitě zrudla ponížením.

,,Dám vám radu, lidi, zamykejte se," řekl a tlačil víčka dramaticky k sobě.

,,Pitomče," zasmála jsem se a popadla z postele své oblečení. Pak jsem zmizela zpátky do koupelny, abych se tam v klidu oblékla a vystrčila Nicolase do místnosti za Willem, protože ten se před ním klidně svléct mohl.

**

,,Pokud mi dneska řekne doktor, že je vše v pořádku, odjedeme do Seattlu a koupím nám tam byt," řekl Nicolas a já zvedla pohled od svého čaje.

,,Nebo dům. Jak budeš chtít..."

,,To myslíš vážně?" zeptala jsem se a opřela si záda o opěradlo dřevěné židle, která měla každý kousek dřívka vyřezaný do zvláštních ornamentů.

Restaurace hotelu byla pohádková, ale stejně mě lákalo, že bychom odsud odjeli. Jen kvůli restauraci jsem tu přece zůstávat nemohla.

**

,,Vše je v pořádku, pane Wishi," řekl doktor a zadíval se na tetování, které měl ještě stále lemované narudlou kůží.

,,Vlastně bych ti to mohla rovnou namazat," usmála jsem se a vytáhla z kabelky malou tubu, abych Nicolasovi lehce přetřela tetování.

,,Děkuju," šeptl mi do ucha a políbil mě pod lalůček. Pak se obrátil na doktora a začal si natahovat košili.

,,Chci nejdéle do zítřka opustit Miami. Je to možné?"

Doktor si sundal rukavice a něco naťukal do počítače. ,,Další kontroly už nejsou třeba. Přesto by nebylo od věci zařídit si pravidelné kontroly po dobu tří měsíců i v oblasti, kam se hodláte přemístit."

,,Chceme odjet do Seattlu," řekl a doktor mi věnoval všeříkající pohled, který Nicolas díkybohu nezahlédl.

Nevydávají zločince, proběhlo mi hlavou.

,,Mám tam známého. Zařídím vám u něj návštěvy," slíbil Nicolasovi a ten s úsměvem vstal z nemocničního lehátka.

,,Děkuji moc. Ashley, jenom si rychle odskočím," řekl a já ho pohladila po paži. Jakoby mě opařil, když si mě za tu dlaň, kterou jsem ho hladila, přitáhl do náruče a naprosto nevhodně mě hluboce políbil v ordinaci s asistencí doktora. Když se ode mě odtáhl a vzdálil se, zůstala jsem tam stát rudá jako rak.

,,Páni, jak já bych chtěl být mladý," zamumlal s úsměvem doktor a dopsal lékařskou zprávu na počítači. Dal tisk a natočil se v židli čelem ke mně.

Přimhouřila jsem oči. ,,Pořád mu nevěříte, že?"

Usmál se a vstal na nohy, aby ke mně mohl přistoupit. Udržoval si vhodnou vzdálenost, ale i tak stál blízko. 

,,Věřím, že vás miluje. Ale jinak mu nevěřím. Je to zločinec."

Hlava se mi sama od sebe rozhýbala do stran. ,,Ne, to není. Je to jen komplikovaný člověk, ale kvůli tomu se mu přece nedá říkat... no... tak, jak mu říkáte vy."

,,Nechci tím nikoho urazit, Ashley. Jen vás prosím, abyste se měla na pozoru, ano?"

Dlouho jsem zkoumala očima jeho rysy a pak mě probraly těžké kroky, které se ozývaly na chodbě. Rychle jsem přikývla, třebaže jsem se neměla v plánu mít na pozoru a doktor se otočil ke kopírce, aby podal lékařskou zprávu Nicolasovi, který se v tu chvíli zrovna vrátil.

Revolta ✔️Where stories live. Discover now