10. kapitola

15.2K 813 4
                                    

Ashley

,,Dáte si ještě sklenku?" 

Ještě?

Takže on mě už nějakou dobu pozoruje. Jak by jinak věděl, že už jsem si předtím dala skleničku?

Nebo se to od dnešního večera zkrátka očekává a já jen dělám z komára velblouda?

Chtěla jsem dát svému žaludku šanci, aby se zklidnil, jenže mé nervy ten alkohol přímo vyžadovaly, takže nakonec zvítězily.

,,Tady," řekl a podal mi další skleničku. Rychle jsem se napila a ztěžka polkla velký doušek. 

,,Nechcete mi říct své skutečné jméno?"

Dech se mi zadrhl a bezděky jsem očima zapátrala po sálu, jestli náhodou nezahlédnu Orlanda, abych mu dala signál k záchraně. Ale v té mase lidí to bylo prakticky nemožné.

,,Slečno?"

,,Já... jmenuji si Revolta."

,,Ach, ovšem," řekl takovým tónem, že mi bylo na sto procent jasné, že mi to vůbec nežere, což mi zrovna nepomohlo. Zkusila jsem to tedy jinak: ,,Proč chcete vědět mé jméno?"

Povzdechl si a já na jeho tváři poprvé zahlédla ďolíčky, když se lehce usmál. ,,Uvažuji o tom, že bych vás zaměstnal jako hlavní Krásku ve svém nočním klubu. Měla byste z toho pravidelný příjem a nemusela roztahovat nohy bůhvíkde. A právě proto chci znát vaše jméno. Ať si vás tam klidně oslovují Revolto, stejně jako tady, ale když spolu budeme mluvit ve dvou, tak by bylo vhodné vás oslovovat jménem, které je vám vlastní."

Mlčela jsem tak dlouho, až to začínalo být trapné, ale mně na tom nezáleželo. Byla jsem až příliš ztracená ve svých myšlenkách a proklínala své podvědomí, které se válelo smíchy na podlaze.

To sis vážně myslela, že si tě chce koupit?

,,Víte co? Třeba tohle prolomí ledy," řekl a napřáhl ke mně dlaň. ,,Já jsem Nicolas."

Váhavě jsem ho stiskla a celá tahle situace se mi příčila takovým způsobem, že jsem si najednou vzpomněla na svou otravnou kolegyni z baru Eso

,,Jsem Nina."

Věnoval mi úšklebek, který je jen na malém procentu lidí přitažlivý, a třebaže on mezi ten malý počet rozhodně patřil, naštval mě tím. A vyloženě mě dopálilo, když řekl: ,,Zkuste to znovu, Ashley."

Třešničkou na dortu byl příchod Orlanda, který se na mě široce usmíval. ,,Už je to dobré, Revolto?"

Dlouho jsem na něj jen hleděla, neschopná ze sebe vydat hlásku. Pak jsem Orlanda popadla za loket a odvedla ho z Nicolasova dosahu.

,,Tohle je vážně hodně banální divadlo!" zasyčela jsem a s vyčkávavým výrazem si založila ruce na prsou.

,,Uklidněte se. Zkrátka se ptal na vaše skutečné jméno a já mu ho řekl. Nikomu to nijak neublíží."

Zavrtěla jsem hlavou a roztřesenými prsty si masírovala spánky. ,,Tohle přece není pravda, mně to ubližuje."

Zamračil se. ,,Proč?"

Frustrovaně jsem rozhodila rukama do stran, což nebylo zrovna elegantní gesto vzhledem k tomu, co jsem měla na sobě. ,,Copak to nechápete? Vždyť z nás děláte jen zboží a oběti drahých doplňků!"

Několikrát přikývl a díval se někam za mě. Po chvíli se mnou zase navázal oční kontakt a řekl: ,,Nejste oběťmi drahých doplňků. Jste. Pouze. A. Jenom. To. Zboží. Vybraly jste si to samy a taky se tak podle toho budete všechny chovat."

Dvakrát jsem otevřela pusu a zase ji zavřela.

,,Nijak nevyčníváte z davu, Revolto, takže vám nemusím vůbec nic vysvětlovat."

Vyloženě jsem na něj čuměla a byla jsem přesvědčená, že už nikdy nenajdu své hlasivky. Když se přeze mě naklonil pro šampaňské, celá jsem ztuhla.

Trochu si upil a zašeptal mi do ucha: ,,A nezapomeň, Revolto, Ashley... Krásko noci, ať jsi, kdo jsi. Je jedno, jakou identitu máš. Když tě totiž vrátím tam, odkud jsi přišla, a já to klidně můžu udělat, vrátím s tebou i všechna tvá jména."

Ztěžka jsem polkla a koutkem oka pohlédla na jeho profil. On můj pohled opětoval a v očích se mu zračila živočišnost. Pak svůj výraz ale naprosto skvěle ovládl a s dalším lokem šampaňského nasadil společenský úsměv. ,,Tak to berte na vědomí."

Sledovala jsem, jak se ztrácí v davu a nebyla jsem schopna ničeho, a to i navzdory tomu, že se to od něj v podstatě dalo čekat.

Revolta ✔️Where stories live. Discover now