68. kapitola

5.9K 384 38
                                    

Ashley

Byla už tma a všude kolem bylo ticho. Nevěděla jsem, kam Matt s Anabele zmizeli a bylo mi to jedno. Navzdory tomu, jak se mnou bylo posledních několik desítek minut zacházeno, jsem se cítila především provinile. A to i přesto, že to nebyla má vina. Měla jsem svázané ruce i nohy a nemohla jsem se bránit jinak než slovně. Možná jsem měla aspoň pokusit o křik, abych přilákala pozornost, ale byla jsem až příliš vyděšená.

Měla jsem být ráda, že jsem ještě naživu, jenže v tu chvíli jsem chtěla umřít. Přesněji jsem chtěla umřít před tou necelou hodinou, kdy mě Matt znásilňoval a Anabele to s úsměvem pozorovala.

Neměla jsem se na sebe dívat jako na děvku, která byla nevěrná Nicolasovi. Měla jsem se na sebe dívat jako na naivku, která věřila, že svými bláznivými činy ovlivní celou tuhle šílenost k lepšímu. 

Ve výsledku to ale bylo úplně jedno, protože jsem v tu chvíli ležela svázaná na posteli, úplně nahá, zmrzlá zimou a mezi stehny cítila vláhu. Bylo mi zle ze sebe samotné. Bylo mi zle z věcí, které se v mém životě děly. 

Říkala jsem si, že i kdybych tohle měla přežít a s Nicolasem se znovu setkat, ani bych se mu nedokázala podívat do očí. Podívat se do očí muži, do kterého jsem se zamilovala. Možná proto jsem raději chtěla umřít. Seschnout na té posteli a prolít veškerou svou krev po celé místnosti, aby měl Matt konečně pocit, že vyhrál a nechal Nicolase s Willem žít normální život, který by samozřejmě stejně nikdy normální nebyl.

Povzdechla jsem si a čekala, až se v té tmě trochu rozkoukám a když už jsem viděla na své svázané zápěstí, začala jsem sebou mrskat jako ryba na suchu v domnění, že tak uvolním pouta na nohou. Uvolnila jsem jedno, ale pravý kotník zůstával uvězněný. 

Byla jsem v panice. Tolik jsem si přála dostat se odsud!

,,No tak," zavrčela jsem tiše a zkroutila obličej bolestí, když jsem začala zoufale pomalu protahovat zápěstí přes ostrou látku pevně utažených provazů. 

,,Sakra!" zakřičela jsem a trhla tak silně, až jsem své ruce opravdu osvobodila. Se slzami v očích jsem se posunula na posteli tak, abych osvobodila i pravý kotník.

,,Ty hajzle," zasyčela jsem, když jsem se posadila na posteli a všechno mě bolelo.

,,Ashley?" vydechl mi hluboký hlas za zády dřív, než jsem si stihla uvědomit, že se otevřely dveře.


Nicolas

Seděla na posteli a tlačila čelo ke kolenům. Vydávala palčivé zvuky a když jsem jí oslovil, okamžitě utichla. Trvalo celou věčnost, než se otočila, ale nakonec to udělala. 

Vypadala naprosto zdrceně a ke všemu byla nahá, takže jsem byl rád, že Will hlídá u výtahu a jsme tak ušetřeni trapasu, který by byl v tu chvíli stejně bezvýznamný. 

Srdce mi vyletělo až do krku, když jsem si všiml provazů připevněných ke sloupkům postele a červeného fleku na prostěradle, který byl jednoznačně od krve. Její krve. A mně bylo jasné, odkud tak krev vytekla. 

Ashley mi to navíc ještě potvrdila, protože se zvedla na nejisté nohy a zanechala na prostěradle další červený flek.

I přes svůj šok jsem moc dobře věděl, co Matt s Ashley provedl, a třebaže jsem se už vážně cítil na pokraji všeho, teď jsem byl u ní a ona potřebovala mou pomoc. Navíc jsem musel jednat rychle.

Strhl jsem ze sebe kabát a přešel místnost, abych pod ním ukryl její zubožené tělo.

,,Nicolasi, já-"

,,Ne," zastavil jsem jí a opatrně jí vzal do náruče. ,,K tomuhle se vůbec vyjadřovat nemusíš, protože to není ani z jediného titěrného procenta tvá vina."

Vyšel jsem na chodbu, kde jsem v dálce zahlédl Willa, jenž se do té chvíle nehnul z místa. Jakmile ale zahlédl svou sestru, okamžitě se k nám rozběhl.

,,Můj bože," vydechl, když spatřil její vybledlou, ochablou tvář. 

,,Bude v pořádku, přivolej výtah. Sjedeme dolů, odchytíme si taxi a zavezeme ji do nemocnice," řekl jsem co nejklidnějším hlasem a jakmile se před námi otevřely dveře výtahu, vstoupil jsem s ní do kabiny.

**

,,Ashley, můžete mi říct, jestli měl ten muž ochranu?" 

Při té otázce se mi zvedl žaludek a musel jsem bojovat se slzami, které se mi hnaly do očí.

,,Já... jsem trochu mimo, paní doktorko, ale... myslím si, že... že ne," vykoktala Ashley.

,,Dobře," přikývla žena středního věku, která zrovna ošetřovala Ashley na pohotovostní jednotce. 

,,Ta krev je jen v důsledku poranění, které není hluboké a navíc už neteče, takže bych se neobávala žádných následků. Jde pouze o zdravotní stav násilníka," povzdechla si a krátce pohlédla mým směrem.

,,Už jste to oznámili na policii?" zeptala se doktorka, která vůbec netušila, s kým má tu čest.

,,Ano," zalhal jsem a ona krátce přikývla. 

,,Můžete se zvednou, Ashley," vyzvala pak mou bláznivou a neskutečně odvážnou přítelkyni, která okamžitě poslechla a utáhla si kolem těla můj kabát. Pak po bosých nohou došla až ke mně a se sklopeným pohledem mi utáhla ruce kolem pasu. Vydechl jsem jí do vlasů horký vzduch a po očku jsem pozoroval doktorku, jak zapisuje své posudky do počítače. 

Chápal jsem, proč se na mě nechce Ashley ani podívat. Byla už prostě taková. Navzdory faktu, že to, co se stalo, nemohla ovlivnit, se obviňovala. Právě kvůli tomu jsem sám sobě slíbil, že si o tom ještě promluvíme, třebaže se mi to příčilo a bylo mi z toho pekelně zle. Všechno ve mně vibrovalo, protože se mi hlavou stále honilo to samé. 

Píchal ji. Ten bastard jí vážně píchal...

,,Tady máte zprávu," řekla doktorka a vrátila mě do reality. ,,Kdybyste měli zájem o HIV test, mohu vám ho zařídit," nabídla nám a já se na chvíli zarazil, než jsem si od ní ten papír vzal.

Snažil jsem si to v hlavě srovnat. Bylo mi totiž jasné, že Matt spí s Anabele a ta by nikdy nedovolila, aby na ní sáhl chlap, který je nakažený čímkoliv. Bylo to ironické, protože Anabele byla zkažená celá. Nicméně mě to trochu uklidnilo, protože mi to dalo naději, že Ashley od Matta nic nechytila. 

,,Ne, děkujeme. Musíme ještě dnes večer odletět. Zařídíme si prohlídku a testy v místě bydliště," uzavřel jsem a potřásl si s doktorkou rukou. Pak jsem vzal Ashley zase do náruče a vyšel do čekárny, kde přecházel Will sem a tam. Jakmile nás spatřil, okamžitě se zájmem přiběhl až k nám, aby si vyslechl relativně dobré zprávy a my se konečně mohli posunout na letiště.

V tu chvíli jsem se soustředil pouze na opravdu důležité věci. Zaprvé, dostat se na letiště. Zadruhé, bezpečně vzlétnout z ranveje a protáhnout vzdálenost mezi Ashley a Mattem s Anabele na míle daleko, a zatřetí, vyhledat v Seattlu lékařskou pomoc a čekat třeba i celou věčnost pod podmínkou, že mi nakonec v nemocnici oznámí, že z toho Ashley vyšla bez úhony.


Revolta ✔️Where stories live. Discover now