Revolta ✔️

Epilog

O dvacet dva měsíců později

Nicolas

,,Vyřeším to s nimi zítra," řekl jsem své asistentce a zhasl obrazovku hands-free ve snaze na chvíli úplně vypnout.

Rozjet vlastní podnikání byl vážně šílený nápad, ale musel jsem začít něco dělat. Dělat něco natrvalo.

Měl jsem k tomu jasné důvody. Jeden z nich byl Will, který se sice před měsícem odstěhoval ke své přítelkyni, ale měl to k našemu domu pár metrů, takže nás samozřejmě musel chodit vyžírat.

Další důvod byl už poněkud zásadnější. Dostal jsem se totiž do bodu, kdy začaly docházet peníze po rodičích a já musel utáhnout náš dům v Seattlu, který byl ale ve výsledku stále levnější než náklady za granule pro našeho Diega - původně malého labradora -, který rostl jako z vody.

A pak tu byl ten nejpodstatnější důvod...

S růží v ruce jsem vystoupil z auta a už zdálky jsem zahlédl dva středobody mého světa.

,,Hele, kdo přijel, Leilo!" zasmála se Ashley a já za sebou rychle zamkl bránu, přičemž mě přes okno v kuchyni zdravilo to velké psisko, které bylo samozřejmě štěstím bez sebe, že přijel jeho milovaný paníček, který je ochotný ho při každé volné chvilce drbat na břiše.

Byl tu ale někdo, kdo měl přednost. A ten někdo ke mně dělal ve svých miniaturních fialových šatičkách váhavé krůčky.

S úsměvem jsem si klekl na příjezdovou cestu, naprosto neřešíc, že jsem v pracovním oblečení, a natáhl jsem ruce před sebe. 

,,Pojď k tatínkovi, sluníčko!" zavolal jsem na Leilu a Ashley naší holčičku následovala, aby ji případně zachytila, kdyby ztratila rovnováhu.

,,No ty jsi šikulka," pochválil jsem ji, když mi s dětským smíchem plným neskonalého štěstí přistála v dlaních. Smál jsem se stejně šťastně jako ona, když jsem se postavil na nohy a zatočil s ní ve vzduchu, jako jsem to dělal pokaždé, když jsem odkudkoliv přijel domů.

,,Ahoj, pracante," pozdravila mě Ashley a s paží kolem mého krku mě pomalu a hluboce políbila. Na několik sekund jsem se opřel čelem o to její a jen si vychutnával pocit klidu a míru, který se kolem nás šířil. Jarní vítr ke mně donášel osobitou vůni mé krásné snoubenky, jež se mísila s batolecí vůní naší kouzelné malé holčičky.

,,Pro tebe," zašeptal jsem s přivřenými víčky a podal Ashley dlouhou růži.

,,Ty jsi mi ale romantický," zasmála se a upřela na mě své namodralé oči. ,,Je překrásná, děkuju ti."

Nemohl jsem se cítit lépe. A nebyly to ani dva roky zpátky, co jsem se cítil na pokraji sil. Kdy jsem myslel, že už není cesty dál a že láska, kterou jsme s Ashley mohli mít, nám nebyla souzena.

Nikdo se nemohl splést víc než já. A za to jsem neskutečně rád.

KONEC

Revolta byl pro mě boj. Ten nejkrásnější boj, který si vůbec dovedu představit... Chci vám poděkovat za vaši podporu, která byla opět neskutečná! Vaše komentáře a zprávy mi několikrát vehnaly slzy do očí, a i když jsem při psaní Revolty byla nespočetněkrát v pokušení to vzdát, vy jste mi to právě tou vaší nesmírnou podporou prostě nedovolili. Takže veškeré díky patří Vám! Nebyla jsem to totiž jen já, kdo Revoltu stvořil.❤️

Vaše Teres