3. kapitola

16.7K 857 12
                                    

Ashley

Druhý den mě opět čekala noční směna, ale měla jsem přijít do práce už v pět, což znamenalo, že musím využít těch pár hodin volna ke spánku, jenže to nešlo. Probudila jsem se s novým odhodláním a ještě větší zvědavostí. Musela jsem se ujistit, o co vlastně jde. Mohla to být jen nějaká hloupá komedie, mohli mě nalákat do pasti a stala bych se hvězdou v televizních zprávách v roli oběti nějakých labilních magorů.

Možná jsem byla šílená, ale zkrátka jsem chtěla být... Já vlastně ani nevím, o co mi šlo.

**

Jakmile jsem vstoupila do velkého sálu, který vypadal jako místo pro konání obřadů nebo plesů, ihned jsem se zarazila.

To musí být omyl, proběhlo mi hlavou, ale šla jsem dál. Zvědavost vyhrávala.

Zpomalila jsem a nakonec úplně zastavila před tmavě rudým závěsem, za kterým se ozývalo několik mužských hlasů. Očividně se tam odehrávala nějaká horlivá diskuze, která mi připomněla včerejší noc, konkrétně zadní box v našem baru.

Protáhla jsem si ramena a pročísla vlasy. Ve svém naducaném hnědém kabátě jsem rozhodně žádný respekt nevzbuzovala, ale o nic takového jsem se ani nesnažila. Jen jsem si několika hlubokými nádechy dodala krapet odvahy a nejistou rukou odkryla závěs. Několik mužů vzhlédlo mým směrem, ale já z nich poznala jen jednoho.

,,Revolto." 

,,Tak jsem tu," řekla jsem a pocítila nával úzkosti. Jako by mě spoutali řetězy, jako bych byla otrok. Přitom jsem jenom stála na místě a nikdo mi neubližoval.

,,To mě těší," zachraptěl. Hádala jsem, že je velmi náruživý kuřák. Bylo to na něm vidět i slyšet. ,,Půjdeme dozadu do mé kanceláře?"

,,Jistě," špitla jsem a nenápadně zahýbala lopatkami, aby se mi povedlo zaujmout uvolněnější postoj. Marně.

,,Revolto?"

Vzhlédla jsem. ,,Ano?"

Orlando se pousmál a podržel mi dveře. Pohlédla jsem na jeho společníky, kteří mě přímo hltali očima. Věnovala jsem pozornost raději Orlandovi. Tomu muži, který mě ještě včera děsil k smrti. Bláznivé.

Pomalým krokem jsem kolem něj prošla do prázdné místnosti s dvěma velkými okny. Vyšlo najevo, že je to jen předpokoj jeho skromné, ale zatraceně luxusně zařízené kanceláře. 

,,Je to tu pěkné." 

,,Taky že to tu mám moc rád," řekl, posadil se a podepřel si bradu. ,,Jste tu proto, že se chcete dostat mezi Krásky noci?"

Zhluboka jsem se na to nadechla. ,,Ano, chci." 

Nebo spíš musím.

Spokojeně se usmál. ,,Dobře. Co kdybyste mi řekla své skutečné jméno?"

,,Mé jméno je Revolta."

,,Ta druhá barmanka na vás vrčela Ashley."

Chvíli jsem pozorovala své neupravené nehty a pak na Orlanda pohlédla zpod řas. ,,Nevěřila jsem vám."

Orlando jen přikývl, netvářil se nijak dotčeně. ,,A teď mi věříte?"

Skousla jsem si ret a nechala ho pomalu sklouznout po zubech. ,,Ne."

Poklepal prsty o desku černého stolu a nadzvedl obočí. ,,Ještěže tak. Nikdo by neměl být snadno důvěřivý."

Dlouho jsem se na něj dívala a jemu to očividně vůbec nevadilo. 

,,Fajn," řekla jsem nakonec a čekala, co z něj vypadne dál.

,,Pokud opravdu chcete patřit mezi Krásky noci, bude se vám ta Revolta hodit. Každá z nich má pseudonym."

,,Každá z nás," opravila jsem ho a jemu se zablesklo v očích. Zjevně tohle slyšel rád. 

,,Přesně tak."

Došlo mi, že mám na sobě furt ten tlustý kabát. Rychle jsem ho rozepnula a přehodila přes opěradlo židle. 

,,Kolik nás vlastně je?"

Koutky úst mu zase vyletěly vzhůru. Nedělalo mi problém číst mezi řádky. To, že jsem mu odsouhlasila jeho nabídku, znamenalo, že budu jeho majetkem do té doby, než si mě převezme někdo jiný. Evidentně věděl, že vím a užíval si to.

,,Několik desítek. Přesné číslo vám z hlavy neřeknu."

,,Dobře, zeptám se jinak. Kolik žen je už prodaných? Taky bych chtěla vědět cenu. Vždyť je to celé..." 

,,Mluvil jsem pouze o ženách, které jsou k prodeji. Těch prodaných je mnohem víc. Minimálně pět set."

Udělalo se mi nevolno.

Tohle je vážně absolutně šílené! 

Kde jsou ty ženy?! 

Setkala jsem se už s nějakou z nich?

,,A ta naše cena?"

Orlando na mě upřel atraktivní oči a já v něm zahlédla toho nebezpečného muže ze včerejška. ,,To není vaše starost."

Nadzvedla jsem obočí. Čekala jsem mnohé, ale takovou odpověď ne. ,,Přece mám právo znát svou hodnotu."

,,Lidská hodnota se penězi vyčíslit nedá."

,,Ani u prostitutek?"

,,Už včera jsem vám řekl, že slovo prostitutka je v tomhle případě velmi zkreslené pojmenování pro to, co mé ženy dělají."

Mé ženy... 

Jak jsem řekla, umím číst mezi řádky. 

,,Dobře, beru na vědomí."

,,Výborně. A ještě jedna věc. Pojďte ke mně," přikázal, a když jsem váhala, nadzvedl obočí. ,,Tady se poslouchá. To taky berte na vědomí, Revolto."

Ztuhle jsem polkla a udělala několik nejistých kroků jeho směrem.

,,Stoupněte si přede mě," řekl a natočil židli tak, abych mohla učinit to, co po mně chtěl.

,,Boty, džíny a tričko dolů."

.
.
.

No dobře.

Pomalu jsem udělala to, co po mně chtěl, takže jsem teď před ním stála jen ve spodním prádle, které k sobě nepasovalo, a v bílých ponožkách, které byly zespoda prošoupané.

,,Co si myslíte o své figuře?"

Jeho otázka mě zaskočila, ale snažila jsem se spolupracovat. ,,Štíhlá..."

,,A dál?"

,,Malá prsa," pokračovala jsem a jako by mi mé vlasy chtěly napovědět, pošimraly mě jejich konečky na ramenou. ,,Zplihlé vlasy. Mám ale ráda své rty, šedé oči a taky to, že nejsem moc vysoká. To se mi líbí."

Přikývl. ,,Výborně. Mám z vás radost, Revolto. Vlasy doladíme, upravíme nehty, pořídíme ladící spodní prádlo a takovou podprsenku, aby zbytečně nedělala dojem, že máte malá prsa."

,,Ale já mám malá prsa," namítla jsem a on zavrtěl hlavou. ,,Máte na první pohled krásné, pevné dvojky. Tomu já neříkám malá prsa."

Navzdory rozpačitosti jsem se od srdce zasmála, ale on se tvářil vážně. 

,,Taky vám pořídíme několik šatů," řekl a vstal, aby si se mnou podal ruku. ,,To je pro dnešek vše. Oblékněte se a pak můžete jít. Zítra tu už budete mít ubytování a pustíme se do úprav toho, co vám na sobě vadí, abychom vám zvedli sebevědomí."

U dveří se ještě otočil a řekl: ,,Dejte v Esu výpověď."

S tím odešel.

Revolta ✔️Where stories live. Discover now