YOUTUBE není nic pro MĚ (Dokončeno)

Děláš si ze mě sakra sradnu??!!!

***ráno***
"Anet?,Anet! Vztávej! Kluci tu jsou už za 10min!!" křičel na mě Matůš.
"Děláš si srandu??!!" ihnet jsem vylítla z postele a v běhla do koupelny , tam sem udělal ranní higienu.
Jak sem se vrátila do pokoje Matúš už tu nebyl. "Alespoň se můžu převlíct" řekla jsem si pro sebe. Na sebe jsem si vzala triko s mimoněm (je celé žlutě akorát ten obličej je mimoňí) samozřejmě bylo kratší. K tomu světle růžové kraťasy a černé Vansky. Ještě jsem se rychle učesala ale vlasy jsem nechala rozpuštěné.
Rychle jsem přiběhla do kuchyně, ale nebyla bych to já kdybych se málem nepřizabila na schodech. "Matůši kde jsi?!" zakřičela jsem.
"Obouvám se! Rychle už je tu auto!" křikl Matůš a já přiběhla k němu.
Spolu jsme rychle přiběhly před chatu
kde už bylo auto a před ním stály 2 kluci."Čuš kluci! Křikl na ně Matúš.
"Čús vole!" přišel k němu docela pěkný černo vlasí kluk a "chlapácky" se obejmuly."A kdo je tahle kráska? " zeptal se Matůše ale přitom se zasněně díval na mě.
"Em.. Jo.. Tohle je má sestřenice Anet" řekl mu Matúš.
"Ahoj já jsem Peter.(Explo kdyby někdo nepochopil)" řekl vesele a podal mi ruku. "Ahoj, jsem Anet , ale to už víš" usmála jsem se na něj atu tu ruku příjmula.
Pak přišel k Matúšova světle vlasí kluk. "Čůs matušiiiii!" řekl přímo hiperaktivně. Pak se otočil na mě.
"Čus kočko! Jsem Martin!" křikl ale přitom mi neustále mával s rukou.
"A-a-ahoj jsem Anet" smála jsem se.
Pak ale najednou křikl Peter: "Vadime kde jsi sakra?!" díval se na kluka co neustále něco hledal v kufru.(Auta).
"Jo Kadime! Zasmál se Martin.
"Počkat? Vadim?" řekla jsem sama pro sebe.

Flasback

Já a Vadim jsme nejlepší kamarádi.
Mě je 12 ale Vadimovi je 13. Ano, ten inteligent propadl.
Seděli jsme spolu s Vadimem v parku na lavičce v parku a povídali si.
"A čím budeš chtít až budeš velkej?"
"Já nebudu ničím já budu strašně slavného youtuber!" vysmál se mi.
"Jo,jasně, ale budeš mě brát na akce jasný!" smály sme se.
Najednou k nám přijel Kuba. Největší debil že třídy.Každej by udělal cokoli aby ho nešikanoval.
"Děláš si prdel Vadime?, ty se bavíš s takovou trapkou jako je Anet?" stál přednámi na kole.
"N-n-ne, já tu seděl a ona si ke mě přisedla!". Vůbec jsem Vadima nepoznávála.
" Ježíši, Anet ty jsi tak trapná až to bolí!"vysmál se mi do obličeje.
Ale to už jsem se fakt naštvala.
"Drž hubu ty kryple!" zařvala jsem na něj a kopla mu do kola tak moc že spadl i s tím debilním kolem.
"Utíkej" křikl na mě Vadim.
Běželi jsme asi půl hodiny.
Ale má běžela jako postiženej lachtan protože to kolo bylo horský a já se flakla a tyčku (tu co spojuje ty kola).
S Vadimem jsme se zastavily abychom se vydychaly ." Proč Vadime?" zeptala jsem se ho ale u toho jsem brečela.
"Ja-já" nedokončil to protože za námi se zase oběvil Kuba. "Uteč!" křikl Vadim a utíkal. Ale já utíkat nemohla.
Šíleně mě bolela ta noha.
Kuba ke mě přišel a řekl:
"Tady máš ty dě*ko!"uštědřil mi fakt siln ý kopanec do břicha. Vykašlavala jsem krev. Pak přišel další a další kopanec. Pomalu jsem upadala do bezvědomí, poslední co jsem viděla byl Vadim za keřem s omluvným výrazem na tváří.
Pak sem se probudila v nemocnici.
Všechno mě bolelo. Neustále jsem si říkala jednu denilní otázku na kterou mi nikdy nepřišla odpověď... " Proč?".
Musela jsem změnit město a školu.
Rodičům jsem říkala že kvůli Kubovy. Že se ho bojím.
Ale ve skutečnosti to bylo kvůli Vadimovi. Už nikdy jsem ho nechtěla vidět..
Konec flasbacku

Ten kluk se podíval na kluky , a pak na mě. Konečně jsem mu viděla do tváře. Byl to on. Ten kterého jsem nikdy nechtěla vidět. A teď s ním budu trávit celé prázdniny.
Vadim pustil kufry co měl v rukou , přiběhl za mnou a obejmul mě.
"Anet ani nevíš jak řád tě vidím. Je mi to šíleně líto. Od té doby si to vyčítán byl jsem kreten." pomalu brečel.
Ale já už dávno brečela.
Odstrčila jsem ho od sebe a utíkala do "svého pokoje. Oči jsem měla plné slz.
Vešla jsem do pokoje a brečela.

Héj lidí! 716 slov! Uctívej te mě! :D:)

•••Ancenie•••