Bastards |FF One Direction cz|

♦ Chapter_14

♦ Jelikož jste naprosto dokonalý, rozhodla jsem se vám jako poděkování za vaše dokonalé komenty a hvězdičky napsat speciální kapitolu a publikovat ji už dnes! :D Jedná se o nejdelší kapitolu v historii Bastards i mého psaní a jsem náležitě hrdá na to, že jsem ji stihla napsat tak rychle, snad se bude líbit :)

                                                            ♦♦♦

Sleduji kštici tmavě hnědých kudrlin a jeho rozložitá záda obezřetným pohledem. Nevěřím mu, už nejsem ta naivní holčička, nenechám se jím zmást a využít. Policejní odznak z něj dobrého člověka nedělá.  

 "Pro tvé dobro ti radím..." Zastaví se u schodiště a letmo se ohlédne přes rameno. "...s Liamem o našem malém shledání nemluv, nemuselo by to dobře dopadnout."  

                                                            ♦♦♦

"Nialle!" Přiřítím se do dílny, obouvající si za chůze své tenisky. Vzhlédne od rozdělané práce a věnuje mi úsměv. "Děje se něco?" Povytáhne obočí a rukou se zapře o rám karoserie. "Kde je Liam?!" Vyhrknu, jako by snad šlo o život, což v jistém smyslu slova skutečně jde.  

"Asi ve skladišti, potřebuje vychladnout, do večera je zpátky, neboj." Mrkne na mě. "Ale tohle do večera nepočká!" Namítnu. Povzdechne a přejede si jazykem po spodním rtu. "Avelin uklidni se, nemůžeš tam jen tak vtrhnout. Liam potřebuje soukromí a v jistých chvílích je lepší ho nerušit, to mi věř." Pevně semknu víčka a zhluboka se nadechnu. "Jde o Stylese, byl za mnou." Svraští obočí. "Jak to myslíš?!" "Když Laim odjel, vrátil se."  

Dle Niallových instrukcí zamířím na sever okresku, kde na břehu Bronx River stojí sklad, který Liam vlastní společně s dílnou a pravděpodobně ještě několika dalšími budovami. 

Zaparkuji na kraji chodníku a vystoupím. Přede mnou se táhnou rozlehlé, venkovní pozemky skladiště, obehnané železným plotem. Najít vchod mi trvá jen okamžik.  

Váhavě vkročím do rozlehlé, skladištní haly, rozhlížející se kolem sebe.  

Nacházím několik luxusních, sportovních aut bez poznávacích značek, připravených pravděpodobně k exportu k jejich novým majitelům. V rohu skladiště stojí dřevěné bedny a objemné, železné kontejnery, které se používají převážně k lodní přepravě, což by dávalo smysl, vzhledem k tomu, že skladiště stojí u řeky.  

Vysoký strop podpírají mohutné, železné traverzy, z kterých visí několik silných řetězů, na jednom z nichž je přidělaný boxovací pytel, otřásající se pod nemilosrdnými, silnými údery, které má na svědomí očividně ještě stále naštvaný Liam. Prostor pod ním je vystlaný několika žíněnkami, díky čemuž může být bos. Jediný kousek oblečení, který má na sobě, jsou plátěné kraťasy, které mu visí proklatě nízko. Nahá, potetovaná hruď se mu prudce a trhaně zdvíhá, lesknoucí se potem a při každém dalším úderu se jeho vyrýsované svaly napnou a s výdechem následně povolí. Dozajista bych tam dokázala jen tak stát a sledovat ho celou věčnost, ale proto jsem za ním nejela.  

"Liame?" Ztuhne, jednou rukou přidrží houpající se pytel a druhou svěsí podél těla, otáčející se mým směrem.  

"Co tu děláš?!" Vyštěkne podrážděně. "Já-" "Nemáš tu co dělat!" Křikne, až sebou polekaně škubnu. "Nechtěla jsem tě rušit, jen-" "Tak co tu kurva chceš?! Jestli ti to nedochází, tak rušíš!" Zhluboka se nadechnu a dusím v sobě vztek, deroucí se na povrch. "Do prdele vypadni odsud!" Bez váhání mu vyhovím a rychlým tempem zamířím zpět k východu.