Bastards |FF One Direction cz|

† Chapter_23

† Žádně zbytečné kecy, těch se dočkáte na konci, teď směle do čtení!!! :D

† † †

Upřeně hledím na garážová vrata své autodílny, která se zdají být bránou do minulosti.

"Mám pocit, že se tu vůbec nic nezměnilo." Zašeptá Niall, stojící po mém boku.

"Nezměnilo." Souhlasím zamyšleně.

Je to deset měsíců, tedy téměř rok od našeho odjezdu a za tu dobu by na budově mělo být znát zanedbání, které ale nenacházím. Dílna nechátrá, ani se nezdá být zdemolovaná místními výrostky.

Váhavě zamířím k vchodovým dveřím, rozpomínající se na bezpeční kód, po jehož zadání jsem vpuštěna do prostorů garáže.

"Takhle jsme ji neopouštěli." Zašeptám, když spatřím nemalé množství luxusních aut, připravených k opravě, přelakování či zbavení svých sériových čísel.

Při přesunu k Florence jsme brali všechna auta sebou, dílna zůstala prázdná, což teď rozhodně není.

"Avelin?"

Donutit své tělo k pohybu se zdá jako nadlidský úkol, ale nakonec se mi podaří ohlédnout se jeho směrem.

Při pohledu do světle hnědých očí plných smutku a výčitek se mě na okamžik zmocní pocit vinny. Neměla jsem tenkrát beze slov odjet a nechat je tu bez vysvětlení, to si nezasloužili.

"Co tu děláš?" Hlesnu. Překvapeně zamrká.

"Na to bych se měl ptát spíš já tebe, nemyslíš?" Povytáhne obočí.

"Pokud vím, tohle je ještě pořád moje dílna." Odvětím chladně. "Takže otázky bych měla pokládat já." Nenechám ho vyhrát, neuznám, že jsem udělala chybu, neodhalím před ním svoje ukňourané já, které se tolik toužilo vrátit a právě teď poskakuje radostí.

Odfrkne si a nevěřícně zakroutí hlavou, "Jsi pořád stejná." Ušklíbne se, načež jeho pohled sklouzne k Niallovi. "Věděl jsem to." Promluví ponuře, probodávající ho upřeným pohled.

Niall nejistě přešlápne z nohy na nohu, načež sklopí pohled k zemi.

"Věděl jsi co?" Zamračím se nechápavě.

"Nic." Odpoví Niall pohotově, zatímco Liam se jen tajemně ušklíbne.

"Proč jsi tu?" Odvede mou pozornost jiným směrem.

"Vracím se domů." Odpovím jednoduše.

Jeho tváří se mihne cosi, co se popisuje jen těžce. Otřese to jeho ledovým klidem, naruší jeho neprostupně brnění a odhalí starého Liama, kterého jsem před téměř dvěma lety snad i milovala.

"Pojď jsem." Hlesne a rozevře svoji náruč.

Ocitám se v jeho objetí a tichý hlásek uvnitř mé hlavy mi říká, že takhle je to správně, že takhle to má zkrátka být.

Patřím sem a nikam jinam.

"Co se stalo po Rickově smrti?" Vzhlédnu, aniž bych opustila bezpečí jeho mohutných paží.

"Mimo tvého zmizení?" Protočím oči. "Ano, mimo mého zmizení." Zamumlám.

"Bronx potřeboval nového krále." Zvážní, nemusí říkat víc, aby mi došlo kdo usedl na Rickův pomyslný trůn.

"A Harry?" Pousměje se. "Je v pohodě, vlastně, víc než v pohodě." Pronese tajemně. "Uvidíš." Mrkne na mě a kývne ke schodišti do patra.