Bastards |FF One Direction cz|

♦ Chapter_27 (2/2)

♦ Hi! Druhá polovina 27. kapitolky je tu a já doufám, že si ji užijete!!! :D Moc děkuji za komentáře, votec a za to, že čtete a stále mš podporujete, jste zkrátka BEST ale to už přeci dávno víte! :D Hope you like it! 

                                                           ♦♦♦

Nikdy jsem nepřemýšlela nad Liamovou minulostí, nebo snad nad jeho rodinou a ve chvíli, kdy mě jeho matka svírala v pevném obětí, jsem se nebyla schopna jakékoli reakce.  

"Liam mi o tobě vyprávěl zlatíčko, říkej mi Karen." Věnuje mi vřelý úsměv a vede mě do prostorné kuchyně, laděné do třešňového dřeva, které na mě působí uklidňujícím dojmem. "Už dlouho jsem ho neviděla takhle šťastného a to všechno jen díky tobě." Zašveholí a pokývne k židli u jídelního stolu. "Dáš si něco? Před chvíli jsem dopekla jahodový koláč." Aniž by čekala na moji odpověď, naloží mi na talíř obrovský kus jahodové slasti, do které se hned po prvním soustu bezmezně zamiluji.  

"Je to vynikající." Zahuhlám, vím, že mluvit s plnou pusou je neslušné, ale když já si nemohu pomoci. "Liam koláče miluje, taky to na něm bylo dřív vidět." Mrkne na mě a koutky úst se ji roztáhnou do širokého úsměvu. "Já to slyšel mami." Přidá se k nám Liam a zaujme místo po mém boku. Židli si přisune blíž ke mně, díky čemuž se dotýkáme rameny a když položí svou hlavu na mé rameno a jeho pohled zabloudí ke koláči, pochopím, o co mu jde. Zdvihnu nakousaný dílek koláče a než se naději, nemám v ruce nic, zatímco Liam mi s blaženým úsměvem na tváři drobí do výstřihu, přežvykující ukořistěné sousto.  

"No to se podívejme." Otočím se za dívčím hlasem a spatřím štíhlou brunetku, pozorující nás zvídavým pohledem. Nepatrně se zamračím a marně bojuji s pocitem, že už jsem ji někde viděla. Její tvář je mi až nápadně povědomá a pohled, kterým si mě prohlíží, mi způsobuje nepříjemné mrazení. "Kdopak se nám to uráčil přijít se na nás podívat?" Zašklebí se a zamíří ke stolu, zaujímající místo naproti mně.  

"Avelin? Tohle je Gemma, moje sestra." Představí mě Liam. Překvapeně zamrkám a snažím se mezi nimi najít podobnost, ale nenacházím ji. "Nevlastní." Objasní, když si všimne mého zmateného pohledu. "Ráda tě konečně poznávám, nestává se moc často, že by se Liam obtěžoval představit nám své společnice." Věnuje mi přátelský úsměv, zatímco na Liama se škaredě zamračí. "Nezačínej zase." Povzdechne Liam a založí si ruce na hrudi, zapírající se o opěrku židle. Gemma zvedne ruce v obranném gestu a převezme si od matky talíř s koláčem. "Um, můj oblíbený!" Vypískne nadšeně a pustí se do své porce.  

"Nevím, jestli je společnice ten spravný výraz." Zamumlám, načež ucítím Liamovu ruku na svém stehně. "Avelin není-" Začne, ale Gemma ho přeruší mávnutím ruky. "Miluješ ji, já vím. Mám totiž oči, víš bráško? A ty jsi v tom až po uši." Ušklíbne se a i s talířem zmizí ve dveřích kuchyně, ignorující Liamův vražedný pohled.  

"Jak dlouho se zdržíte?" Zajímá se Karen a postaví na stůl dva hrnky s čajem. "Jen do večera, mám práci, ale co se Avelin týče, chtěl jsem tě požádat, jestli by tu mohla na pár dní zůstat." Jakékoli obavy z mé strany jsou zbytečné a Karenina reakce mě příjemně překvapí. "Ale samozřejmě!" Přikývne s úsměvem. "Kam by chodila? Tam venku to pro ní není bezpečné." Zavrtí hlavou a věnuje Liamovi vyčítavý pohled. Sklopí pohled a přikývne. "Já vím." Hlesne a proplete si se mnou prsty. "Je to má chyba a hodlám ji napravit." Vzhlédne a zdá se, že svá slova směřuje především ke mně. "To bys měl." Zamumlá Karen nespokojeně.  

"Mami? Zase jsi nezamkla!" Rozlehne se domem chraplavý hlas. 

 ♦ Harry's pov ♦  

Kolikrát jsem ji to už říkal? Stokrát, možná spíš tisíckrát, ale stejně to bylo k ničemu! S povzdechem za sebou zabouchnu dveře, boty nechám pohozené před botníkem a zamířím rovnou do kuchyně, která je v tomhle domě středem veškerého dění. 

"Mami? Zase jsi nezamkla!" Zavrčím a vkročím do kuchyně.  

Zarazím se v polovině kroku a můj pohled se zastaví na její vyděšené tváři. Nedokáži vstřebat onu skutečnost, že sedí v naší kuchyni u našeho stolu s hrnkem čaje v ruce, jako by snad byla běžnou návštěvou. Co tu dělá, kde se tu vzala a především, proč se mě tolik bojí? Nikdy jsem ji nic neudělala, já tu nejsem ten špatný, snažím se ji ochránit a dostat ven z těhle sraček, dokud to ještě jde. Uznávám, že můj původní plán byl nechat ji s klidným svědomým zemřít, ale to už je minulost, nedovolím, aby ji kdokoli ublížil.  

"Harry, zlato? Jsi v pořádku?" Matčin hlas mě probere z transu a vrhne zpět do reality. "Co tu děláš?!" Zavrčím a veškerou svou pozornost přesunu k Liamovi. Očekávám jeho typický, povýšený úšklebek, doprovázený výsměšnými poznámky, ale když spatřím, co se odráží v jeho tváři, znejistím. Něco je špatně.  

"Mohli bychom si promluvit? O samotě." Pronese naléhavě. Zní unaveně, jako by už několik dní pořádně nespal. Jen kývnu a mlčky zamířím do předsíně.  

"O co jde?" Zavrčím nepřátelsky, jakmile se za Liamem zavřou dveře mého starého pokoje, jehož zdi jsou stále polepené stupidními plakáty s komiksovými hrdiny. "O Avelin." Zašeptá a ztěžka dosedne na postel. "Netuším jak, ale dostala se k Rickovi." Přikývnu. "Vím." Věnuje mi nespokojený pohled a na okamžik se zamračí, ale nevyptává se, jen svěsí ramena a složí tvář do dlaní. "On-" Vydechne a zatne pěsti. "Chce po mě, abych ji našel a přivedl mu ji." Svraštím obočí, to není dobré. "Proč?" Pokrčí rameny. "Záleží na tom?" Palcem přejedu po spodním rtu a po chvilkové odmlce přikývnu. "Záleží." Povzdechne a rukou bezradně zajede do vlasů. "Je jiná, něco ho na ní zaujalo, prostě ji chce!" Zavrčí. "A ty se divíš? Avelin je výjimečná." "To já kurva vím!" Křikne. "Vím to, ale tomu bastardovi ji nedám!"  

Ještě nikdy jsem neviděl Liama takhle nepříčetného. Jeho oči planou žhavým žárem nenávisti a držet svůj vztek pod kontrolu se pro něj stává čím dál těžší.  

"Nedovolím, aby se ji kvůli mně něco stalo." Zašeptá. "Udělám cokoli, abych Ricka zastavil." Věnuje mi významný pohled. "Cokoli?" Ujistím se, že chápu správně, kam svými slovy směřuj. "Pomoz mi ho dostat a já se přiznám ke všem nelegálním obchodům, krádežím i vraždám." Překvapeně zamrkám, ale nehodlám se nechat obalamutit jeho planými sliby. "Nevěřím ti." Odfrknu si. "Fajn, sepíšeme protokol, hned teď, podepíšu ti cokoli, jen mi pomoz toho zurvysyna zabít!"  

"Vzdáš se svobody jen proto, aby Avelin mohla žít?" Pronesu nevěřícně, Liam byl vždycky sobec, neměl v povaze stavět jiné na první místo, přesto to právě udělal, zahodil všechno, jen aby ona byla v bezpečí. Chápal jsem ho, ale jen těžko se tomu dalo uvěřit.  

"Prosím Harry." Zašeptá naléhavě. "Vím, že nemám sebemenší právo tě o cokoli žádat, přesto tě prosím, pomoz mi ji zachránit, ona si tohle nezaslouží." Jeho zoufalství je téměř hmatatelné. Kam se poděl starý Laim? Copak ho jediná dívka dokázala během tak krátké doby od základu změnit? Nevěřím na zázraky, ale Liamovo chování mluví za vše.  

"Dobře, pomůžu ti."

♦ Tááák? Co tomu říkáte? Harryho a Liamova dohode, jak tohle asi dopadne? :O a dozví se Avelin konečně pravdu o miulosti Harryho, Liama a dívky jménem May? :O