Bastards |FF One Direction cz|

♦ Chapter_02

♦ Ještě dnes jsem se rozhodla přidat druhou kapitolku, abych vás trochu víc zasvětila do děje, mám předepsaných ještě několik dalších kapitol ale nebudu jimi plýtvat :)

♦ Všem moc děkuji za komentáře a votes k předchozí části, jste úžasný! 

♦ V médiích najdete podobu Isaaca. 

                                                            ♦♦♦

"...celkem to dělá sedm set osmnáct dolarů." Vyřkne konečnou sumu. "Osm set." Natáhnu k Liamovi ruku s příslušným počtem sto dolarových bankovek a věnuji mu upřímný úsměv. "Příplatek za práci v noci." Mrknu na něj a kývnu k penězům ve své ruce. Po chvíli váhání si je nakonec převezme a ledabyle zastrčí do zadní kapsy džínsů.  

"Um..." Nejistě si prohrábne vlasy a přešlápne z nohy na nohu, zdá se nervózní. "...vím, že jsou dvě hodiny ráno, ale napadlo mě, že bychom mohli..." "Avo?!"  

Polekaně se otočím za dobře známým hlasem a překvapeně pohlédnu do modrých očí, které mě vždy dostanou do kolen. "Jak-jak jsi mě našel?" Koktám zmateně.

Několika dlouhými kroky překoná vzdálenost mezi námi a sevře mě ve svém objetí, ruce omotané kolem mého pasu. "Podle GPS." Prozradí mi a něžně mě políbí do vlasů. "Všechno v pořádku?" Jeho pohled zabloudí k Liamovi, který stojí opodál, ve tváři netečný, lhostejný výraz. "Ano, jen jsem měla menší problémy s autem." Potvrdím. Přikývne a urovná si pletenou čepici, z pod kterého mu vykukují tmavé kudrlinky.  

"Pojď se mnou, prosím. Přísahám, že už se to nikdy nestane, jen mi dej ještě šanci." Zašeptá naléhavě. Má mysl se vzpouzí, udělá to znovu, vím to, ale srdce si nenechá poroučet.

"Pojedu domů." Přikývnu a vyklouznu z jeho náruče, mířící k autu. "Nenechám tě jet samotnou, nech ho tu, ráno ho vyzvednu." Jemně chytí mé zápěstí a přitáhne si mě zpátky k sobě. "Nebude to problém?" Směřuje svoji otázku k Liamovi, který jen pokrčí rameny. "Ne." Odpoví bez většího zájmu. "Fajn." Hlesne Isaac a jeho pozornost se přesune zpět ke mně. "Pojď." 

Dobrá, nebudeme chodit kolem horké kaše. Vím, jak moc naivní a hloupá jsem. Vím, že budu svého rozhodnutí litovat, ale jsem pevně přesvědčena o tom, že pár poklidných měsíců s ním mi stojí za to skončit později zlomená, zrazená a nechtěná. Stupidní přesvědčení, přesto se ho i nadále držím.  

"Dobré ráno krásko." Jeho rty se zlehka dotknou mé šíje a způsobí mi husí kůži. "Dobré." Zamumlám rozespale a přetočím se na bok čelem k němu. "Skočím nám pro snídani a vyzvednu ti auto, ano?" Vtiskne mi letmý polibek a vstane z postele. S lehkým úsměvem sleduji jeho rozložitá záda mizející v koupelně a marně se snažím donutit vstát a následovat ho.  

"Dneska máme večeřet u našich, pokud tedy chceš jít?" Vykoukne z koupelny, na tváři svůj typický, okouzlující úsměv s dolíčky. "Už jsme to slíbili." Přikývnu. Zamračí se a přejde k posteli, na jejíž okraj se posadí. Hřbetem ruky něžně přejede po mé tváři a neodpustí si polibek na mé odhalené rameno. "Na tom nezáleží, můžeme to přesunout, pokud se na to necítíš." Přitáhnu si přikrývku blíž k tělu a posadím se. "V pořádku, dlouho jsem s tvojí mamkou nemluvila, ráda ji uvidím." Přikývne. "Dobře, klidně ještě spi, skočím si do sprchy." 

Z lehkého spánku mě vytrhne tlumené vyzvánění mobilu. Líně se natáhnu k nočnímu stolku a prsty zavadím o nervy drásající, plastovou krabičku.  

"Ano?" Zívnu. "Krásné ráno Avelin." Zamračím se a pohlédnu na černý iPhone v mých rukách, který nepatří mě, ale Isaacovi. "Logane?" Hřbetem ruky si protřu oči a opět zívnu. "Co potřebuješ?" Letmo pohlédnu na budík, hlásící půl desáté ráno a vyhoupnu se do sedu. "Hodila by se mi pomoc v klubu, to že je Isaac majitel neznamená, že tu nehne ani prstem." Ušklíbnu se a rukou zajedu do vlasů ve snaze, zbavit se neposedných loken, spadajících mi do tváře. "Vyřídím, za chvíli je tam." "Dobře, díky."