Bastards |FF One Direction cz|

† Chapter_13

† No, já vím, že je to dnes už druhá, ale mám pocit, že tento týden bude náročný a moc kapitolek napsat nestihnu, proto vám to chci vynahradit, snad se bude líbit :D

† V médiích jedna VELMI zajímavá FOTKA! :3

† V příloze najdete song, u kterého jsem tuto část psala a který vás možná dožene k slzám, tedy pokud jsem to napsala aspoň trochu podle svých představ :D

† † †

Cítím na sobě jejich pohledy, ale neopětuji je.

Mlčí. Netuším, jestli odpovědi na své otázky znají, nebo jen cítí, že právě teď není správná chvíle se vyptávat.

Nenabídnou mi pomoc, moc dobře vědí, že bych ji právě teď nepřijala.

Zdolám poslední schod a tašku plnou mých věcí odhodím k pohovce, u které se již povaluje kufr a několik dalších zavazadel v mém vlastnictví.

"Ehm-já-" Začne Niall, ale schytá dloubanec do žeber od mračícího se Louise. "Mlč!" Sykne téměř neslyšně. "To je dobrý." Zamumlám nepřítomně, pohled upřený na své tašky, v hlavě si stále dokola přehrávající předchozí události, které mě poslaly až na samé dno. Tam, kam patřím.

*"Nemůžu odjet Harry." Špitnu. Hlas se mi třese a mé tváře smáčí slzy. Ani ty jeho na sebe nenechají dlouho čekat. "Je tohle konec?" Vypravím ze sebe mezi vzlyky. Neodpovídá, jen pevně semkne víčka a rukou bezradně zajede do vlasů. "Miluju tě." Zašeptá zoufale. "Já tebe."

Můj zrak je rozostřený a přes slzy pořádně nevidím, přesto bezhlavě cpu do svých tašek vše, co mi přijde pod ruku. Je pryč, odešel a já ho musím následovat. Nemůžu mu již více ubližovat, jediné řešení je zmizet z jeho života dřív, než se vrátí.*

"Moje dřívější nabídka stále platí, můžeš bydlet u mě." Ozve se Josh a podobně jako Niall je obdařen dozajista bolestivým pohlavkem, který mu věnuje zachmuřený Zayn.

"Já-" Vydechnu a zavrtím hlavou. "Asi zůstanu tady, nebo-" Hřbetem ruky si promnu uslzené oči. "-nebo možná-" Zlomí se mi hlas a já se nezmůžu na nic víc, než jen mlčky stát a čekat. Na co? Netuším, možná na vysvobození, možná na svůj konec. Zmučené výrazy ve tvářích kluků mě zabíjejí, ale nemám sílu jim lhát, nemám sílu jim říci, že to bude dobrý. Slova ale nakonec nejsou potřeba.

Ocitám se v Louisově objetí a než se stihnu vzpamatovat, obklopuje mě komplet celá čtyřka. "Mám vás ráda." Zamumlám, pevně v rukách svírající Louisovo tričko, které smáčím svými slzami. "My tebe taky." Odpoví a vtiskne mi lehký polibek do vlasů.

"Zayne?" Zamručí Josh, jehož ruce jsou pevně omotané kolem mého pasu. "No?" Hlesne Zayn. "Můžeš dát laskavě svoje ruce pryč z mýho rozkroku?" "Um-sorry brácho." Zamumlá Zayn rozpačitě. Ačkoli se cítím mizerně, v tu bizarní chvíli se prostě musím začít smát, naštěstí nejsem jediná.

† Niall's pov†

Nikdy jsem neměl skutečnou rodinu.

Mé dětství bylo jedním slovem-komplikované. Jeho převážnou část jsem strávil na ulici, odkud mě v mých čtrnácti vytáhl Liam. Nebýt jeho, byl bych už pravděpodobně mrtví, přesto je to Avelin, koho jsem si zvolil, ne on a právě v tuto chvíli, kdy se ocitám v obětí svých čtyř přátel, jsem si sto procentně jistý, že jsem zvolil správně.

Oni jsou moje rodina. Mnohým jsme si už prošli a mnohé nás čeká, ale na tom nesejde. Dokud držíme spolu a jsme tu jeden pro druhého, zvládneme to.