Bastards |FF One Direction cz|

♦ Chapter_04

♦ Co dodat? Jste úžasný! Hvězdičky a přečtení přibývají neskutečně rychle a já vám moc děkuju :3 Doufám, že zatím povídka líbí a slibuji, že už brzy se dostaneme do středu dění a k hlavní "dějové linii" :O :D

                                                            ♦♦♦

"Nebojíš se?" Špitnu. Povytáhne obočí a věnuje mi významný pohled, načež se pobaveně rozesměje. 

Kráčíme bok po boku chabě osvětlenou, prázdnou ulicí, stáčející se k severovýchodu směr Bronx.  

"Měl bych? Hodláš mě snad zatáhnout do postranní uličky a znásilnit?" Nasadím otrávený výraz a protočím oči. "Vypadám na to?" Změří si mě zkoumavým pohledem. "Těžko říct." Pokrčí rameny. "Ale měl bych tě varovat, že nejsem pudink." Nechápavě se zamračím.  

"Pudink?" Zopakuji pochybovačně. "Nejsem si jistá, co se mi tím snažíš říct?"  

Zastaví se v polovině kroku a mě nezbývá, než ho napodobit. Nijak zvlášť netoužím po tom, procházet se tu v tuhle pozdní, noční hodinu sama. "Vidíš tohle?" Ukáže na svůj biceps. "Opravdu si stále myslíš, že mám důvod se bát?" Poznámky typu, že je krapet domýšlivý, si nechám raději pro sebe a užívám si nabízeného pohledu a že se je na co dívat. "Kdybych chtěl, lehce zvrátím průběh situace v můj prospěch." Ušklíbne se. 

"Situace? Jaké situace?" Svraštím obočí a založím si ruce na hrudi, upřeně hledící do jeho temných očí. "Bavíme se ještě pořád o znásilnění v temné uličce, že jo?" Znejistí, zatímco já od něj pro jistotu o krok ustoupím.  

"Radši změňme téma." Navrhnu, na což reaguje povzdechnutím. "Opravdu musíme? Začíná se mi to celkem zamlouvat." Zákeřně se ušklíbne a v očích se mu objeví nebezpečné jiskřičky vzrušení, které pohasnou ve chvíli, kdy se na něj otráveně zašklebím. "Fajn, jak si přeješ." Přikývne neochotně a pokračuje v cestě.  

"To máme ale hezké počasí..." Zachichotám se a lehce do něj drknu. "To už nespravíš, uchyláku."  

Auto mám zaparkované jen pár bloků od klubu a jeho červený lak září už z dálky. "Kam půjdeš?" Zajímá se Liam. Není mi dvakrát příjemné, že strká nos do mých záležitostí, ale na druhou stranu jsem za jeho starost ráda. "Nevím, možná k našim, byt je Isaaca a i kdyby nebyl, nezůstala bych tam." Povzdechnu a vylovím z kabelky klíče.  

"Nechci nic říkat, ale pila jsi." Poznamená jen tak mimochodem a zády se opře o kapotu mého auta. "No a?" Uchechtne se. "To znamená, že nemůžeš řídit." Objasní. "Odvezl bych tě, ale vzhledem k tomu, že toho mám v sobě ještě víc, než ty..." Pokrčí rameny a omluvně se pousměje. "Co navrhuješ?" Pozvednu tázavě obočí. "Zavolám kamarádovi, vyzvedne nás." Mrkne na mě a zaloví v zadní kapse džínsů, hledající mobil.  

Liamův hovor netrvá dlouho a omezuje se na pouhé přijeď, prosím a pospěš si, je tu zima. Během chvíle už na kraji chodníku parkuje bílý Dodge challenger, do kterého mě Liam spěšně nasouká. 

Dobrá, je nejvyšší čas jít s pravdou ven a objasnit onu skutečnost, že značky aut jsou mi bližší, než značky oblečení a kosmetiky.  

Zatímco ostatní holčičky si jako malé hrály s panenkami, já preferovala autíčka, za což mohl pravděpodobně můj otec, zarputilý milovník aut a spolumajitel automobilky Chevrolet Motor Company. Není tudíž divu, že v autech se více méně vyznám a především je stejně jako můj otec zbožňuji.  

"Děláš si ze mě kurva prdel?!" Zavrčí rozmrzelý blonďáček za volantem, jakmile Liam dosedne na místo spolujezdce. "Je půl jedný ráno, půl jedný!" Vyjekne pobouřeně. "Promiň brácho, jen potřebujeme odvoz domů." Chlácholí ho Liam, zatímco blonďáčkův pohled zabloudí mým směrem. Nepatrně se pousměji, na což reaguje odfrknutím. "Ji nikam nevezu, jedeme do garáže a pokud se jí to nelíbí, ať jde po svých!" Mluví, jako bych tam vůbec nebyla. "Nialle!" Okřikne ho Liam. "To je Avelin, moje nová kamarádka." Představí mě. "Kamarádka, to určitě." Zamumlá Niall téměř neslyšně a zařadí rychlost. 

"Obyčejně takový nebývá, jen nemá rád, když ho někdo budí." Houkne Liam mým směrem. Lhostejně pokrčím rameny, sledující domy, míhající se za okénkem. "A ty snad jo? Když jsem tě naposledy budil, málem jsi mi zlomil ruku." Postěžuje si Niall ublíženě. "I ty náš chudášku." Zašišlá Liam a štípne Niall do tváře. "Vole!" Prskne a odstrčí jeho ruku ze své blízkosti.  

S Liamovou pomocí vystoupím z auta a rozhlédnu se kolem sebe. Nacházíme se v dílně, v které od rána přibylo několik dalších, sběratelských kousků. "Páni, to je Lincoln z osmdesátého osmého!" Vydechnu ohromeně, s pohledem upřeným na vínový lak auta v rohu garáže a jsem obdařena překvapenýmy pohledy z Liamovi i Niallovi strany.  

"Začíná se mi líbit." Pousměje se Niall a jeho zájem o mou maličkost nepatrně stoupne. "Vyznáš s v autech?"

Vyhýbavě pokrčím rameny. "Trochu, taťka je spolumajitel Chevrolet." Přiznám. Liamova brada mírně poklesne, zatímco Niall obdivně hvízdne. "Tak slečna je z vyšší společnosti?" Rýpne si a zamíří do zadní části garáže. "Nevšímej si ho." Hlesne Liam a kývne k točitému schodišti. "Pojď."  

"Ty tu i bydlíš?" Vyjeknu nevěřícně. Přede mnou se rozprostírají prostory rozlehlého bytu, do kterého holka pravděpodobně nikdy nevkročila. Oprava, nikdy sem nevkročila střízlivá a nestrávila zde dobu delší, než jednu noc.  

"Jo, nemám to aspoň daleko do práce." Ušklíbne se a zamíří do kuchyně, oddělené od obývacího pokoje barovým pultem. "Ale i tak občas zaspí a přijde pozdě." Hlásí Niall, procházející kolem mě do obýváku. "Bonzáku!" Prskne Liam a otočí se zpět ke mně. "Dáš si něco?" Nabídne mi. "Ne, díky." Zavrtím hlavou. Pokrčí rameny a kývne ke dveřím na opačné straně místnosti. "Vezmi si postel, koupelna je hned vedle." Kývnu a zamířím k zmiňovaným dveřím.  

Ve prše strávím několik dlouhých minut a proti své vůli si pobrečím, litující sama sebe. Ne že bych si snad lítost zasloužila, když je někdo hloupý a naivní jako já, zákonitě se spálí. Své oblečením nechám povalovat na pultu vedle umyvadla a koupelnu opustím jen v Liamově triku, které mi přinesl na spaní.  

"Asi mu vrazím ještě jednu." Zamručí Liam, propalující můj vyzvánějící iPhone nenávistným pohledem. 

"Stačí ho vypnout." Poradím mu a ztěžka dosednu na širokou postel, stahující si lem trika co nejníže to jde. "Nebo zabít." Navrhne. "Proč mám pocit, že to myslíš vážně?" Ušklíbne se. "Možná myslím." Pokrčí rameny, odmítne příchozí hovor od dotěrného Isaaca a vstane z postele, na které se doteď povaloval.  

"Dobrou." Zamíří ke dveřím. "Počkej!" Zarazím ho. "Kde budeš spát?" "Na gauči." Odpoví. "Na to zapomeň." Zavrtím odmítavě hlavou. "Fajn." Pokrčí rameny a vrátí se do postele, kterou naopak já opustím. "Kam jdeš?" Zamračí se. "No na gauč." "Cože? Ne! Okamžitě se vrať zpátky." Nakáže mi autoritativním hlasem.  

"Nebudu s tebou spát." Namítnu. "Proč hned myslíš na sex?" Ušklíbne se. Protočím oči a pokračuji ve své cestě ke dveřím. "Hej!" Vymotá se z peřin a pospíchá za mnou. Bez potíží si mě přehodí přes rameno a zamíří zpět k posteli. "Liame pusť mě! Gauč je můj!" Ječím, bušící do jeho zad. "To víš že jo zlatíčko." Uchechtne se a shodí mě do měkkých peřin, tyčící se nade mnou. "Tohle je můj byt, tudíž i můj gauč a budu to já, kdo na něm bude spát!" Protestuje.  

"Proboha můžete už laskavě sklapnout!" Ozve se tlumený křik, ozývající se zpoza zdi vedlejší místnosti, kde se nachází pravděpodobně Niallova ložnice. 

"Ne!" Odpovíme s Liamem současně a naše pohledy se střetnou v němém porozumění. Oba se rozesmějeme a svalíme na postel vedle sebe.  

"Chrápeš?" Otočí se mým směrem. "Ne." Lehce se pousměji. "Kterou stranu postele chceš?" 

♦ V přílohých najdete přibližnou podobu Liamova bytu :)

♦ Tak? Co říkáté? Líbí se vám, jak to zatím celé probíhá? Jistě nemusím nikomu říkat, že Li je čím dál tím velmi "přátelský" vůči Avelin :3