Bastards |FF One Direction cz|

♦ Chapter_20

♦ Dvacátá kapitola je tu! Doufám, že jste se těšili a jen se modlím, aby jste nebyli zklamaní :D

♦ V přílohách najdete jednu libovou fotku Ricka :3 

                                                          ♦♦♦

 ♦ Liam's pov ♦

Zaparkuju na kraji chodníku před menším, rodinným domkem v jedné z poklidnějších částí Bronx, vypnu motor a po chvilce váhání nakonec vystoupím ven. Můj pohled zabloudí k oknu, vedoucímu do kuchyně, ve které se i v tak brzkou ranní hodinu svítí. Neubráním se úsměvu a zamířím k vchodovým dveřím.  

Lehce vyběhnu tři schody na verandu a vezmu za kliku. Dveře se pootevřou a vpustí mě do útulné předsíně, laděné do světlého dřeva. Povzdechnu a potichu za sebou zavřu. Kolikrát jsem jim říkal, aby zamykaly?! Nesčetněkrát, ale nikdy mě neposlechly. 

Minu botník a aniž bych se zul, projdu skrz obývák do prostorné jídelny, spojené s kuchyní.   

Nechci ji vyděsit, mlčky se opírám o rám dveří a sleduji, jak chystá snídani. Když se otočí, ztuhne a vyplašeně pohlédne do mé tváře, načež se ji na tváři objeví široký úsměv. "Liame!" Vykřikne a pospíchá mě obejmout. "Ahoj mami." Zašeptám, tisknoucí si ji ke své hrudi. 

"Kde jsi byl?! Neukázala jsi se takovou dobu!" Hněvá se, ale vím, že ji to dlouho nevydrží. "Měl jsem hodně práce." Hájím se. "To ti tak uvěřím!" Zamračí se a její pohled sklouzne k mým botám. "Liame Jamesy Payne!" Zhrozí se. "Okamžitě si sundej ty boty! Včera jsem tu vytírala!" Protočím oči, za což schytám výchovný pohlavek a jako spráskaný pes zamířím zpět do předsíně, kde se poslušně zuju. Když se vrátím do kuchyně, na stole už mě čeká snídaně.  

"Tak řekneš mi co se děje, nebo to z tebe budu muset tahat?" Vzhlédnu od nakousaného koláče a pohlédnu do matčiných vševědoucích očí, Samozřejmě ví, že je něco špatně, vždycky to pozná.  

"Někoho jsem potkal." Překvapeně vydechne a vzápětí se rozesměje. "Zlato to je úžasný! Jak se jmenuje? Jak vypadá? Co dělá?" Zacukají mi koutky. "Avelin, jmenuje se Avelin a je krásná." Zašeptám. "Ale nemůžeme spolu být." Namítnu. "Co je to za hloupost! Nejsme ve středověku Liame, můžeš být s jakoukoli dívkou budeš chtít!" Nesouhlasí. "Ty to nechápeš, nemůžu ji ohrozit." Zavrtím hlavou. Zamračí se. "To kvůli tomu, co děláš, hm? Ví o tom?" Pokrčím rameny. "Ví je něco a já ji víc říkat nehodlám. Už takhle jsem ji vystavil nebezpečí." Povzdechne a láskyplně mě obejme.  

"Nevzdávej se Liame, naděje umírá poslední, můžeš toho přeci nechat a začít žít normálně." Posadí se zpět na své místo a sáhne po hrnku kávy. "Nemůžu, teď už ne." Znejistí. "Jak to myslíš? Zlato co jsi provedl?" Špitne. "Avelin je moje všechno mami, znám ji sice krátce, ale nikdy jsme nepotkal nikoho, kdo by byl jako ona. Nevzdám se ji, teď spolu nemůžeme být, ale postarám se o to, aby to v budoucnu bylo jinak." "Jak postaráš?" Zeptá se opatrně. "Zmizím odsud, odjedu a začnu od znova i s Avelin." Prozradím ji své plány. "Ale na to potřebuješ peníze zlato, spousty peněz." Připomene mi. "Já vím." Přikývnu. "Už na tom pracuju. Vzal jsem nabídku od Ricka." Zalapá po dechu a na okamžik mezi námi zavládne tíživé ticho.  

"Neměl jsi to dělat." Pohlédnu do její ustarané tváře a neubráním se pocitu vinny. Tolik jsem své matce ublížil, když jsem v patnácti odešel a nechal ji tu jen s Gemmou a Harrym. Byly jejími dětmi, stejně jako já, sice adoptovanými, ale přesto se o ní postarali, zatímco já ji opustil. Kdybych mohl, poděkuji Harrymu za všechno, co pro mamku udělal, ale má hrdost mi to nedovoluje.