Bastards |FF One Direction cz|

♦ Chapter_33

♦Hi my sunshines!!! :3 Takže hned na záčet oficiálně oznamuji rozhodnutí ohledně 2. série Bastards, která BUDE! :3 nechci to nijak komplikovat a proto naváže hned na tuto povídku, nebudu Bastardy rozdělovat do dvou samostatných knížek :) 

♦ Co dále? Do konce první série zbývají přibližně 4 kapitoly, ještě nevím jak o vyjde, ale bude se to pohybovat kolem tohoto čísla :) 

♦Všem moc děkuju za votes a komentáře a hlavně za to, že stále čtete, jste prostě moje zlatíčka!! :3 Užijte si další díl :)

                                                            ♦♦♦

Prostorné místnosti, nikde žádný nepořádek ani poházené oblečením nebo odpadky. Všechno se zdá čisté, ale chladné a neosobní, jako hotelové apartmá.  

"Bydlíš tu sám?" Otočím se k Harrymu, zamykajícímu vchodové dveře svého bytu. Jen přikývne a v rychlosti si svlékne bundu, kterou následně pověsí na věšák.  

"Moc času tu netrávím, většinou jsem v práci." Pokrčí rameny a rukou si promne obličej. Zdá se unavený, jako by už pár dní nespal. "Jsi v pořádku?" Překvapeně zamrká a obdaruje mě zmateným pohlede. "To se ptáš ty mě?" Povytáhne obočí. Nejistě se zamračím a přikývnu. "Jo, koho jiného bych se měla ptát?" Uchechtne se a zavrtí hlavou. "Je mi fajn." Zalže. "Jestli by ses měla o někoho bát, tak o sebe. Neublížil ti Rick?" Ujišťuje se a dvěma kroky překoná vzdálenost, která nás od sebe dělí, ocitající se v mé bezprostřední blízkosti. "Jsem v pohodě." Hlesnu a pažemi si obejmu hruď.  

Pravdou je, že se cítím mizerně.  

Ať byl Rick jakýkoli, ke mně se vždy choval mile a já si nepřála jeho smrt. "Co bude se Semmym?" Vyřknu otázku, jejíž odpověď mě tíží od chvíle, kdy mi Harry Rickova syna vzal. "Co by, vrátí ho matce." Pokrčí ledabyle rameny a zamíří do kuchyně, následuji ho.  

"Je to děvka, nemyslím to jako nadávku, ona se tak živý, je to její práce a někdo takový by dítě neměl vychovávat." Namítnu smířená s tím, že se svými slovy tak úplně nesouhlasím. Ve skutečnosti může být skvělá matka, její povolání z ní přeci špatného člověka nedělá, ale ve skrytu duše cítím, že Rick by nechtěl, aby ji Semmyho vrátili.  

"Pokud se jeho matka ukáže jako nezpůsobilá, příslušné orgány už si to přeberou." Uklidňuje mě Harry, hledící do prázdné lednice. "Měl bych skočit nakoupit." Zamumlá téměř neslyšně a lednici zavře. "Na co máš chuť?" Otáže se. "Nemám hlad." Nakloní hlavu mírně na stranu a ruce si založí na hrudi. "Neptal jsem se, jestli máš hlad, ale na co máš chuť." Protočím oči a plácnu první věc, která mě napadne. "Lasagne." Našpulí pusu a jazykem si přejede po spodním rtu. "Tak fajn, budou lasagne." Souhlasí, vracející se zpět do obývacího pokoje. Jeho kroky směřují do předsíně, kde opět popadne svoji bundu a klíčky od auta společně s peněženkou. 

"Nepřekročíš práh tohohle bytu, jasný?" Nasadím otrávený výraz, který Harryho donutí se pobaveně zašklebit. "Vím, že si stejně uděláš, co budeš chtít, ale až se vrátím, rád bych tě tu našel živou." Pousměje se a vyjde na chodbu, zabouchávajíc za sebou dveře.  

Uvelebím se na široké pohovce a znuděně se rozhlédnu kolem sebe. Jsem tu sama sotva pár minut a už z toho šílím. Nervózně žmoulám lem svého trika a podupávám si nohou, až to nevydržím a prudce vstanu, přecházející po obýváku sem a tam.  

Po pátém kolečku kolem pohovky a konferenčního stolku upoutá moji pozornost Harryho mobil, ležící na botníku v předsíni. Těžko říct, jestli ho tu nechal schválně a nebo si ho jen zapomněl, každopádně je mi to více méně jedno. Zarazím se uprostřed kroku a změním svůj kurz směr předsíň.