Bastards |FF One Direction cz|

♦ Chapter_30

♦ Sooo hi everybody! Doufám, že jste se na další díl Bastardů těšili a že si ho užijete! :D Zdá se to neuvěřitelné, ale tohle je už 30. kapitola!!! A to všechno jen díky vám, díky tomu že hvězdičkujete, komentujete a podporujete mě ve psaní! Moc vám za to děkuju :3 Jste zlatíčka :D Dost okecávání...enjoy it! 

                                                            ♦♦♦

V tomhle světě, v životě, který jsem se rozhodla žít, není místo na chyby, lítost či empatii. Nesmím se ohlížet na druhé, ani váhat nad svými činy. Je nejvyšší čas jednat.  

Opírající se o kapotu Louisova auta, které mi půjčil na cestu do Tim's Bar, projíždím uložené kontakty ve svém i Phone, hledající Harryho číslo.  

Nečekám, že můj hovor v tuhle pozdní, noční hodinu přijme a popravdě, ani po tom nijak zvlášť netoužím, hlasová schránka je mi momentálně milejší.  

"Ahoj Harry, tady Avelin."  

Nevěřím, že to skutečně dělám, ale musím to někomu říci a Harry se z neznámých důvodů jeví jako ta nejvhodnější osoba.  

"Chtěla bych s tebou mluvit o Rickovi. Vím, že po mě jde a taky vím, že požádal Liama, aby mě našel. Neptej se, jak to vím, prostě to vím."  

Rukou si promnu tvář a potlačím zívnutí. Jsem unavená z toho všeho, co se momentálně děje. Potřebuju vypnout, ale okolnosti mi to bohužel neumožňují.  

"Netuším, co má Liam v plánu, ale nechci, aby za mě řešil mé problémy. Postarám se o sebe sama, proto jsem odešla. Hádám, že i ty by ses Ricka rád zbavil a myslím, že víš stejně dobře, jako já, že legální cestou to nepůjde. Já toho moc nezmůžu, bohužel, ale ty bys mohl. Vím, jak se k Rickovi dostat, stačí jen najít jeho syna. Žije s matkou někde na Manhattanu a Rickovi na něm hodně záleží."  

Vydechnu a zakloním hlavu, hledící na temná mračna, visící nad New Yorkem.  

"Vím, že to celé zní dost nelogicky, nechci aby moje problémy řešil někdo jiný a pak ti dávám informace k tomu, abys dostal Ricka, ale faktem je, že já jsem tu k ničemu, jsem nikdo, jak mi bylo správně řečeno. Sama to nezvládnu." Povzdechnu. "A Rick je navíc na tvém seznamu zločinců, takže se budu cítit o něco míň mizerně." Objasním své počínání, ale ve skutečnosti si jen snažím namluvit, že nepřenáším své potíže na Harryho.  

"Doufám, že jsem ti alespoň trochu pomohla, kdyby něco, ozvy se."  

Ukončím hovor a iPhone ledabyle zastrčím do kapsy džínsů, hledající klíčky od auta. "Sakra!" Zavrčím, když mi klíče proklouznou mezi prsty a za doprovodu hlasitého chrastění skončí na zemi. Chci se pro ně shýbnout, ale zadrží mě mužský hlas.  

"Klidně je tam nech, v nejbližší době je nebudeš potřebovat." Polekaně sebou cuknu a vzhlédnu. Poluliční lampa, pod kterou jsem zaparkovala, vrhá do mužovi tváře temné stíny, přesto se mi podaří rozeznat tmavé, delší vlasy a povýšený škleb Iana, jednoho z Rickových mužů.  

"Copak zlato, už si na mě nevzpomínáš?" Uchechtne se, když spatří můj zmatený výraz. "Vzpomínám, jsi Rickův poskok." Zamračím se a nespokojeně mlaskne, cítím potíže.   

"Neřekl bych poskok, spíš pravá ruka." Opraví mě a ledabyle se opře o kapotu Louisova auta. Povytáhnu obočí a na tváři se mi usadí výsměšný úšklebek. "Víš k čemu muži pravou ruku často používají? Určitě ano, máš s tím zaručeně bohaté zkušenosti, takže bych se tím být tebou moc nechlubila." Jeho tváří se mihne stín hněvu.